3Bobule

Hodně mi to připomínalo sněženky a machry po 25 letech. Proč mají vždy autoři pocit, že když něco natočí po X letech, všichni musí být rozhádaní, nešťastní, rozvedení a tvářit se jako hovna. Skončil tak básník Štěpánek, Sněženky i tyhle Bobule... Dejte si nějaké bobule a trochu toho úsměvu do života milí zkvašení autoři ;-) (02.07.2020)

11 let uteklo jako víno, teda jako voda a trojka Bobulí je tu. Už je to spíš komediální drama než typická komedie, ale to, už je taková tradice u pokračování u CZ filmů. Trojka je sice o něco slabší než první 2 díly, ale furt mě to baví. Dobří herci, dobré dialogy a opět podařený Kryštof song. Původně jsem chtěl dát 3 hvězdy, ale nakonec jsem přimouřil obě oči. Co říci na závěr : Raději si pustím 30x tento díl než vidět ještě jednou jakýkoliv díl z shit seriálu Vinaři, obzvlášť z té druhé řady. (04.11.2020)

OK, ako film majú 3 bobule more nedokonalostí a je to príliš schématicky infantilné moravské klišé, avšak pre vyznávačov povestnej "vinárskej filozofie" je to vlastne úplne jedno. Pointa je totiž niekde úplne inde,... napokon... vlastne ani sám nerozumiem tomuto hodnoteniu, ale niečo mi na tejto tématike jednoducho nepochopiteľne imponuje ... :D (04.04.2021)

Znovu prázdné jako hlavy nějaké partičky z ubytovny po vyklopení několika kusů krabicových vín. Dějově to prostě zase nefunguje. Žádnou slávou nebyla ani jednička (jistý pražský švihák fušuje do realitního světa tak vehementně, až po něm jde kriminálka, zašije se u dědy na venkově, kde se blíží sklizeň i sbližování s místní kráskou) a hrdinové řešili potíže o dost banálněji, než by se dělo ve skutečném životě. Ale tak nějak to bylo fajn. Dvojka byla průšvih. Docela velký. Tvůrci nechali diváky rudnout hanbou v sedačkách, přibyl například Jiří Krampol nebo nájemný vrah Jiří Korn. A scénář, který byl tak prázdný, až z toho bolelo břicho. Přesto odfláknutá dvojka měla to, co jednička i aktuální trojka: fajn hudbu, krásnou Terezu, malebnou krajinu jižní Moravy, scény nasáklé vínem a vizuál, který se prostě musí líbit. Kryštof Hádek a Tereza Ramba jsou manželé, na cestě je třetí dítě, mají sice partnerskou krizi, ale rodinné vinařství se snaží vést poctivě. Ovšem byznys a prachy budou vždy mít zelenou. Starého Michalicu vnímáme alespoň prostřednictvím voice-overu (bohužel zesnulého) Václava Postráneckého, což je fajn. Trable přijdou s potížistou v podání Lukáše Langmajera, který „přijel pomoci“ se sklizní, ale kvůli osobním problémům dotáhl i otravného Slováka. A ten je tu skrze zmiňovaný byznys. Zápletka přesto skoro neexistuje. Mnohé se drolí, mnohé by šlo vystřihnout, mnohé linie vyznívají do ztracena. Děti vylezou na skálu, otec pro ně jde a prostě spolu slezou dolů. Některé neshody končí u posezení s pohárkem, jiné jsou prostě odpuštěny. Policistka nám nejprve ukáže zadek, pak se tváří drsně a odhodlaně, pak asi vyřeší případ, aby na konci nečekaně strčila jazyk do pusy jedné z postav. Pokusů o hlášky vyjde opravdu jen pár, hlubší emoční dopad na diváka chybí, pro napětí jděte jinam. Přesto je to tak nějak hezké. I díky Richardu Krajčovi a Janu P. Muchowi. Dvě až tři hvězdy. (10.11.2020)

Lehkost, svěžest a bezstarostnost mládí z prvního dílu je nenávratně pryč. Vyždímání šťávy z notně již vymačkaných hroznů se silnou kyselinkou z druhého dílu je naštěstí také pryč. A tak nám zbylo zralé, i když v poměrně mladém věku bilancující víno. Sice jsem se po úvodních scénách zhrozil z PP, ale tvůrci filmu se s reklamou vyrovnali v Praze, na Pálavě jí nejsou tak dotčení. Zaujalo mě, že se v poměrně dlouhém filmu téměř nic neděje. Nosné téma bylo omezeno na pár rozhovorů, krádeže hroznů se opakují vždy a všude, hlavní hrdina je pořád nezodpovědný, vata v podání lezení na skály mohla být klidně vynechána. Přesto jsem byl po zhlédnutí filmu spokojen. Co za tím je? Především Pálava, tak jako v Modravě Šumava. Dále obrovská nostalgie v podání pana Postráneckého. Byť se v tomto filmu bohužel již neobjevil, hrál mnohem významnější roli, než doposud. Dokonce zastínil i dědečka pana Lipského z minula. Bylo mi opravdu smutno. A v neposlední řadě je stále fajn, že herecká sestava se sešla téměř kompletní, byť mnozí do příběhu vlastně ani nezasáhli, jako např. bratři Rodenové. Čest památce pana Postráneckého! (15.11.2020)