Tajná posedlost

Film sám o sobě není až tak strašný. Ačkoli jsem filmový ignorant a stačí mi málo, Secret Obsession mě vytáčel svými nelogickými chybami, kterých si nešlo nevšimnout. Jeden příklad za všechny (spoiler?) jsou zamčené dveře, které se hlavní hrdinka filmu a posléze i mužský protagonista snaží otevřít. Ona k tomu použije pinetku/sponku a on je prostě vyrazí. Já bych vytáhla zarážku, na kterou je tam hlavně u pána nádherný opakovaný záběr. Nicméně jo koukatelné to je, jen to trochu bolí. (18.07.2019)

Film je hodně předvídatelný a hodně připomíná britské Dřív než půjdu spát (2014), na který určitě nemá. Přesto ale nejsem zklamaný a film se mi líbí, asi mě zatím tyhle typy se ztrátou paměti neomrzeli. Jen si tvůrci mohli dát větší práci s Jenninou minulostí, kterou jsme mohli postupně odhalovat. Takhle o ní moc nevíme. (08.01.2022)

Tajná posedlost je thriller bez špetky inovace, která může nabídnout jen zajímavé prostředí a nevyužitý potenciál. Milým překvapením je Dennis Haysbert, který jen když promluví, tak má člověk pocit, že si podá snad každého. Jako jednohubku, bych možná ohodnotil film lépe, ale film měl spoustu zbytečností (svědek, který zcela bez důvodu chce navštívit oběť, jen aby snad jen tupec, měl domnění, že je možných pachatelem a mohl bych pokračovat), která filmu ubližují a tudíž Tajná posedlost padá do čiré průměrnosti. (17.05.2020)

Dobře...přijímám to, že Netflix má v režii nejenom kvalitní kinematografii, ale také kousky, které byste si dovedli představit v rámci sítě Hallmark. Rodinné, dramata, šokující, vyplňující čas, bez ducha, bez nápadu, bez čehokoliv, kvůli čemu byste si jej mohli pustit. Jediné štěstí, které tyto filmy mají je fakt, že jsou na Netflixu. Jinak by je neviděl dobrovolně nikdo. (03.04.2020)

Tvůrci ignorují existenci podobných (tv) thrillerů a vše korunují záplavou klišé. Méně vytížený herec Mike Vogel pak radostně sáhl po tuctovém scénáři, v němž dostal úlohu (obrýleného) maniaka, co si přisvojí ryze odpornou Brendu Song za svoji manželku. Ta jeho vynaložená námaha za to ani nestála. Netflix se v tomto případě vůbec neobtěžoval se špetkou originality, semlel z thrillerů co se dalo a k režii povolal Petera Sullivana, muže, který je v televizní tvorbě zběhlý. Žena trpí po nočním incidentu ztrátou paměti, do nemocnice za ní dochází muž, co tvrdí, že je její manžel, žena si jej nevybavuje, postupně se jí vrací útržkovité vzpomínky a bla bla bla...Kupodivu má film své napínavé sekvence a Sullivan celek nenatočil vůbec špatně, jen je vše dokonale obehrané, zatraceně předvídatelné a doslova každá druhá scéna prezentuje hanebné klišé. Až to budí pousmání. Osiřelá rozlehlá vila, do níž je většina děje situována, skýtá šanci, že dojde na pořádný střet. No, finále sice není z nejhorších, ovšem opět vše dokonale nepřekvapivé, ničema a dobrácký černošský detektiv jsou vždy neomylně tam, kde zrovna potřebují být, oběť uniká svému pronásledovateli přesně na setinu vteřiny, prostě televizní thrillery jsou těchto vtipně naivních postupů plné. Mike Vogel si může odškrtnout položku maniaka ve svém hereckém rejstříku a hlavně jeho zásluhou se film dal zhlédnout. Nenáročný divák může být spokojen. 6/10 (09.11.2020)