Taká normálna rodinka

,, Milostivá paní, víte, co dělali?“ ,, Kouřili marihuanu, šňupali heroin?“ ,, To by snad bylo lepší, ale oni dělali, všichni tři…“ ,, Co?“ ,, Otec, matka, syn…“ ,, Jééé!“ ,, Oni dělali malé komorní trio!!!“ Nezapomenutelná klasika s plejádou skvělých herců. Marie Rosůlková, jako krimibabička byla výborná. Dana Medřická, patřila k nejlepším herečkám, dokázala zahrát, jak charakterní role, tak i prostoduché role, jako třeba zde, ale byla opravdu dokonalá a vložila do role takovou tu maminkovskou laskavost a starostlivost. (27.03.2012)

Dost obtížné specifikovat přesně, proč 5* dávám, neb důvodů jest mnoho. Určitě je to obsazení, zápletky založené na naprostém nepochopení jeden druhého, což je třeba krásně řečeno přímo paní Medřickou na závěru scény, kde vybírají jméno pro Pavlínky dcerušku. Zkrátka a dobře tenhle seriál jest nejčastěji puštěným v mé domácnosti a všem vřele doporučuju se na nějak tak jako já dívat pořád a pořád dokola. (28.02.2011)

Co říct, abych neopakoval? Že ten seriál mám natočenej na kazetě a pouštím si ho vždycky, když potřebuju spravit náladu? Že takovou rodinu bych chtěl taky? Že je to tak neuvěřitelně dobře zahraný, že by ani člověk nevěřil, že je to z větší částí všechno improvizace a točení naostro? A taky se tam pár chybiček vloudilo, třeba Medřická oslovila jménem Zdeňku Zdeňka Řehoře, a ne Jaromíra Hanzlíka, ale je taky pak pěkný sledovat, jak to ostatní zachrání a zahrají do ztracena. Taková normální rodinka je prostě ideálem rodiny, jaká by měla být, a to nejen ve filmové, ale i herecké podobě. A navíc poslední role před kamerou Oldřicha Novýho, který i v dvaasedmdesáti dokazuje, že hrát umí a neztratil nic ze svého naturelu. (12.02.2006)

8/8 Klasická situační komedie z pera Fan Vavřincové, která publikovala již před válkou v Listu paní a dívek a Ahoj na sobotu. Mimo Rodinku se proslavila též Evou tropící hlouposti. Poměrně zdařilé počátky nového televizního formátu bohužel poněkud kalí existence velmi nepodařeného stejnojmenného filmu Patrika Hartla z roku 2008. Celou trapnou situaci zachránil až Dušan Klein, který natočil regulérní pokračování seriálu s původními herci. Takto mohou být Poldinky navždycky v klidu. (28.02.2009)

Paní Němotová, jak zní úřední příjméní autorky nezapomenutelného klasického komediálního seriálu, oslavila loni své devadesátiny. Od data zrození plodu jejího dívčího mládí již tehdy uplynula dlouhá tři desetiletí. Na lehce zpleveleném luhu dívčího čtení vykvetla orchidea, která omamuje dodnes. Omamuje a strhává. Omšelé rčení, že není velkých a malých rolí, ale že jsou pouze velcí a malí herci, lze v tomto případě bez obav doplnit i o jména ostatních tvůrců. Nezapomenutelné kreace pábících žen a mužů prokazují, že hrabalovský přínos do české kultury není zdaleka omezen na jméno tohoto literárního velikána. Děj, který usiluje o pobavení, je současně dílem, které nutní k obecnějším zamyšlením nad rodinou, její funkčností i strukturou. Jak je možné, že se trs takto různorodých povah vůbec mohl na tak malé ploše - byť ve virtuálním světě desáté Múzy - snést? Tolerance nestačí, souznění nevystihuje syntézu těchto živelných rozmanitostí. Děti nejsou dětinské a dospělí nerezignovali na svou schopnost užívat radost zplna hrdla. I to je přes propast desetiletí jedna z možných odpovědí na tu složitě jednoduchou otázku po životnosti a strhujícím překypování a dychtění i bažení, které z těch nádherných scén přímo sálají. A určitě to není odpověď jediná. (01.01.2008)