VOD (5)
Obsahy(1)
Cesta napříč africkým kontinentem na legendárních a hodně starých motorkách Jawa Pionýr. Celovečerní road movie Afrikou na Pionýru přináší ještě bláznivější a odvážnější výpravu, než jaké známe díky žlutým trabantům Dana Přibáně. Právě jedné z kultovních expedic žlutých trabantů se vedoucí výpravy motorek do Afriky, dobrodruh a režisér Marek Slobodník sám na své Jawě 250 účastnil. Podobně, jako výrazné postavy filmových komiksových vesmírů dostávají vlastní filmy, tak i jeho samostatné dobrodružství Afrikou na Pionýru mohou brát diváci jako takzvaný „spin-off“.
Cestovatelský dokument Afrikou na Pionýru ukáže dobrodružství, které nezná hranice a které žene možnosti vlastního těla i svobodu ducha až do nejvyšších otáček. A zároveň přinese úchvatné záběry a pohled na přírodu a život Afriky, jaký nemá obdoby. Pět jezdců strávilo v sedle Jawy Pionýr pět měsíců, ze střední Evropy ke Kapskému městu ujelo přes 15 000 kilometrů. Na tom nejméně pohodlném dopravním prostředku projeli pouští, pralesem i savanou, protnuli rovník a profrčeli kolem Kilimandžára a dorazili až na nejjižnější místo afrického kontinentu, na Střelkový mys, kde se setkává Indický oceán s Atlantickým. Během cesty spotřebovali 2500 litrů benzínu, natočili 360 hodin záběrů, provedli snad milion drobných oprav a prožili si dvě malárie. „Afrika nám dala úplně jiný pohled na život. Zažili jsme na cestě takovou volnost, jakou si v dnešním uspěchaném světě dokáže představit jen málokdo. Uvědomili jsme si, že právě svoboda je to největší bohatství, které máme,“ říká cestovatel a dobrodruh Marek Slobodník.
Z mnoha hodin natočeného materiálu sestavil tým dobrodruhů průřez toho nejzajímavějšího. Vedle opojného pocitu svobody zažili jezdci i řadu dramatických a nebezpečných situací. Kromě nádherných panenských pláží Mozambiku se museli vyrovnat s nekonečnou pouští Súdánu, v etiopském vězení se potkali s utečenci mířícími do Evropy, odvážili se do největšího městského slumu Kibera v Keni a dva z nich pak podstoupili vlastní boj s nebezpečnou a mnohdy smrtící malárií.
(Bontonfilm)
Videá (3)
Recenzie (100)
Cesta na Pionýrech byla ještě chytlavější než všemi dosavadními trabanty, ale spíš to bude tím, že je to novější dokument, který má zas o něco lepší kameru a víc zkušeností účastníků. Jako vždy se dovíme relativně málo, ale koncept je spíš o svobodě, odvaze a dobrodružství. Tohle už jsou hodně silné 4 hvězdy. ()
Hold dobrodružství a cestovatelské svobodě. 1) Dozvěděli jsme se, že parta od pohledu prima chlápků si vyrazila na recesní výlet. Viděli jsme silnice, měnící se počasí a krajinu, pár setkání s místními lidmi a pár lokálních institucí (třeba nemocnice). Na dvouhodinový film a pětiměsíční cestu mi to přijde dost málo._____ 2) O Africe se nedozví divák prakticky nic. Stejný objem informací vás čeká, pokud jde o Jawu 250, o účastníky výpravy či o malárii. Vlastně i samotné zážitky jsou prezentovány bez výrazného komentáře a vysvětlování - typicky třeba okolnosti přechodu hranic do Keni._____ 3) Na druhé straně výborná kamera, střih a divácky vděčné režijní nápady spolu s neokoukaným prostředím a barvitými zážitky poskytne potěšení těm divákům, kterým stačí atmosféra nezávislého do značné míry improvizovaného cestování._____ 4) 28letý Marek Svobodník (vedoucí výpravy, scénář, režie) a Martin Kochaník nezjištěného věku (kamera, střih, zvuk, produkce) vytvořili nevěrohodně působící, nicméně příjemný záznam své cesty plný pohody a radosti._____ 5) Černá Afrika mě nikdy nelákala. Ani v tomto snímku jsem nenašel jediný důvod, proč tam jet._____ 6) Věk Marka Svobodníka uvádím k roku konání cesty - 2017._____ 7) Zajímavý koment: Othello**. ()
Partia z Banskej Bystrica zažíva podobný tip "dobrodruženia" ako českí kolegovia s ich Trabantem. Aj koncepčne to stavajú na podobných základoch, akurát konkrétne výstupy sú jedinečné a originálne. Otázka však znie, či trucovaním a zámerným vyhýbaním sa "ľudnatejšími a komerčnejšie dostupnými miestami" si odvážlivci nevytvárajú rovnako sebestredný kult ako ľudia, ktorí cestujú kvôli fyzickému oddychu na tzv. bezpečnejšie a stavanejšie miesta. Uvidíme, predpokladám, že vyjde niekoľko volumes a pokračovaní, rozpočty sa budú zvyšovať, takisto fanbase a povedomie okolo partie. Trend je jasne nastavený a len dúfajme, že aj ďalšie časti budú svieže na historky, techniku spracovania a samotný elán. ()
Jestli v trabantích filmech a seriálech někdo svým charismatem dokázal zastínit Dana Přibáně, byl to Marek Slobodník. Je tak celkem pochopitelné, že hlavní hvězdou spin-offu dokumentů se žlutým cirkusem je právě bezstarostný jezdec z Banské Bystrice. Film by se v podstatě obešel bez dalších cestovatelů (vyjma kameramana), kteří Slobodníka. Jejich přítomnost hlavně zvyšuje pravděpodobnost, že někoho zradí technika nebo zdraví (to první se děje neustále, to druhé hlavně v nečekaně dramatické poslední třetině). V paměti mi vzhledem k zaměření pozornosti primárně na Slobodníka, který je nejen vedoucím výpravy, ale také režisérem a scenáristou, neutkvěl nikdo další. Nijak to ale nebrání užít si profesionálně zpracovaný cestopis s přiměřenou délkou, svižným spádem a profi kamerou, která čtveřici, příp. pětici chlapů na motorkách snímá z tolika různých úhlů, že se navzdory podobnému prostředí nikdy nedostavuje pocit již viděného (záběry z dronu nejsou otravně nadužívané, jak je tomu v jiných podobných filmech). Hudba byla na oproti tomu můj vkus příliš „typicky africká“ a během některých záběrů ze slumů tón vyprávění přibližovala sociálnímu kýči. Po většinu cesty z Banské Bystrice ke Střelkovému mysu si ale film i díky odlehčenému komentáři udržuje švih a nadhled a dokonce bych řekl, že drží pohromadě líp (a má lepší rytmus) než poslední celovečerní trabantí jízda. O Africe se sice moc nedozvíte, ale edukace diváků myslím ani nebyla záměrem. Hlavní je užít si jízdu a pocit svobody, který film nabízí. Ideální materiál, pokud teď máte chuť někam vyrazit. 75% ()
Trabanti, ale jsou to pionýři. A čistě po africku. Když člověk vím, že už je i seriál tak význam filmu se docela ztrácí, ale kdo nemá čas, tak ocení i film, který byl nečekaně brán jako velká síla. Asi bych neřekl, že film až na pár sekvencí přináší něco nového z čeho by se sedlo na zadek. I na všechny poměry bylo nečekaně málo opravování a i málo nebezpečí. Největší bylo v tom, že není benzín a samozřejmě hnusná malárie. Takže tohle se spíš profiluje jako poctivý dokument, který je zábavný a oddechový v něčem. Jen to téma už je trochu vyšťavený a o to víc je deprimující, že něm existuje absolutní monopol jen jedné skupiny tvůrců. ()
Galéria (46)
Fotka © Marek Slobodník
![Afrika na Pionieri - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/164/170/164170944_504784.jpg)
Zaujímavosti (13)
- Když Dan Přibáň chystal cestu Trabantem Jižní Amerikou (od r. 2014), dozvěděl se o Markovi Slobodníkovi a jeho cestách po světě na motorce Pionýr. Nabídl mu, aby jel s nimi, Marek kývl a rok připravoval motorku na dlouhou cestu. Jenže už po prvním stoupání do kopce zjistili, že není schopen s trabanty držet dech, a tak na poslední chvíli sháněli „plnokrevnou“ motorku. Žlutá motorka Pionýr pak ležela roky ladem až do doby, kdy se Marek vydal na cestu do Afriky, o které vypráví cyklus Afrika na Pionýru (od r. 2019). (sator)
- V Keni navštívili chlapci najväčší africký mestský slum Kibera, kde žije väčšina obyvateľov v extrémnej chudobe a zarába menej ako 1 dolár za deň. Väčšina ľudí je drogovo závislá a mnohí žijú s výrusom HIV. Prípady napadnutia a znásilnenia sú tu bežné. (ČSFD)
- Marek Slobodník prezradil, že proces strihania filmu trval takmer 1 rok. (CroSsicek)
Reklama