Réžia:
Rob MarshallKamera:
Dion BeebeHudba:
John KanderHrajú:
Catherine Zeta-Jones, Renée Zellweger, Richard Gere, John C. Reilly, Queen Latifah, Jayne Eastwood, Christine Baranski, Taye Diggs, Colm Feore, Lucy Liu (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Sex, vražda, lož, sláva. Muzikál vo veľkolepom a strhujúcom štýle, ktorý vás fascinuje svojím príbehom a omráči svojím stvárnením - réžiou, výpravou i bezchybnými hereckými výkonmi. Zvodná muzikálová speváčka sa dostane do väzenia za vraždu svojho tajného milenca. Všade inde by za zločin nasledoval trest. Ale v Chicagu 20. rokov sa pomocou šikovného právnika stáva z Roxie Hart hviezda a miláčik médií! (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (543)
Proč se všichni snaží srovnávat tenhle film s Moulin Rouge ?! Jenom proto, že jsou oba muzikály ? V tomhle případě je to pouze jediná škatulka, kterou mají ty dva filmy společnou. Zbytek je naprosto jiný. Tohle je jízda po tobogánu černého humoru s vynikajícími hereckými (tím i tanečními a pěveckými) výkony VŠECH zúčastněných, ze kterých mě nejvíc mile překvapil Richard Gere. Muzikály nemusím, ale tenhle si dám zanedlouho klidně znovu. ()
Snímek má osobité vizuální pojetí a skvělé písně. Příběh příliš překvapivý není, z herců je jasně nejlepší Jonesová a hned za ní Latifahová. Gere podává rozhodně jeden ze svých nejlepších výkonů, ale taneční čísla mu jdou jen tak tak a Zellewegerová ve svém výkonu až příliš kolísá. Potešilě mě menší role Lucy Liu... ()
"And All That... Jaaaaaaaazz..." Strhující. Srovnávat Chicago s Moulin Rouge je ovšem trochu ošidné. To je jako srovnávat Smrt jí sluší a Deník Bridget Jonesové. To, že spadají pod stejný žánr, neznamená, že jsou srovnatelné. Důležitý je taky subžánr. Moulin Rouge byl spektakulárně pojatý milostný, tedy jímavý, příběh, kdežto Chicago je cynická černá komedie v rouše muzikálovém a to vyžaduje zcela jiný přístup. Nemyslím jen od tvůrců, ale hlavně od diváků. Ale k filmu samotnému: přiznám se, že ačkoli mám muzikály (i černý humor) velice rád, nečekal jsem, že to bude taková pecka. Řekl bych, že hned několik jednotlivých scén z tohoto filmu vstoupí do filmové historie svou originalitou a jejich prostřednictvím se bude film vyučovat. Muzikálová vystoupení zde dokonale ukazují bez zdlouhavých vysvětlování myšlenkové pochody hrdinů, zejména Roxie. Herci (úplně všichni, nejen hlavní trojka) přijali hru na nadsázku a své role zvládají bez jediné výjimky bravurně. V tomto ohledu mě dost překvapil Richard Gere, od nějž bych něco takového vůbec nečekal. Také jejich hlasové dispozice plně odpovídají potřebám filmu. Zatímco Catherine-Zeta Jonesová jako Velma má hlas i vizuelní projev protřelé barové zpěvačky, která o sobě nemá sebemenší pochybnost a mínění publika je pro ni prodejnou děvkou, Rennée Zellwegerová se coby Roxie spíš snaživě rozhlíží po světlech ramp, mektá, co jí síly stačí a vrcholem její rafinovanosti je dojemně zamrkat umělými řasami jako Marilyn Monroe. (To nemyslím jako sarkasmus, ale jako chválu!) Billy Flynn, postava Richarda Gerea, není žádný zpěvák ani tanečník, takže působí velice příjemně, jak dělá drobné chybičky a není to ani v Roxiiných představách, kde se hudebně projevuje, nějaký gumový muž s hlasem jako zvon. A stejně bych mohl vychválit herečky v menších rolích - Queen Latifah, Lucy Liu a Christine Baranskou. Omlouvám se za tak dlouhý komentář, ale tak trochu jsem pochyboval, zda byste pochopili, co tím myslím, pokud bych napsal jen ŽŮŽO. 100% ()
To, že jsou v tomhle jazzovém muzikálu taneční sekvence natočené poměrně strhujícím způsobem, nezabrání tomu, že tahle satira na mediální manipulaci postrádá silnější příběh. Režisér Rob Marshall i třeba s Gejšou prokázal chladný perfekcionismus, odosobněný styl bohužel vnímáme i tady. Akademie ukázala, že má trochu zakrytý výhled: 13 nominací a z toho šest sošek je na mě trochu moc. Ale netvrdím, že výsledek svou kvalitu na několika frontách nemá. Kupříkladu v případě herců. Třeba takový kukuč Richarda Gereho se jen tak neomrzí, herec navrch přináší přesah v podobě několika svých předchozích rolí. Jen příště prosím (obecně) méně strnulosti. Ani napotřetí prostě víc dát nemůžu. ()
Já muzikály nerad, tedy až na výjimky. Chicago ovšem ode mě výjimku nedostane. Na rozdíl od Moulin Rouge, jenž se odehrává dějově asi o 35 let dříve, ale přesto je hudební aranžmá (skvěle) přizpůsobené modernímu divákovi, tady v Chicagu tvůrci tvrdošíjně (a asi i vcelku logicky) setrvávají u jazzové hudební složky, no a v tom je právě ten zádrhel. Jazz mě asi jako jediný hudební žánr zkrátka nikdy neoslovil a ani neosloví. Ale abych jen nekritizoval - taneční scény jsou skvělé, obě hrdinky tančí a zpívají naprosto precizně, ani bych to do nich neřekl. Výborná je i choreografie, samotný příběh není překvapivý, ale originální je právě jeho muzikálové pojetí. Nicméně na Oscara bych to já osobně neviděl. Bohužel. ()
Galéria (52)
Zaujímavosti (35)
- Role Billyho Flynna (Richard Gere) byla několikrát nabídnuta Johnu Travoltovi, který se později zmínil, že jejího odmítnutí lituje. (don corleone)
- Divadelní verze měla za sebou už v čase vzniku této filmové adaptace 5000 představení a později se stala nejdéle hraným muzikálem v historii Broadwaye. (don corleone)
- Richard Gere (Billy Flynn) se učil tančit tři měsíce. Jeho stepovací scéna se natáčela půl dne. (don corleone)
Reklama