Noc klavíristy

Lábus coby hokejista, to je teprve poněkud komická figurka (asi ještě víc než Preiss na kraji města:) - - - Julie Jurištová jako dívka, která si tajně pozve do rodičovského bytu Bartošku a pak svým svědectvím pomůže titulnímu hrdinovi v rozřešení případu, vystupuje ve slabounkých, ale spojkách. Tak málo stačí! Film je jinak tak na lepší 3*, ale za pár luxusních scén dávám plnou palbu. (07.01.2008)

Tohle nejni blbý! Viděl jsem to 4x. Hlavní hrdinové  sednou jak prdel na hrnec. Z toho filmu máte pocit, že Otakar Brousek musí býti zloduch. Stejně tak Kanyza. Jurištová musí mít brejle, což jí nesmírně sluší a musí souložit s Bartoškou.  Dana Medřická musí být šatnářka, co už neutáhne plato piva. Voska musí býti vzdělaný klavírista a nesmírně citlivý člověk.  Momentálně mapuji Maigreta a zjišťuji v každém díle mraky chyb scénáristů i režisérů(mnoho jich je) Ale tady chybu nevidím. (15.06.2021)

Tahle normalizační detektivka mně utkvěla v paměti už při premiéře. Nejen kvůli Václavu Voskovi, šarmantnímu herci a člověku, který mimo jiné u klavíru nepotřeboval dubléra. --- Zajímalo by mě, jak je dnešní mladá generace schopná vnímat a cítit tehdejší poměry, které v příběhu hrají zásadní roli. Detektivka jako taková je to spíše standardní, ale slušně promyšlená, všechno sedí. (06.02.2011)

Socialistickou budovatelskou pospolitost padesátých let nahradila postupně privatizace tohoto monopolu – vše pod zocelující rudou vlajkou. Zatímco ta první odrážela válečnou zkušenost a jako taková byla srozumitelná a pochopitelná, byť její ideologizovaný umělecký obraz, založený sociálněrealistickou estetikou, dosud působí úsměvně, kouzlem nechtěného (a v druhé řadě děsí), druhý model, přežívající do současnosti, v níž se prolnul s tzv. politickou nadstavbou, působí mdle jako kdejaký pohled do denního tisku. Vleklá expozice tohoto všeobecného přiživování, otevírající film, byť završená zločinem, o nějž mu jde především, tedy zákonitě nudí a zoufalé herecké výkony normalizačních atrap těmi stojatými vodami nepohnou. Vše se promění, až když se objeví (při vší úctě k Brouskovi) Voska a Medřická. S Voskou, byť spoutaným koktavým scénářem, totiž promlouvá i jiný jazyk, než jakým vládnou předešlí účastníci (nebo spíše: jaký jim vládne), a to nejen jazyk odcházející kulturně vzdělané generace, ale i hudba, byť jí se zde trestuhodně nedostává příliš prostoru. Tehdy se pomalu začíná rodit i drama a kdo neusnul, se může začít dívat. (04.03.2017)

"Prevít, sám se pakuje a chudýmu by nepřál". Tak lamentuje pracovník Karel Augusta, když chce vyšmelit bidet a přistihne ho přitom šéfík Otakar Brousek. Standardní detektivka ze sedmdesátých let s tradiční hudbou Karla Svobody. Nic světoborného, ale sympatické herecké obsazení divákovu pozornost určitě zaujme. (23.10.2018)