Nebeští jezdci

Překvapivě lidský pohled na válku se všemi pozitivy i negativy, které jen může přinést. Noční akce je sugestivní, divák hrdinům fandí do posledního dechu a každé potenciální nebezpečí ho nutí trnout nad nadcházejícím okamžikem. Všechno jde ale dolů ve chvílích, kdy se scénář pokouší o odlehčení situace a do dojemných nemocničních scén se začnou vkrádat jakési hlášky. To pak dělá z Jezdců jen vydařenou filmovou válku, ale nezapomenutelná výpověď je najednou pryč. 70% (06.02.2006)

Tenhle film si skutečně zaslouží zařazení k k nejlepším válečným filmům vůbec. Naturalističnost, ovšem v naprosto neokázalé podobě, ne pro předvádění se, ale pro zachycení válečného života tak jak skutečně vypadá. Bez fanfár, bez velkých řečí. Žije se ze dne na den, protože skoro pokaždé se někdo nevrátí. Právě do Nebeských jezdců dokázali filmaři do puntíku přenést tu atmosféru, kterou cítíte, když čtete knihy od Bufky, Jánského, Šišky, Fajtla, Vilda. Na rozdíl od Tmavomodrého světa. Asi právě proto to působí tak autenticky a zároveň lidsky. (03.03.2013)

Jak tak tu čtu komentáře, srovnáváte tento film s Tmavomodrým světem a tím je to tu rozděléné na dvě skupiny. Já bohužel nepatřím ani do jediné. U Nebeských jezdců mi chybělo pořádné drama s příběhem, napětí s akcí, která mě donutí mít oči přilepené na obrazovce a Tmavomodrý svět měl zase hroznou stylizaci ale zase slušnou režii, kterou Nebeští jezdci tak postrádají. Spousta scén tu byla zbytečných a celkový pocit po zhlédnutí moc příjemný zrovna nebyl. Ani jednomu nemohu dát více než tři hvězdy a hodnocení je tady až moc přepálené. (10.04.2009)

Myslím, že se nevyhnu srovnání se Svěrákovým Tmavomodrým světem. Ten je totiž o stupínek horší. Proč? Především se Poláčkovi (narozdíl od Svěráka) nepodařilo naše letce v RAF zesměšnit. Film je opravdovou nefalšovanou poctou našim pilotům. Hrzán je jednoznačně hvězdou filmu a díky němu jsem se v první polovině pěkně nasmál. Ve druhé polovině mi ale úsměv z tváře zmizel. Když si v nemocnici jeden z našich pilotů, kterému ohořel obličej, sundal roušku a odhalil tak tvář bez rtů, nadzvedl se mi žaludek. Poslední záběr filmu, kdy spolu Čech a Němec společně sedí v záchranném člunu, je opravdu to nej, co tenhle film nabízí (a Svěrákův nemá). (10.05.2004)

Takhle nějak měl vypadat mladší brácha Tmavomodrý svět. Kdyby se tam nemluvilo česky, ani bych nepoznal že je to náš film. Emoce a nadsázka je na tak vysoké úrovni, že chlapci na Mounth Everestu si musej připadat proti ní jak na kopečku někde na vrchovině. Jde o vynikající válečný film co se drží své předlohy a jak režijně tak herecky jest vše zvládnuto na vysoké úrovni. Scény soubojů jsou naprosto přesvědčivé, takže jsem si v křesle občas připadal jako stíhač RAF. A pasáž, ve které je hlavní hrdina Študák poprvé sestřelen společně se svým týmem a jest nucen ležet na lůžku v nemocnici je opravdu emotivně hodně silná. Viděl jsem desítky válečných filmů z období let 60týchh a 70tých a klidně bych se vsadil, že tenhle za americkou a britskou produkcí příliš (nebo spíš vůbec) nezaostává. Takže až pan Svěrák bude zase chtít praštit do válečného filmu, nechť si promítne podobnou instruktáž a příští Tmavomodrý svět Oscar stopro nemine. (13.05.2004)