Riders in the Sky
Réžia:
Jindřich PolákKamera:
Jan NěmečekHudba:
Evžen IllínHrajú:
Jiří Bednář, Jiří Hrzán, Svatopluk Matyáš, Elsie Randolph, Joan Seton, Charles Cameron, Jana Nováková, Gunter Schoß, Winston Chrislock, Vojtěch Holý (viac)Obsahy(1)
Na jeseň roku 1942 sa v posádke bombardéru stretávajú prvý pilot Čechoslovák Pavel (Svatopluk Matyáš), druhý pilot Angličan Frank (Josef Váša), navigátor Angličan George (Vojtěch Holý), telegrafista Kanaďan Tommy (Winston Chrislock) a palubní strelci Študent (Jiří Bednář) a Prcek (Jiří Hrzán), obaja Čechoslováci. Po úspešnom nálete na Düsseldorf sa vracajú na základňu, no posádka druhého lietadla už nemala také šťastie a musela núdzovo pristáť na mori. Naopak, na ich letisku pre zmenu núdzovo pristála poľská posádka... (RTVS)
(viac)Recenzie (343)
Na tu dobu skutocne skvely film. Dnes som sa pri par scenach trosku nudil, ale nemozem dat menej, ako 4 hviezdicky, pretoze reziser z tohto filmu urobil maly zazrak, ze dokazal natocit film a pritom nemal k dispozicii ani jedno funkcne lietadlo. Herecke vykony tiez perfektne, obrovska skoda, ze takyto film musel byt dlho v trezore... 17.06.2009 ______ Jiří Bednář - (Študent) +++ Jiří Hrzán - (Prcek) +++ Svatopluk Matyáš - (Pavel) +++ Elsie Randolph - (Sestra Hendersonová) +++ Joan Seton - (Paní Watkinsonová) +++ Charles Cameron - (Bradley) +++ Jana Nováková - (Patricia) +++ Winston Chrislock - (Tommy) +++ Vojtěch Holý - (George) +++ Ivan Krajíček - (mechanik) +++ Hudba: Evžen Illín +++ ()
Další z vrcholů filmové vlny šedesátých let si všímá zapovězeného tématu - západní armády a její nejvýraznější jednotky - letců. Ve své době šlo o průlomový čin a o prolomení mnohaletého tabu. Skutečnost, že šlo i o jiná hrdinství než o ta ze Svobodovy plakátové knihy Z BUZULUKU DO PRAHY, byla tehdy pro společnost objevná. Další konstatovaný rys - věcnost a střízlivost líčení bojového i specifického civilního života našich letců během druhé světové války - zapůsobila jako další novum knihy. Po poúnorové záplavě patetických propagandistických děl sovětského střihu se objevilo dílo, jdoucí téměř programově opačným směrem ze zcela odlišných východisek. Tehdy to znamenalo mnoho. Prakticky vše. Pokud bychom měli hledat pro JEZDCE v naší kinematografii ústrojná srovnání, platí, že je rozhodně jen obtížně lze srovnávat se svěrákovským TMAVOMDRÝM SVĚTEM. Mnohem víc společných rysů najdeme např. s filmy jako SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN, rovněž usilujícími záměrně o odpatetizovaný pohled a spravedlivé vyrovnání s nesnadnou érou německé nacistické okupace. Tváře Pražského jara byly různorodě rozmanité. Rozhodně ne vnitrokomunistické. Převážně občanské. A otevíraly dveře a okna. Do všech stran. Aby tu znovu proudil volný a čerstvý vzduch. Volný a čerstvý "frišný" vzduch vane jak z díla tehdy 45letého Richarda Husmanna (občanského jméno scénáristy Filipa Jánského), tak z odkazu, který po sobě zanechali nejen tito naši národní hrdinové. ()
Už sugestivní začátek na hřbitově ukazuje, že nepůjde o jen tak ledajakou válečnou podívanou! Ne, půjde totiž o Nebeské jezdce, jeden z nejlepších flmů českovenské kinematografie! Jiří Hrzán, kterého tak nemám rád, ukázal, že hrát umí výborně a přepínat mezi vážnými a vtipnými scénami mu jde na jedničku. Tohle střídání mi nepříjde vůbec samoúčelné a ani nic podobného. ()
I když u nás moc ryze válečných filmů nevzniklo, Nebeští jezdci jsou výborným zástupcem žánru a neztratili by se ani v kontextu evropské kinematografie. Jindřich Polák s minimálními prostředky natočil naprosto fenomenální záležitostí, která je poctou československým letcům v Anglii a mohl si dovolit takový luxus, že skoro polovina filmu je v angličtině a s titulky! Vzhledem k omezeným možnostem tu sice akce není moc, když už ale přijde, je výborná, a i když v určitých chvílích působí zastarale, pořád je působivá a v rámci možností realistická. Příběh jako takový tedy neexistuje, protože snímek je jen sledem jednotlivých epizod, které letci prožívají, přesto to stačí k tomu, aby si publikum k hlavním postavám vytvořilo nějaký vztah a dokázalo s nimi soucítit. Polák velmi dobře zachytil atmosféru, v níž nikdo neví, kdy na něj dojde řada a na budování nějakých hlubších vztahů není čas. Nechybí tu ani několik extrémně silných momentů (scéna s popáleným letcem je bravurní ukázkou toho, jak na malém prostoru ukázat tragédii války na postavě, která je zcela vedlejší). V obsazení, které tvoří vesměs méně známí herci, vyniká Jiří Hrzán v asi životní roli Prcka, kterou si vyloženě vychutnal a svým způsobem v ní vytvořil typicky českou postavu - velkohubý žvanil, který se nechce moc přizpůsobovat prostředí, když ale o něco jde, prokáže velkou odvahu. Závěrečná scéna na člunu pak je až mrazivou obžalobou války, která nemá smysl a jen ničí životy mladých lidí. Od absolutního hodnocení dělí snímek jen přece jen dost pomalý rozjezd, v němž dvacet minut trvá, než diváka úplně vtáhne a začne se v něm něco dít. Jinak ale vynikající záležitost, jejíž vznik se v kontextu doby rovná zázraku. 75 % ()
Nafta v plicích. (.......................................................................................) //Dodatek aneb něco zbytečných slov pro Beastmastera: Ve svém průběhu průměrný až lehce nadprůměrný sympatický film, silný dvojím: Zaprvé už tím, že byl natočen, kdy a proč byl natočen a jak přistupuje k tématu. Což bych vše shrnul jako „integrální kontrastnost“, míněno následovně: Napětí mezi názvem, opakujícím se „hrdinským“ hudebním motivem a prostou skutečností, že ti kluci dobrovolně chcípali za svobodu vlasti a celé Evropy na jedné straně a jejich nesmlouvavým zobrazením jako obyčejných „neuvědomělých“ vojclů, se vším, co k tomu patří (a co netřeba vykládat nikomu, kdo byl na vojně) (čemuž je zase jinak kontrastní epizoda se zrcátkem) na druhé straně, dodávající poctě těmto národním hrdinům zvláštní a velmi silnou působivost (čímž se vymyká nejen dobově propagandisticky idealistickým hrdinským epopejím, nýbrž i obecně retušovacím tendencím pohledu na národní hrdiny, srov. Tmavomodrý svět), je situováno (totiž to napětí) ještě jako jeden z členů napětí dalšího, vnějšího, jež vytváří s tím, co všechno po roce 1948 konotovalo s pojmy „anglán“, „angličtí letci“, „311. peruť“ apod., a že tato tématika byla vlastně tabu. K dosavadnímu mi stojí za připomenutí neokázalost zmíněného hudebního motivu a scéna na tancovačce, když anglický band povstane a HRAJE DÁL, nebo kontrast rozdělování dědictví (David se koupe) a salutování (Kdo? Tomík.). Zadruhé je tento film silný svým závěrem (SPOILER): Ta finální situace zdaleka není jen morálním protiválečným výkřikem; vzhledem k celému dosavadnímu průběhu (především vzhledem k tomu, co ve filmu není, co netématizuje, čeho si nevšímá) působí jako facka, jako šok, jako přechod do jiné dimenze. Najednou se nacházíme v úplně jiném patře skutečnosti, což platí doslovně. Až dosud se vše střídavě odehrávalo na zemi a ve vzduchu: země je zázemí, pohodlí, bezpečí, život, odpočinek. Ve vzduchu probíhá boj a neustálá hra se smrtí. Tu potom představuje moře. Kdybychom po sestřelení našich chlapců viděli prostě jen jejich pád do moře a smrt, bylo by vše „v intencích“. Jenomže tím se nekončí, pohled je přinucen do této nemožné dimenze, v níž jsou s nepřítelem „na jedné lodi“. Pád do moře tak vytváří přeryv, jímž posledních pět minut odsouvá celý předešlý film kamsi do zadní komory paměti, najednou vidíme celé dění jaksi zespoda (kterýžto dojem je podpořen i tím, že v dosud dvojjazyčném filmu náhle zní němčina). Tedy ještě jeden, a sice naprostý, kontrast. Snad způsobem, jakým se dívá kamera nebo nevím čím (nerozumím těmto věcem) zasahuje film diváka (mne) podivnou atmosférou této scény; nemám samozřejmě pocit, že „jsem tam s nimi“, obestírá mě to však něčím tajuplně známým. Jakobych už někdy sám byl takto ve člunu na pustém moři, sám se soudruhem nepřítelem.// KONEC SPOILERU (Poznámka k Hrzánovi: Škoda, že nemá víc silných filmových rolí než jednoho retarda a jednoho kašpara. I po zhlédnutí Nebeských jezdců nicméně zůstává Hlídač největším filmovým Hrzánem, to je bez debaty.) () (menej) (viac)
Galéria (2)
Zaujímavosti (35)
- Filmári nemali dostatok prostriedkov pre veľkolepé bojové sekvencie, pomohlo im Vojenské múzeum v Londýne. To poskytlo autentické zábery stíhačiek a českí filmári dostali povolenie odísť natáčať v troch ľuďoch do Brookwoodu. (Raccoon.city)
- Film se hrál nějaký čas, než ho komunistická normalizace uvrhla na dlouhou dobu do trezoru. (RadimFišer)
- Úvodní scéna je točena v Anglii, závěrečná scéna zase na Rujáně v NDR. Dále se natáčelo v nemocnici U Apolináře, v Chuchli, ve Filipově u Čáslavi, v Poděbradech nebo v Dobříši. Scenérie anglického městečka nahradily pseudogotické domky v obci Filipov u Žleb, které jsou dodnes na místě k vidění. (Terva)
Súvisiace novinky
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (viac)
Reklama