Takí sme boli

Motivacím i vzájemnému jiskření mezi hlavními postavami dobře rozumím. Lidé se mění a zároveň zůstávají stejní. A některé propasti nezcelí ani láska [obzvláště připlete-li se do cesty "hon na čarodějnice" (aneb padesátá léta na americký způsob též nebyla žádný med), nenaplněné ambice a filmová páska...]. Tenhle film je možná plytký a místy nudný, ale přes veškerý hvězdný třpyt a tvůrčí postupy nadmíru přátelské k divákovi si uchovává jasnou výpovědní hodnotu. Ano, párkrát se útrpně pousmějete (nebo taky ne), nicméně výsledný dojem je překvapivě pozitivní. (13.10.2010)

Romantické trable dvou mladých, politicky uvědomělých, lidiček. Osudy otravné rudé židovky s plakátem Stalina nad krbem a blonďatého scénáristy se mě vůbec nedotkly. Příběh je otravný, pouze občasný humor film zachraňuje (hlavně úvodní blábolení na stávce studentů) a režie klasika Pollacka je jak ze špatného sna-takto kostrbatě vyprávět jsem ho viděl jen u Firmy. Takoví jsme byli je podprůměrný film, jenž se nebál být ve své době trošku nekomfortní a odvážný. No a to spolu s podařeným českým dabingem made in Nova jsou jediné klady. Nikda více. (13.10.2010)

Pro někoho NUDA, pro mě osobně VELMI příjemně strávených 118min. Vždy jsem před „akcí a rychlým zběsilým střihem“ dával přednost umírněné (volně plynoucí) režii, která má divákovi co nabídnout (hercům nechá vyniknout) a s tím spojeným civilním hereckým výkonům. Všeho tohoto, (navíc jako bonus příjemná atmosféra a dobře napsané dialogy) se mi měrou vrchovatou (díky trojlístku Pollack-Redford-Streisand) dostalo zde. Ti dva snad nemohli být více rozdílní. ONA, idealistická aktivistka s neutuchající touhou a zápalem pro „lepší svět“, která nemá pochopení pro (politický) humor, ON zcela pragmatický, věčně optimisticky naladěný (s úsměvem od ucha k uchu), pro úspěch snad již „předurčen“ (scénárista Hubbell Gardner) a jejich společné soužití orámované důležitými událostmi tehdejší doby. K úplné spokojenosti (stejně jako uživ. Superpero) mi scházelo větší prokreslení strašáku jménem „McCarthy“ (Pollack, se o toto téma pouze „otírá“), nicméně o tom tento snímek v prvé řadě není. A o čem, že v prvé řadě je? O (ne)obyčejném soužití dvou (ne)obyčejných lidí a jejich strastiplné cestě zvané ŽIVOT. P.s. „žehlíš si je? A nebolí to“ :o) Jj, Pollack na mě (v drtivém počtu případů) vždy platil. (28.09.2011)

Právě jsem to viděla znovu a opět mě ten film dostal. Tohle je prostě osudová láska ve (skoro)moderním provedení. Ti dva, přes všechno co k sobě cítí, nemůžou být spolu. Nerozdělují je znepřátelené rody nebo sociální poměry, ale jejich povahy a směřování, A to je překážka, která nejde zdolat. /12. 10. 2010/ (12.10.2010)

Těžko říct u tohohle filmu. Na jednu stranu je tu nádherná hudba včetně krásné písničky od Barbry (kterou jako zpěvačku mám rád, vždycky se jednou za pár let vynoří s nějakým megahitem, i když pochybuju že v dnešní době hip hopu a metalu by měla ještě šanci). Je tu krásně zachycená celá doba a nostalgická po starých časech. Na druhé straně je tu romance, které moc nemusím, navíc romance mezi lidmi, kteří se k sobě absolutně nehodí od začátku a mezi kterými to vůbec nejiskří. Barbra je jako herečka chvílemi nesnesitelná (ale asi to je účel postavy), Redfor překvapivě totálně prknený (poté co jsem před pár dny viděl Podraz, tak se divím) a vedlejší postavy nevýrazné. Některé scény jsou k nepřežití, jiné skvělé. A přes to je celkový dojem pozitivní - viděl jsem fajn film. Je to jako s jednou kamarádkou, která má milion chyb a někdy je protivná jak blázen a přesto ji mám moc rád. Vidím to tak na 70%, ale nádherná písnička to zvedá na 80%. EDIT 2023: Není co dodat, krásně natočený portrét doby včetně mccarthysmu, obrovský hit Way We Were a bohužel ne příliš fungující romance. Jen ta postava levičácké aktivistky v podání Streisandové je mi dnes mnohem nesympatičtější než před 14 lety. Drama roku 1973. (27.01.2009)