Takí sme boli

Krásný snímek o lásce dvou tolik rozdílných charakterů, která prochází těžkými zkouškami právě pod vlivem naprosto odlišného vnímání světa i rozdílného společenského původu. Nebýt pár slabších míst v první půlce, bylo by to na pět hvězd. V druhé půlce přituhne, do vztahu se vkrádá napětí a poté nastupuje nostalgie – začíná to rozmluvou dvou starých kamarádů na lodi o nejlepším roce, ale nic to není ve srovnání s koncem, závěrečná scéna by mohla sloužit jako názorná ukázka definice nostalgie. Zároveň tahle scéna v lecčems předjímá pozdější Pollackovy Vzpomínky na Afriku. (06.02.2013)

To je prdel, jak si různí lidi všímají různých věcí, co člověk to názor, a to je právě super. Já jsem si nevšimla u Redforda amerického úsměvu, ani optimismu a pohody, spíš hrál uhlazeného přizdisráče (v souvislosti s tématem filmu), který rád kličkuje a chce se mít co nejlíp. U Barbry jsem si všimla krásných očí a nadšení pro věc, to ji dělalo šťastnou, i když znala mantinely. Jejich vztah byl poplatný době a moc se mi líbilo jejich chování navzájem, taková ta úcta a respekt, co by mělo dva lidi spojovat. Je fakt, že se ona snažila víc, byla víc submisivní a pokornější, a to by každému chlapovi mohlo bohatě stačit. Jenže nestačilo a závěr mi přišel stejně stupidní jako prosovětská komunistická propaganda v Americe. (28.09.2011)

Výborně natočený snímek zobrazující vztahy, ideály a představy o životě lidí jakéhokoliv věku jakékoliv doby. Do jaké míry můžeme bojovat za své ideály? Kdy je to boj za 'dobro', za změnu a kdy jenom otravování lidí? Dokážeme naslouchat ostatním? A stejně tak vztahy, vidíme, jak uboze a trapně působí snaha být s někým, kdo si s námi hraje. A naopak, jakou hloupost děláme, když zůstáváme s někým jenom proto, že nás má rád. Takových myšlenek a témat, která nás v normálním životě provázejí neustále, najdeme ve filmu spousty, Sydney Pollack je navíc podává takovým způsobem, že nás film baví a nesnaží se nám vnutit nějaké životní 'pravdy'. Jen nás povzbuzuje k přemýšlení, k prožívání příběhu spolu s postavami. A jak to všechno končí? Asi tak, jako na začátku... Vlastně, jako v běžném životě.. (12.10.2010)

O tom, že protiklady se přitahují, ale společný život pro ně bývá někdy HODNĚ obtížný, zvláště když se hluboce oddaný a horoucí vztah stane maličko jednostrannou a vynucenou záležitostí ... Podmanivý příběh veliké lásky v těch napůl zapomenutých časech plných nostalgie, kdy válku světovou nenápadně vystřídala válka studená - i Státy měly svá "padesátá léta". (13.10.2010)

Milostný příběh, který tentokrát netypicky stojí a padá na problému politické a vůbec společenské angažovanosti v roli hlavní překážky vztahu. Hubell je typický požitkář. Vše se mu daří téměř samo a mezi lidmi je oblíbený. Katie naopak funguje jako nonstop workoholička, ale zase tak moc se jí toho nedaří a už vůbec to pro ni není jednoduché. Přesvědčit někoho, aby se přiklonil k jejímu názoru, se zdá být téměř nadlidským úkolem. Tihle dva se i přesto sblíží, jak už to ve filmech bývá, ve filmu ale jejich vztah prochází zajímavými proměnami a kompromisy. Líbilo se mi, že ústředním problémem jejich soužití je zde naladění a pohled na svět, představovaný právě politikou, což vychází přímo z hrdinů samotných, než aby byl nastavený jejich okolím. Vytváří to mnohem větší prostor pro zamyšlení se nad tím, nakolik se může člověk působením lásky přizpůsobit druhému a potlačit vlastní náturu, aby to nebylo psychicky škodlivé. Vizuálně naopak docela typický hollywoodský film svým scénářem odhaluje důležité téma. (09.07.2014)