Dcéra

Jako všichni, i já musím vyzdvihnout dynamickou kameru, detaily obličejů a rozostřené okolí, což je něco, na co nejsme u loutkového filmu moc zvyklí. Nejsem si jistý, jestli jsem pochopil veškerou symboliku lidského a ptačího světa. Ale to nevadí, famácké filmy by tu měly být právě od toho, aby pracovaly s náročnější strukturou příběhu. Jasnou zápletku tedy od filmu nečekejte. (15.09.2019)

Film upředený z autorčiných vzpomínek na dětství sugestivně vystihuje pocity ženy bojující se sebepřijetím poté, co byla odmítnuta vlastním otcem. Hrdinové krátkého intimního dramatu sice jedinkrát nepromluví, ale přesto díky jemné psychologické odstíněnosti jednotlivých situací tušíme, co zůstává nevyřčené, co se vznáší v tichu a prázdnotě, která je obklopuje. Bezprostřední paradokumentární syrovost, navozená neklidnou ruční kamerou, rychlými švenky či přeostřováním mezi různými plány obrazu, je zjemňována hladkými, výtvarně podmanivými přechody mezi snem a skutečností, minulostí a přítomností. Sjednocujícím principem za oběma stylistickými polohami je snaha o vtažení diváka. Identifikaci s postavami napomáhá vedle emociální uvěřitelnosti také vrstevnatá zvuková stopa. Kromě konceptu, který Dcera důsledně naplňuje, je neobyčejně smělá také upřímnost, s jakou režisérka vyjadřuje úzkost z promeškání poslední příležitosti udělat to, co považujeme za správné. 90% (19.12.2019)

Asi toho není moc, co dodat. Neuvěřitelná řemeslná a poctivá práce snad v každém ohledu, co se tady graficky dá vidět. Kamera sice nejednou má epileptický záchvat, ale beru, že to je součástí triku. Opět je otázkou věc příběhu a rozuzlení. To totiž je jedna velká subjektivní otázka a jedno velké být či nebýt. V tomhle jsem zcela mimo. Nové a amatérské věci jsou neuvěřitelně chaotické a lyrické, že člověk moc neví, proč existují. Zde je obrovskou výhodou dokonalé provedení. (13.01.2020)

Všechen ten hluk okolo Dcery mě nechával relativně chladným, protože loutkám v tuzemském podání moc nevěřím - vybaví se mi vždycky primárně Klimtova odhodlaná sterilita a všechny její deriváty. Kashcheeva ale, a vlastně díky jen pár důsledně rozvinutým nápadům, především kameře, dosahuje silného výsledku, který působí živě a úderně. (18.07.2019)

Tohle je opravdu profesionálně odvedená práce. Greengrassovská těkavá kamera, perfektní střih, skvělá zvuková stopa a spousta emocí. Fascinující je hlavně to, že se příběh nevysloveně (v tomto případě doslova) točí okolo figury někoho, kdo se v něm vůbec neobjeví. (Patrně zemřelá) matka je lakunou, která je zdrojem veškeré tenze. Alespoň tak si já její nepřítomnost a konflikt mezi otcem a dcerou interpretuju. (26.06.2020)