Asi to ukončím

Tuhá káva. Čo to vlastne bolo? Surreálna, snová, filozoficko-existencialistická hororová poetická esej, ktorá prostredníctvom podivného vzťahu zobrazuje márnosť ľudského snaženia, života a neodvrátiteľnosť plynutia času a príchodu smrti? Alebo je to o tom, že si myslíme, že žijeme vlastný život, hoci je to len akási vykonštruovaná umelá fantázia, prebratá z rôznych iných myšlienok, kníh a filmov? O tom, že si nahovárame, že každý z nás je originálny a jedinečný, ale v skutočnosti sme zameniteľní, neúprimní a nič vlastne neznamenáme? O tom, že šťastie dokážeme (možno) nájsť len vo svojej fantázii, ale tým nič na svojom osude nezmeníme? Že sa napokon musíme zmieriť s nevyhnuteľným? Že vlastne ani tú fantáziu nemáme pod kontrolou a rozpadá sa nám pod rukami? Že ľudský život je vlastne fraškou a tragédiou? Ešte si to nechám prejsť hlavou. O I'm Thinking of Ending Things by sa dalo veľmi, veľmi dlho diskutovať A to mám rád. Dostalo ma to. Pohltilo. Parádne mrazivá atmosféra a sebavedomá réžia autora s jasnou víziou. Jessie Buckley je fantastická (a ostatní tiež nezaostávali). (04.09.2020)

Charlie Kaufman zase posunul hranice toho, co pribeh na filmovem platne muze unest. Chvilemi to bylo az nesnesitelne. Pohled do mizerie, umrtnosti a do beznadeje lidstva. Jessie Buckleyova hrala dokonale ten typ stale negativne naladene zeny, ktery nemam rad.Ale mela hodne vynikajicich filosofickych postrehu o zivote.Kaufman přichází s hořkým ohlédnutím za mezilidskými vztahy: takovými, které nás díky vzpomínkám a pocitům mohou věznit i dlouho poté, co skončily. Jako noční můra. Příběh je založený na stejnojmenné knize kanadského spisovatele Iaina Reida. Pár, který se seznámil teprve před několika týdny, vyráží na venkov v americkém státě Oklahoma, aby poprvé navštívil Jakeovy rodiče. Večer s nimi všem zúčastněným přinese groteskní, nepříjemnou zkušenost. Slova jsou zbraně a krycí manévry, tchán a tchyně obyvateli domu hrůzy. Celý snímek je skládačka. Nejen individuální pojetí času, dokonce i základní perspektiva zůstává také po zhlédnutí otevřenou otázkou. Není to ale film surreálný, nýbrž racionální. Popově chytrý. Charlie Kaufman dovedně šifruje svá sdělení a klade nápadité divácké pasti. Kdo je muž dívající se z okna? Hledí hrdinka skrze čas na sebe samotnou v jiné dimenzi? Ten proces dekódování je třeba si užít, protože v něm spočívá značná část síly a originality díla. Po rozklíčování struktury Kaufman sděluje hlavně pocity: obavu z toho, jak člověka zatěžují komplikované vztahy, z křehkosti jedince a chřtánu samoty, který hrozí každému. (18.10.2020)

Tohle byla po dlouhé době pěkná smaženice. I s houbama samozřejmě. Tento počin se těžce hodnotí. Nejdříve si myslíme, že jde o nějaký manifest deprese a psychické nahlédnutí do hlubin mysli a duše. Pak se to nějak spíše vrhne v esejistické a kritické dílo života. Pak je to zase spíše mysteriózní cesta bez vysvětlivek a pak už je to jenom nějaký filozofický a chaotický free style, který se vzdaluje od jakéhokoliv chápání. Asi největší úspěch filmu však je, že i já jsem uvěřil tomu, že tento film vlastně chápu. Ale to by byl velký klam. Plně rozumím tomu, proč toto vzniklo a i věřím, že někdo přesně ví, o co jde. Já ne. A nejsem sám ani za zlaté prase. (24.01.2021)

Příjemně znepokojivá hra s divákem, hezky snová zimní atmosféra, top herci, poutavé dialogy, řada famózních scén a obrazů (prasečinec, večeře, Tulsey town). Velká škoda úletově abstraktní Oklahoma!-ový poslední půlhodiny, lehce mi ten dojem pohřbila. "We’re all the heroes of our own stories, but what if our stories don’t go anywhere?" (05.09.2020)

Na tohle mě opravdu neužije. S Kaufmanem už nějakou tu zkušenost mám, sice ne že bych jeho snímky pochopila zcela úplně, ale aspoň dokázaly zaujmout a odnesla jsem si z nich nějakou tu duševní potravu. I'm thinking of ending things je ale nuda až na dřeň, když se tam zrovna neděje něco mysteriózního. Scény jsou nepřiměřené dlouhé a nicneříkající. Neříkám, že se mi nelíbilo nic, třeba herecké výkony byly úžasné (zejména Toni Collette) a vizuál a výprava taky krásná. Zkrátka pro oči je to pastva náramná, ovšem pro mozek a duši už je to horší. Já fakt těžko překousnu nudu a tady to na mě dolehlo až dost a nevyrovnaly to ani ty twisty a časové posuny. Prostě když si z toho absolutně nic neodnesu, protože nejsem schopná to uchopit, tak mě to jaksi neba. Škoda. (22.12.2020)