Posledná noc v Soho

Edgar Wright se podivných, provokativních filmů nebojí a stále se snaží někam posouvat. S Baby Driverem po Cornetto trilogii ubral na humoru a zůstal u podvracení žánrových vzorců, výsledkem však byla hezky natočená průměrnost, která se vám po skončení filmu vykouří z hlavy. A s Poslední nocí v Soho je situace velmi podobná. Wright vychází z klasického příběhu o nevinné dívce, která se přestěhuje do velkoměsta a ocitá se v pavučině jeho temných sil, na niž reaguje únikem do snového světa – jenž se však nevyvíjí úplně optimálně. Wright samozřejmě stále výborně vypráví obrazem, dovede pečlivě zvolit soundtrack (tentokrát ve stylu 60. let) a je vidět, že má předlohy dobře nakoukané. Thomasin McKenzie už poněkolikáté přesvědčuje o svém talentu a Anya Taylor-Joy si roli vrstevnaté femme fatale zjevně užívá. Oproti částečně podobnému Neon Demonovi se však Wrightův civilizační horor rozhodl nespoléhat na přílišnou otevřenost, a tak během nadměrné, bezmála dvouhodinové stopáže nakonec divákovi všechno vysvětlí až do úmoru. Ze směsi nápadů a podnětů pak zůstane dojem, že Wright sice umí točit, ale pro vstup mezi nejvyšší režijní extratřídu mu stále něco chybí. (06.11.2021)

Edgar Wright si zase zkusil jiný žánr. Tentokrát je to lehce ponurý thriller s nádechem 60. let. Hned mě napadlo přirovnání k Černé labuti, kterou moc nemusím. Taky místy nevíte, co je pravda a co ne. Film vypráví o mladé Ellie, která se v Londýně snaží stát módní návrhářkou. Začne mít vize z minulosti o jedné záhadné dívce a nemůže se jich zbavit. Snaží se vypátrat, co se s ní stalo. Díky tomu se dostane na temná místa a ohrozí tím svůj vlastní život. Celá ta stylizace do 60. let je sice pěkná, ale zbytek už mě tolik nebavil. Zachraňuje to až konec. Taky to má výrazný hudební podkres jako většina Wrightových filmů. "To je ale sladké jméno." (01.12.2021)

Edgar Wright už natočil vyrovnanější filmy než Poslední noc v Soho, ve které se Thomasin McKenzie probouzí z nostalgického snění o šedesátkovém Londýně do deziluzivní noční můry. Jeho muzikálové uchopení post #MeToo hororu je každopádně hodně zábavné a originální. Originálnější než byste čekali od žánrovky tak uhranuté jinými žánrovkami a proměňující se podle toho, k jakému žánru Wright zrovna odkazuje. Transformace je to vždy kompletní. Mění se stylizace i hrdinčina motivace, cíl a pozice ve vyprávění. Z aktérky komediálního fish out of water dramatu z vysokoškolského prostředí se stává nejdřív pozorovatelka něčího třpytivého života ve swingujícím Londýně, poté amatérská (giallo) detektivka, která se průběžně propadá do duchařského/zombie/splatter hororu nebo klaustrofobního psychothrilleru à la Hnus od Polanského. Varování před idealizováním minulosti (resp. snahou vykládat ji podle dnešních hodnotových měřítek) se Wrightovi a Krysty Wilson-Cairns podařilo do příběhu zakomponovat o něco elegantněji než motiv traumat obtisknutých do těl a míst. Rozhodně si ale nemyslím, že by film, už s ohledem na svou výraznou stylizovanost, stigmatizoval duševní onemocnění a sexuální práci, jak mu vyčítají některé zahraniční recenze. Je to stylový žánrový mišmaš. Možná nefunguje bezchybně, ale užíval jsem si ho od úvodních do závěrečných titulků. 80% (02.11.2021)

Nechýbalo veľa, aby som dal plný počet. Nebyť jednej malej veci. A tým je fakt, že som to finálne tajomstvo odhalil pomerne rýchlo. Nemyslím si, že film je vysoko predvídateľný, ale to odhalenie som cítil dosť skoro. A možno by som ešte mohol povedať, že jedna postava mohla možno dostať trošku viac priestoru. Ale inak je pre mňa "Last Night In Soho" jeden z najlepších hororov, ktoré som videl za celkom dlhú dobu. Veľmi kvalitná je vizuálna stránka filmu. Obohatená o skvelú hudbu a eleganciu 60-tych rokov Londýna. To dodáva filmu slušnú dávku atmosféry. Okrem toho Thomasin McKenzie tu podľa mňa absolútne exceluje. Perfektný herecký výkon, ktorý som jej uveril všetkými desiatimi. Viac som bol asi zvedavý na Anyu Taylor-Joy, no McKenzie ju podľa mňa svojim výkonom prekonala. Práca so zrkadlami je excelentná a okrem toho tie strašidelné momentky fakt fungujú. No ten pocit, že tie temné postavy sa snažia niečo povedať bolo fakt super. Istým spôsobom mi film pripomenul v mnohom "The Sixth Sense" hoci tento film je oveľa temnejší a ten výsledok skutočne niečo ponúkol. Neviem čo reálne viac povedať. Prote dve hodiny trvajúci vizuálny zážitok, ktorý ukrýva veľkú dávku tajomstiev, ktoré (pre mňa) stálo za to odhaliť. Jeden z tohtoročných hororových highlightov. A už sa teším na ďalší projekt Edgara Wrighta. Skvelá práca. Hodnotenie: A (21.11.2021)