Réžia:
Edgar WrightKamera:
Jung-hoon JungHudba:
Steven PriceHrajú:
Thomasin McKenzie, Anya Taylor-Joy, Matt Smith, Diana Rigg, Terence Stamp, Synnøve Karlsen, Lisa McGrillis, Rita Tushingham, Michael Jibson, Andrew Bicknell (viac)VOD (2)
Obsahy(3)
Režisér Edgar Wright nakrútil psychologický thriller o dievčati (Thomasin McKenzie), ktorá prišla do Londýna študovať módne návrhárstvo. Jej štúdium zásadne narušujú znepokojujúce nočné vízie. V nich sa vracia v čase zo súčasnosti do šesťdesiatych rokov a stretáva tu očarujúcu začínajúcu speváčku (Anya Taylor-Joy), ktorej čaru podľahne aj ona. Sú to len sny, alebo sa jej prihovára minulosť? Dievča musí nájsť odpoveď za každú cenu, zvlášť preto, že tieto vízie sú čím ďalej znepokojujúcejšie a začínajú ju ohrozovať. (Cinemart SK)
(viac)Videá (4)
Recenzie (433)
Luxus. Jednoduchá story v parádním audiovizuálním a atmosférickém balení se dvěma skvělými mladými herečkami. Temné motivy se rozjíždí dost pozdě a na giallo tu chybí průběžné vraždění, ale první půlka i tak šlape bezvadně. V té druhé, kde nastoupí digi bubáci, tomu trochu spadne řetěz a děsit Wrightovi vlastně vůbec nejde, ale finální rozuzlení dojem napraví. Potěšilo symbolické obsazení Diany Rigg, která se tak rozloučila parádním kouskem. ()
Edgar Wright už natočil vyrovnanější filmy než Poslední noc v Soho, ve které se Thomasin McKenzie probouzí z nostalgického snění o šedesátkovém Londýně do deziluzivní noční můry. Jeho muzikálové uchopení post #MeToo hororu je každopádně hodně zábavné a originální. Originálnější než byste čekali od žánrovky tak uhranuté jinými žánrovkami a proměňující se podle toho, k jakému žánru Wright zrovna odkazuje. Transformace je to vždy kompletní. Mění se stylizace i hrdinčina motivace, cíl a pozice ve vyprávění. Z aktérky komediálního fish out of water dramatu z vysokoškolského prostředí se stává nejdřív pozorovatelka něčího třpytivého života ve swingujícím Londýně, poté amatérská (giallo) detektivka, která se průběžně propadá do duchařského/zombie/splatter hororu nebo klaustrofobního psychothrilleru à la Hnus od Polanského. Varování před idealizováním minulosti (resp. snahou vykládat ji podle dnešních hodnotových měřítek) se Wrightovi a Krysty Wilson-Cairns podařilo do příběhu zakomponovat o něco elegantněji než motiv traumat obtisknutých do těl a míst. Rozhodně si ale nemyslím, že by film, už s ohledem na svou výraznou stylizovanost, stigmatizoval duševní onemocnění a sexuální práci, jak mu vyčítají některé zahraniční recenze. Je to stylový žánrový mišmaš. Možná nefunguje bezchybně, ale užíval jsem si ho od úvodních do závěrečných titulků. 80% ()
„Prý je to, asi jako když jde krásná dáma v plesových šatech anebo v báječném kožichu, všichni přihlížející jsou paf, a ona přitom šlápne do hovna." Až budou mé děti někdy popisovat, jaký zážitek jsem si odnesl z Last Night in Soho, bude to vypadat asi takto. Prostě pumprdentlich... Jasně, záměrně přeháním, ale tento „pojem" Oty Pavla se mi vybavil hned po odchodu z kina. Řemeslně odvádí Wright skvělou práci, herecké výkony stojí za to a hudební čísla jsou dokonalá, ale zbytečně doslovným koncem se hrozně podráží. Na jednu stranu tedy vím, že si to tu čtyřku zaslouží, ale na druhou se stále nejsem schopný přenést přes konec, který je sice v mnoha ohledech správně podvratný a nečekaný, ale zároveň svým podáním neuvěřitelně nucený až odfláknutý. „Prostě tam hodíme několikaminutový dialog, kterým to všechno co nejjednodušeji vysvětlíme i tomu, komu to pořád ještě nedošlo." A je to zejména tento problém, který v mých očích z Poslední noci v Soho dělá jednohubku, která vyšumí a nebude rezonovat tak, jak by mohla. Jednoduše něco, co už znovu vidět nepotřebuji. Což je škoda. Pohrát si v závěru trochu více se scénářem, a hned by to vypadalo úplně jinak. ()
„JEN ABYCH SI TO UJASNIL… VČERA JSTE BYLA SVĚDKEM VRAŽDY, ALE VĚŘÍTE, ŽE TO BYLA VIZE Z MINULOSTI…“ Holčičí film? Holčičí film! Thomasin není žádná šťabajzna, ale sympatický „nedochůdče“, co poslouchá starou muziku a nikomu se nevtírá. Má jakousi schízu a žije dva životy, takže sledujeme současnost a pak minulost, kterou zase ztvárňuje takovej její opak – Tanya. Dlouho (jako divák) tápu, páč zas tolik se toho neděje. Postupně mi dochází, vo co gou a taky, že Wright je slušnej režisér, páč filmově to je fakt hezký. Navíc ty strašidelný scény – podobný nevidíte ani v hororech. Ale furt je to prostě holčičí film! A je to vlastně taková hříčka…. teda spíš píčovina. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mrdá mi v hlavě. 2.) Miluju 60tý léta. /// Thx za titule „farmaister“. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Edgara Wrighta mám rád. Je to takovej stylovkář. Točí žánrovky, umí je sestříhat, má to drive a díky tomu máte chuť na jeho filmy koukat opakovaně. To ale úplně neplatí v případě tohoto filmu. Tady si zřejmě trošku odfouknul. Ubral drive, ubral střih a pošetřil si to hlavně na ty scény z těch 60. let. Jakmile jste filmově tam, tak je to super. Jakmile tam nejste, je to ospalé až běda. Jediné plus, které si bez problémů udržel, je soundtrack. Ten je opět fantastický. ()
Galéria (42)
Zaujímavosti (18)
- Drink Vesper, který si objednávají v baru Sandie (Anya Taylor-Joy) a Elois (Thomasin McKenzie), vytvořil spisovatel Ian Fleming ve svém bondovském románu „Casino Royale“ z roku 1953. (NiWi)
- Jedná se o čtvrtý film Edgara Wrighta, který je točen na anamorphický objektiv Panavision. První tři byly snímky: Scott Pilgrim proti zbytku světa (2010), Na konci světa (2013) a Baby Driver (2017). (Wade Wright)
- Název Poslední noc v Soho vnukl režisérovi Edgaru Wrightovi ve skutečnosti Quentin Tarantino. Tarantino již dříve ve svém filmu Grindhouse: Auto zabiják (2007) použil skladbu od skupiny Dave Dee, Dozy, Beaky, Mick & Tich – „Hold Tight“. Během rozhovoru o právě zmíněném filmu a kapele se Tarantino měl zeptat Wrighta, zda od nich slyšel skladbu „Last Night in Soho“. Poté řekl, že je to nejlepší titulní skladba k filmu, který nikdy nebyl vytvořen. (LucasAbelle)
Reklama