Réžia:
Ingmar BergmanScenár:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHrajú:
Ingrid Thulin, Gunnel Lindblom, Birger Malmsten, Håkan Jahnberg, Jörgen Lindström, Eduardo Gutiérrez, Olof Widgren, Birger Lensander, Karl-Arne Bergman (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Film režiséra Ingmara Bergmana rozkrýva prostredníctvom vzťahu dvoch odlišných sestier trpké podobenstvo o komunikácii a medziľudských vzťahoch, z ktorých sa vytratila láska, aby sa do nich vkradli mlčanie a samota. Intelektuálne založená Ester cestuje so svojou sestrou Annou a Anniným sedemročným synom Johannom neznámou krajinou. Zastavia sa v pochmúrnom meste, plnom vojakov, tankov a ľudí, ktorí rovnako ako sestry cestujú odnikiaľ nikam. Ester je ťažko chorá a musí zostať ležať v hotelovej izbe, kde je odkázaná na starostlivosť personálu. Okrem choroby ju sužuje aj lesbická fixácia na živočíšnu Annu. Tá však na sestru reaguje len tichou ľahostajnosťou, vyrazí do mesta a do hotela sa vráti s náhodným milencom. Malý Johann citlivo vníma mlčanie medzi matkou a tetou. Je odkázaný sám na seba a počas nekonečných potuliek po hotelových chodbách uniká do sveta vlastnej fantázie... Snímka je zavŕšením Bergmanovej komornej trilógie (Ako v zrkadle, Hostia večere Pána, Mlčanie) venovanej témam zmyslu ľudskej existencie a duchovnej podstaty vzťahu človeka k človeku i človeka k bohu. V dobe svojho vzniku sa však preslávila nielen existenciálnou nástojčivosťou svojej filozofickej výpovede, ale aj erotickými scénami, ktoré z filmu neboli vystrihnuté vďaka liberalizácii švédskej cenzúry len krátko pred uvedením filmu do kín. Švédsky filmový inštitút udelil Mlčaniu tri národné ceny Gudbagge: za najlepší film, réžiu a herecký výkon Ingrid Thulinovej. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (115)
Hercké výkony Bergmanových herců jsou vždy na vysoké úrovni. Beze slov dokáží vyjádřit až neuvěřitelné. Charakter a nejhlubší nitro hrané postavy. Jinak to nebylo ani v Mlčení. Musím chválit i za použité velmi vkusné sexuální scény. Filmová psychologie, kterou mám u Bergmana tak moc ráda, mě ovšem tentokráte nechala chladnější. Mně je bližší samota sester v Šepotech a výkřicích. ()
Bez klíče. Bloudění. Blouznění. Nemožnost, neschopnost promluvy. Rty jsou sevřeny. V cizí zemi, není k nalezení, skutečná, společná řeč rodinné intimity. Bezúspěšné, bezútěšné jsou průniky do ní. Mystérium scén brání v anamnéze její identity. Stíny zalknuta, zanícená je duševní komnata. V ní nenápadně plápolá nenávratná temnota. Hoří a spaluje bytí - nebytí. ()
Už som si myslel, že to pre mňa bude nejaké sklamanie, ale ak máte za sebou viac než desať Bergmanov, viete, že s jeho filmami je to ako s futbalovou jedenástkou, ktorá sa dá chytiť iba náhodou, ale kop už nie je náhodný, je buď dobrý alebo zlý. Nejestvuje dobrý a zlý Bergman, iba Bergman dobre a zle pochopený. Ak divák nie je schopný vnímať taký film alegoricky, rozhodne ho nemôže doceniť. Mlčanie je pre mňa podobenstvom s personifikáciou Svedomia ("Idem preč." "Choď, ak ti to svedomie dovolí."). Bergman sa ako Škandinávec bohato inšpiruje nórskou drámou (Ibsen, Bjornson) a nórskym maliarstvom (Munch, Christian Krohg a i.), ktoré sú väčšinou naturalistické. Tieto podnety však spracúva tak, že naturalizmus zostáva na povrchu a zmetie každého, komu sa nechce rozmýšľať. Bergman je stelesnenie moderného filmu, čo možno dobre ilustrovať napr. na zobrazení Krista v umení - Kristus v starom umení je Kristom, v modernom a súčasnom umení zďaleka nemusí ísť o náboženský obraz Krista. ()
S Mlčením nemám takový zásadní problém jako například s Personou, takže jsem to v životě prožila už podruhé. Je docela zajímavé sledovat paralelu mezi orgasmem Ingrid Thulin a o třicet let starší prací Machatého s Hedy Kiesler. Pointa je stejná. A toto si přece nenecháme kazit poněkud otevřenějším vztahem matky a syna a výklady na téma "sex v kině ano či ne" nebo "sex na jednu noc ano či ne". Toto ať si zodpoví každý podle své vlastní zkušenosti. ()
Přepsáno v lednu 2019. Mlčení je jedinečným dílem filmové estetiky v expresivním zaujetí pro objekt pozorovaného zájmu. Obrazové kompozice používají prostor i detail pro zvýraznění psychického stavu okamžiku, pečlivě nakládají se světlem a stínem, symbol se hrdě klaní, čas a místo jsou vzpomínkou i epitafem, osamělost lidské duše uprostřed života dostala své zřetelné křivky smyslnosti, odcizení a rozpadu. Pohyb se laská s vnitřním napětím s důvěrou v intimnost, éterické opojení tančí kolem gest niterného boje jedince. Osamělost je nutnou definicí nevyhnutelného a předurčeného, smrt je vládcem a jedinou jistotou života, krutost odcizení je povinností obranyschopnosti lidského organismu. Žena je obdivována, vyzývavě si zjednává pozornost, vlastní strach se zlosti nemilosrdně trestá v instinktivním pudu. Nevyzpytatelnost života otvírá svou existenciální náruč pochybností a předvádí svou nahou podstatu bytí. Hlavní postavou zásadní životní zkušenosti je Esther (velmi dobrá Ingrid Thulin), vážně nemocná intelektuálka a překladatelka. Osamělost je jejím osudem, smíření není ještě připraveno k poslednímu přijímání a staré pocity křivd po dálkách času ve strachu znovu a znovu v obraně bodají do starých i nových krvácejících ran. Svoboda je mžikem alkoholické bujarosti a pudu uvolnění, jediná nehynoucí jistota vábí strach z prázdnoty. Výčitky jsou prosbou o slitování. Druhou stranou odcizení je Anna (vynikající Gunnel Lindblom), mladší sestra Esther. Příchuti smrti se čelí zvýšeným apetitem po tělesnosti, frivolitě a zásadní revoltě. Na strach se zapomíná ve víření prožitků a v ostrosti rozhodných slov. Výčitky jsou prosbou o odpuštění a útěkem před nevybíravou skutečností. Důležitou postavou je Johan (velmi zajímavý Jörgen Lindström), malý Annin synek a tichý pozorovatel hrozivého mlčení života. Fascinace ženou zde dostává své psychoanalytické vyjádření, osamělost je součástí pochopení. Z dalších rolí: číšník a prostředek Anniny vzpoury a provokace tělesností (Birger Malmsten), svérázný stařec a ochotný zaměstnanec hotelu (pozoruhodný Håkan Jahnberg), či vedoucí varietního souboru trpaslíků (Eduardo Gutiérrez). Mlčení je vynikající básní existencialismu, obrazově úchvatné, pocitově podmanivé. Stav osamělosti a odcizení dostal svou stylovou definici. Panna Marie je modlou posvátné úcty ženskosti i pokušením smyslnosti v hříchu pomíjivého i věčného života. Panna Marie je rozpolcenost života. Film přináší velmi zajímavý umělecký prožitek. ()
Galéria (20)
Fotka © Svensk Filmindustri (SF)
![Mlčanie - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/164/092/164092197_2f4213.jpg)
Zaujímavosti (3)
- Svým otevřeným zobrazením sexuality film vyvolal nejen bouřlivou diskuzi, ale přitáhl také mnohem více diváků než většina Bergmanových děl. Podle Ingmara Bergmana šlo však o to nejnechtěnější publikum. (džanik)
- Ačkoli jazyk ve filmu zní “slovansky“, je jeho autorem sám Ingmar Bergman. Název města, "Timoka", je ovšem reálný výraz, který Bergman našel v estonské knize svojí ženy, Käbi Laretei. Znamená údajně "náležející katovi“. (džanik)
Reklama