Nájomník

Polanski po Hnusu a Rosemary potřetí variuje téma „člověk propadající šílenství v nepřátelsky naladěném bytě“. I při své notné úchylnosti mi tato variace, očividně ovlivněná Kafkou, přišla nejsrozumitelnější. S typickým režisérovým cynismem demonstruje kontinuální deptání jedince společností, která v rámci určitých zvrácených pravidel nepřipouští žádné odchylky. Trelkovsky (absence křestního jména tohoto polského imigranta zdůrazňuje autobiografickou rovinu díla) si příliš pozdě uvědomuje, kam ho přivede bezvýhradný konformismus. On si možná přivykne prostředí, ale prostředí nikdy nepřivykne jemu. Stejně jako Rosemary lze i Nájemníka pohodlně číst vícero způsoby, aniž by nám bylo poskytnuto vodítko, kteréže čtení je správné (kam zmizely ty odpadky?). Ať kterékoliv, k dobré náladě nepomůže. Kýbly negativismu je poskvrněn celý film, nejvíce absurdní závěr s dvojitou poctou Oknu do dvora. Hitchcock holt nebyl jediný, kdo rád přeháněl. 80% Zajímavé komentáře: genetique, mm13 , jatamansi (11.07.2009)

Horor? Vy jste se báli? Já tedy vůbec. Bohužel. Roman Polanski se obsadil do hlavní role svého filmu, což možná dělat neměl. Pak často ztrácí objektivní úsudek o hereckém výkonu a ten je takový prazvláštní. Možná mi jen jeho obličej moc nesedí a nebo prostě mohl zvolit zajímavějšího a charismatičtějšího herce. Tak jako tak je tohle slaboučký odvar velmi podobné Rosemary má děťatko. Osm let po tomto skvělém hororu se Polanski vrátil do podobné řeky a místo klidného přechodu po mělčině tentokrát spadl do malé propasti, v které se dost často utápěl. Teror, bytová jednotka a nějaká varianta magie, spojuje nejen tento film a Rosemary, ale také slaboučký a snad nejhorší film Polanskeho, Hnus. Velmi slabé 3* a zdvižený prst, takovéhle filmy netočí velcí režiséři. (31.12.2008)

Solidní schíza, ale na rozdíl od oduševnělému Hnusu nebo přiznané žánrovosti Rosemary má děťátko trpí neukotveností a nepřístupností, s jakou se film (ne)dá číst. Z úvodního představení zrůdně familierního prostředí bydlení s nesnesitelnými sousedy, kteří svou vlastní nepříčetností dokáží i běžného člověka dohnat k nepříčetnosti, se do full on insanity překlopí příliš neuchopitelně. Místo sžití se s hlavní postavou vybízí svou až parodickou absurditou spíš k nepochopení a nepřátelství, příběh neumožňuje ani nadpřirozené náznaky vysvětlit pouhými ponory na dno duše hlavní postavy. Nepříjemné pocity dokáže Polanski ovšem vzbuzovat stejně silně jako ve svých lepších kusech. 7/10 (21.01.2024)

Ať si dělá nájemník co je mu libo. Ať v domě třeba straší, či tam pořádá seance či posezeníčka při kytaře. Ale hlavně ať nájemníci platí majitelům bytu tu částu, na které jsme se domluvili. A to je právě problém! Polanski si zde zahrál nájemníka, kterého si i sám zrežíroval. Jde o film, který je už 34 let stár. A je to na něm vidět. Mě už nemrazí, jen při slově nájemník ve mě kypí krev, neb kolik jen zážitků všem, kdo pronajímají byty nájemníci připravují! A nejsou to obvykle žádné pěkné příhody. (12.09.2010)

Spoilery! Roman Polanski je bez debat rozhodně lepší režisér než herec. V tomhle případě si ovšem nevedl v hlavní roli vůbec zle. Jeho herectví se po celou dobu pohybovalo někde na hranici teatrálnosti, což mnohokrát vedlo k úsměvným situacím. Velice mě pobavilo, že si Roman splnil dávný sen a stal se na pár okamžiků dokonce ženou. Příběh a vůbec celkový nápad je určitě zajímavý. Věřím, že se diváctvo bude mít po zhlédnutí na pozoru a několikrát si rozmyslí, než se někam přestěhuje. Přeci jen život ve stejném domě s kupou nevrlých důchodců není nic pro citlivé a labilní povahy. Velice solidní psychologická studie a zachycení postupné ztráty identity. Snímek mi atmosférou velmi připomínal Polanskiho Rosemary má děťátko, jen nebyl v žádném ohledu tak dobrý. (01.07.2018)