Chľast

Ako natočiť film o pití alkoholu s výstižným názvom Chlast s tým, aby ste ním príliš nemoralizovali, ale zároveň etanol nestavali na vysoký piedestál? Thomas Vinterberg prišiel s pomerne uspokojivou odpoveďou. S alkoholom sa vo filme narába decentne – tak, aby si ho ľudia užili, ale zároveň nemali pocit, že ho tvorcovia velebia. Mads Mikkelsen bol znova fantastický a všetky jeho eskapády som si vychutnal ako dobre načapovanú Plzeň. Ostatné postavy sú však oproti tej jeho menej výrazné. (21.12.2020)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $3,403,041▐ Chúďatká učitelia, veru ťažký život pri tých žiakoch majú. Ako sa len pri nich uvoľniť aby tak netrpeli. Proste divočina spoza školských ľavíc ako sa patrí. Chlast je niekedy liek ako sa uvoľniť, len netreba do to skĺznuť na plno, potom je veru zle nedobre. Thomas Vinterberg sa vie niekedy dosť dobre obracať a tu celkom dobre sype, nuž len mi tu chýba niečo málo na vyše, čo by dostalo viac do kolien ako by si to v skutočnosti pítalo aby to bol klenot ako jeho topka Hon (Jagten) .... aspoň záver z baleťákom Madsom to poriadne nakopne roztočí! /80%/ (26.12.2020)

Chlast zarývá nehty pod kůži pomalu. Ty žlutý špinavý nehty bagrujou tělem natolik trpělivě a požitkářsky, že si toho člověk často všimne až pozdě s tupým, nepřítomným výrazem a pomatenou myslí při pohledu na vyčuhující pařáty, které prošly skrz na skrz druhou stranou ven, jen aby se jak písečnej had zase zanořily do těla o kus dále. __ Snímek ale není (jen) kritikou alkoholu. Daří se mu držet odstup, tempo a notu cynického pozorovatele a nebojí se ani uznat to dobré a svůdné, co alkohol dává ať už na prchavou chvíli nebo delší dobu. Lakonicky konstatuje, jak se proleptal naší kulturou až se stal její nedílnou součástí. Že se jako vir svou opojností, schopností uvolnit ztuhlé šrouby v mysli a kamufláží brání varování našeho konzervativního racia, jež postupně rozpustí ve svém objetí. __ Snimek také pozvolna zarývá své nehty do diváka, který je pro absenci přepjatých scén přistižen nepřipravený. __ Chlast má potenciál zrát v hlavě. Prokousávat si cestu myšlenkama ještě několik dní po projekci. Protože nestaví vše co chce sdělit hned z první na odiv, protože moralisticky neukazuje prstíčkem. Vnímal jsem v něm spoustu marnosti v radosti a v opakovaných chybách, které trocha (nebo celé řeky) ethanolu na okamžik zaplaví. A přes střídmost, se kterou režisér snímek vypráví, mi bylo zle z té neschopnosti hlavních hrdinů vykročit z kruhu. A ono, proč vlastně? K čemu? Ten, koho chlast chytí, daleko neuteče. A on je beztak nedržel zase až tak pevně. Ne vsechny... Vše se beztak děje zas a znovu, jen aby ostražitost časem polevila, přes oči nám natáhla zaslepující saténový šátek a pod nos vrazila voňavě opojný příslib, že bude zas vše bezstarostné, zábavné, že se strach rozplyne a věk se rozplyne a ostych zmizí a starosti s ním a už zase nebudeme nudně všední a vše bude lepší. A na chvíli to fakt funguje. A pak na další chvíli. A pak je to najednou jedno. (hezký komentář napsal Marigold) (25.12.2020)

Zajímavý koncept, ale Mikkelsen má i lepší filmy. Celé je to o nalezené určité hladiny alkoholu, kdy budete podávat lepší výkony, a to jak v profesní, tak společenské sféře. Parta čtyř kamarádů, kteří učí na střední škole, se rozhodne tento pokus podstoupit. Ze začátku se to jeví slibně a přináší to své ovoce. Časem se to ale zvrtne a lidem to začne ničit životy. Určitě je to k zamyšlení, ale asi to člověka nepřiměje něco podobného zkoušet... "Chytíme tresku." (05.11.2021)

Dopodrobna rozvinutá věta klasika alkoholismu Horáce Badmana, že alkohol podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoli množství. Uhlídat ty malé dávky je hodně těžké, zvláště když do toho jdete s vědeckou vervou. A to v zemi nejpovolanější, tudíž v Dánsku. Jestli bych měl k filmu na úvod nějakou výhradu, pak snad tu, že kromě Tommyho (Thomas Bo Larsen) alkohol u ostatních tří hlavních protagonistů nic vysloveně nezpůsobil sám o sobě, Martinova rodinná krize nastala dávno před experimentem a ony malé dávky mu nakonec pomohly pochopit, že svou manželku vlastně stále miluje. Takže je otázka, jak velkou roli nakonec v životě ústřední čtyřky představoval právě etanol. Ale na to se dá odpovědět, že víceméně takovou, jako v životě každého normálního člověka. Většina z nás alespoň jednou v životě zažije situaci, kdy se při návratu z nočního tahu nemůže vydrápat do schodů nebo to případně zalomí do nejbližšího příkopu. Nikdy člověk ale nesmí ztratit soudnost a zábrany a něco si namlouvat. Nakonec odvahu postavit se světu musí každý najít především v sobě. Samotné příběhy postav jsou jako obvykle civilní, plně uvěřitelné a výborně zahrané a sami čtyři učitelé jsou naprosto lidsky sympatičtí. Mimochodem, jestli mě nějaká drobná scéna opravdu uzemnila, byl to detail kdy ten malý kluk fotbalista při zpívání hymny vsunul Tommymu ručičku do dlaně. Vajíčko naměkko bylo proti mně hadr. Já jen doufám, že tahle tvůrčí dvojka Vinterberg/Lindholm pro nás stvoří každých pár let nějaký ten vybroušený diamant. (03.01.2021)