Horký mesiac

Upozornění: Komentář může obsahovat bojler! Syrové vyprávění o tom, jak se může vše takříkajíc posrat, když se dva, co k sobě měli blíž než nejblíž, již nemilují. Barvy duhy rázem vyblednou a kam se jen hrabe padesát odstínů šedi. Tohle by měly zhlédnout ty připitomělé otylé fanynky, toužící po bláznivé lásce a vášnivém vztahu, kdy se vám partner vymočí do xichtu a vy z toho máte intenzivní orgasmus. Při sledování si jistě každý z nás vybaví, jaké to je, když něco končí a jak mizerně si pak člověk připadá. Já si sáhl na své dno, když Emmanuelle Brežněv s jistým snědým imigrantem odcupital za oponu, hlavní hrdina, manžel, zůstal v místnosti sám a jen poslouchal, jak se vedle za pootevřenými dveřmi šuká. Ne snad, že bych to kdy zažil na vlastní kůži, ale doslova mi bylo blivno, když jsem se do toho bezmocného člověka vžil. Netušil jsem, jak bych se ve skutečnosti zachoval. Asi by bylo druhý den nalezeno pár mrtvol v dost choulostivé situaci a jeden rozmašírovaný kripl dole na chodníku. Zkrátka a jednoduše je tato romantika skutečně jen pro silnější povahy, které se dokáží smířit s toporným Grantem, nevytrhaným obočím a slátaným příběhem, který sám o sobě vlastně ani zábavný není. Nicméně je to mistrovský kus a výtečný příklad toho, jak to ve skutečnosti většinou bývá, když láska vyhasne a vztah přeroste v otevřenou nenávist. Tedy až na ten konec. 75% (05.09.2017)

„Bohyně nadržená, tancem krev rozproudí, nyní jen kripla žena, chtíč mu škleb vyloudí.“ Polańského 50 odstínů hořkosti aneb když lásce dojde kredit. V oceánu života se osudově lámou hřbety vln vášně a na odvrácené straně romantického Měsíce čeká moře hořkosti a nenávisti. Bezvýchodnost vztahu, založeného pouze na tělesnosti a zoufale komplexním zkoumání sexuality, coby chrastítka k zaplašení nudy (močení na obličej fakt není „druhý křest“, jen nesmyslná čuňárna), je ovšem vykreslena až básnicky květnatě. Viz POETICKÉ OKÉNKO: [][] „Byl jsem jako Adam s chutí čerstvého jablka v puse.“ (Ꞷ) „Její poštěváček byl jako kachnička, cachtající se v rybníčku růžového masa.“ (Ꞷ) „Drtil jsem její rty svými, jako když se típe vajgl v popelníku.“ [][] Poselství filmu? Partnera pro život vybírejte před svatbou, ne až po ní. Nejezděte do Kitzbühelu, ani lyžovat, ani chcát v hotelu na televizor. Nepřipíjejte si na autobus [sic!], např. linku 96 k Centre de Danse du Marais. A při 7 letém výročí nejezděte do Bombaje. Oskar: „Aby tak staří manželé byli pořád spolu, to není zdravé.“ Pesimista... (24.02.2024)

Príjemné prekvapenie od Polanského, ku ktorému som sa pomaly obracal chrbtom. Mimoriadne členitý, do hĺbky ľudskej psychiky zasahujúci a žáner psychothrilleru presahujúci film s vynikajúcimi hereckými výkonmi priliehavou hudbou a iba chvíľami presahujúci hranice únosnosti v obscénnostiach. Podľa mňa najpolanskejší Polanského film. (04.09.2017)

Film, který už nikdy nechci znovu vidět. Psychicky dost náročné a pocitově nepříjemné 2,5 hodiny, které vás donutí přehodnotit, jestli onen kouzelný pocit zamilovanosti, stejně jako vzrušení z něčeho nového, vůbec stojí za to povětšinou nevyhnutelné omrzení a následnou nenávist mezi dvěma lidmi v milostném vztahu (i když zde je vše dohnáno do extrému). (03.03.2013)

Absolútne dokonalá a nemilosrdná psychologická pitva jednej vzťahovej apokalypsy, absolutórium pre Polanského!!! Zvrátené, dekadentné a pri tom LEN prirodzene "pudové". Inteligentný scenár, nesmierne hustá atmosféra a gradujúce napätie vytvárajú spolu s hereckými výkonmi "par excellance" jednu šťavnatú kinamatografickú lahôdku, na ktorej som si zgustol tak, ako už dlho na žiadnom filme! (02.01.2007)