Horký mesiac

„Isteže mi chýbala. Ale zároveň som cítil slobodu a budúcnosť mi pripadala sľubná a jasná, plná lákavých obrazov.“ Polański, vyhnanec odvšadiaľ, ktorý od útleho detstva všetko a všetkých strácal, mal v roku 1992 na konte bomby HNUS a ROSEMARY MÁ DIEŤATKO a do HORKÉHO MESIACA dal všetko. Anglický pár cestuje výletným parníkom, kde mu cestu viac znepríjemňuje, než spríjemňuje tajomný Američan na vozíku s francúzskou manželkou (vždy nedocenený Peter Coyote alias Muž s kľúčmi z E.T. – MIMOZEMŠŤANA a 26-ročná Emmanuelle Seigner, ktorú si Polański tri roky pred nakrúcaním vzal a neskôr mu hrala v satanskej detektívke DEVIATA BRÁNA). V spomienkach a rozknísanej kajute sa začína spomínanie na milenecký vzťah, ktorý, ako sa na milencov patrí, nedokázal včas skončiť. Po spaľujúcej vášni, fascinujúco podmaľovanej umelecké múzy podporujúcim do noci vysvieteným Parížom s priľahlými kaviarničkami, mútnou Seinou a domami otrieskanými minulosťou, do vzťahu, založenom len na sexe, prudko a bez ohlásenia vnikli strašidelná rutina, vyčerpávajúci stereotyp a sadizmus. Film je najmä o tom, že ubližujeme tým, ktorých milujeme, že ak sa dvaja milujú, nič im nie je cudzie a že ak vzťah neskončí včas, ide to už iba dole kopcom. Michal Šobr pre českú Cinemu (č. 12 rok 2000 s. 145) napísal: „Je tam (skoro) všetko, čo ste kedy s niekým zažili, opustili a vzápätí znova úpenlivo hľadali – a tiež Paríž, kde vám to pôjde vždy lepšie od ruky, srdca i ostatných relevantných orgánov“. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://www.recenzie.org/mladezi-nepristupne/314-horky-mesiac-100- (15.03.2009)

Zručná ruka mistra Polanského stvořila téměř dokonalé dílo, které nadmíru splnilo má očekávání. Film o hrátkách s lidskou duší a srdcem, o kouzlu ženské osobnosti a v podstatě i o životní spravedlnosti. Spousta velmi silných scén (např. erotická scéna s mlékem). Neodolatelné kouzlo a půvab Emmanuelle Seigner, podmanivá poutavost snímku a perfektní scénář a i Hugh Grant, ke kterému vůbec netíhnu mi tu nijak nevadil. Hořký měsíc má zkrátka toho tolik co říci, že druhá projekce je pro plnohodnotné vychutnání povinností. Velmi silné 4* (30.05.2011)

Hořký měsíc je řemeslně skvěle natočený film, jemuž rozhodně nechybí schopnost vtáhnout diváka do děje a poté mu dopřát možnost si jej téměř fyzicky prožít. Samotný příběh je ovšem vybudováván značně "literárně". Už samotné seznámení obou protagonistů působí téměř jako pohádka o hledání neznámé princezny. Také samotné schéma příběhu vyprávěného v rámci jiného příběhu je značně literární. Tento koncept ovšem překvapivě funguje i na plátně, neboť "vyprávěné" pasáže tvoří hlavní část filmu, jsou líčeny celistvě a nejsou zbytečně přerušovány "rámujícím" dějem na palubě výletní lodi. Značně nepravděpodobně a schématicky ovšem působí jiné, taktéž velmi "literární" téma, totiž ony "domácí války" (v podstatě celá druhá polovina filmu) v nichž je nejprve týrána a ponižována Mimi, aby se nakonec situace otočila a obětí se stal pro změnu Oskar. Přes tuto schématičnost je Hořký měsíc plný velmi přesných, téměř instruktážně vykreslených situací, například velmi přesně postižená "anatomie žárlivosti" či dobře prokreslené "mechanismy svádění", mužskou neschopnost naslouchat a komunikovat i ženské "citové" a osobní "čtení" mužských reakcí. Průběh a vyústění filmu přitom nabízejí poměrně přesnou, i když trochu spekulativní interpretaci, kterou by bylo možné shrnout do tvrzení, že partnerský vztah postavený především na tělesných prožitcích, na sexu, vtah do něhož není oběma investováno a který není budován, je chtě nechtě vztahem takříkajíc "chyceným za špatný konec". Pochopitelně lze ovšem film velmi dobře pochopit i jako další doklad velmi intenzivně vnímané bezvýchodnosti našeho světa. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že film zcela záměrně a pomoci negativních příkladů ukazuje určitý recept... 8,5/10 Zajímavé komentáře: Radyo, Renton, Shadwell (17.12.2008)

Memento mori každého vztahu muže a ženy. Pečlivě prokleslený portrét l´amour fou, šílená láska Oscara a Mimi je vygradovaná, extrémní, dramaticky tragická (či literární chceme-li), přesto jsou popisovaná úskalí nebezpečná pro každý vztah. Neznatelná (a neuvědomitelná) hranice mezi láskou a nenávistí, vášní a nudou, milováním a ubližováním, měnící se křivka poníženosti ve vztahu („jeden vždycky miluje víc“), marná snaha znovu postavit bortící se domeček z karet – to vše jsou hrůzné okamžiky kdy láska odvrací svou tvář, to vše velmi precizně Hořký měsíc popisuje. Navíc je to jeden z nejerotičtějších filmů, plný rafinovaně vzrušivých scén (mléko k snídani…) a, alespoň ve svém úvodu, bezbřehé vášně. Zhmotněné vyprávění spěje stále blíže přítomnému okamžiku vyprávěcího aktu, nad Černým mořem se zatahují mračna a schyluje se k bouři… (21.03.2007)

Moc mě bavilo poslouchat a sledovat Oscarovo uhrančivé vyprávění plné vášně, sexu, lásky a také trpkosti, vystřízlivění, mučení. Velmi se mi líbila ta netradičně vzrušivá a provokativní atmosféra, která voněla jako vzduch po dešti, kterou jsem hltal a užíval si ji každým okamžikem. Scény z plavby sice už nebyly tak dobré, i když taneček dvojičky Thomas-Seigner, dychtivý a nadržený Grant či závěrečné vyústění příběhu stáli zato. Takovýhle příběh lásky se moc často nevidí a myslím si, že na něj jen tak nezapomenu. Dávám 5* a Hořký měsíc hodnotím jako nejlepší režisérův film. Výstižný komentář: Enšpígl (19.02.2011)