Réžia:
Grigorij KromanovScenár:
Arvo ValtonKamera:
Jüri GarsnekHrajú:
Alexandr Goloboroďko, Ingrīda Andriņa, Elza Radziņa, Rolan Bykov, Peeter Jakobi, Raivo Trass, Eve Kivi, Uldis Vazdiks, Valdeko Ratassepp, Karl Kalkun (viac)Obsahy(1)
Středověký milostný příběh na motivy historické novely (The last days of Pirita monastery) autora Eduarda Bornhöheho.
Doba sužovaná množstvím rebelií, Piritský klášter zasvěcený Sv. Brigittě se snaží zajistit bezpečnost relikviím zde uloženým. Jistý šlechtic přislíbí svou pomoc klášteru, avšak za cenu získání chráněnky, krásné Agnes, která je k jeho nelibosti beznadějně zamilována do pohledného dobrodruha. Klášteru nezbývá nežli rozehrát dvojí hru...
(Ajay)
Recenzie (13)
Film bych považoval za velmi cenný hlavně v historickém kontextu. Na některé slabé momenty příběhu (zvláště zmrtvýchvstání hlavního hrdiny) bych pohlížel shovívavě. Je to především estonský film a sovětským schvalovačům se asi taková proticírkevní agitka líbila natolik, že v ní i nechali na tu dobu neuvěřitelně odvážnou erotickou scénu. Je samozřejmě s podivem, že po přeplavání řeky si potřebovala usušit šaty pouze hlavní hrdinka, nikoliv už její partner. Velmi se také povedla ústřední píseň - v českém podání Karla Černocha obzvlášť. Představitelka hlavní role - oči jsem na ní jako kluk v kině mohl nechat. Akorát mi není jasné, jestli ten klášter na obzoru pár set metrů za tím kamenným křížem je nebo není kulisa. Asi ano..... ()
No ty hudební sekvence si mohli nechat od cesty. Za ty jde dvacítka dolů. Ale jinak, co si pamatuji, ta se to líbilo mně i všem mým známým. To víte, klučiska, to bylo něco pro nás. Dobrodružství, rvačky, zajetí, útěky, no neberte to, když je vám dvanáct a na ženské ještě nemyslíte. Nu, nyní jsem se podíval po letech zase a musím říci, že to nic na svém kouzlu neztratilo. Takže za sedmdesát. *** A PŮL ()
Já jsem si myslel, že nesmrtelnými filmovými hrdiny jsou posedlí jen Američani. A ahjle - Sověti se taky dokázali vyznamenat. Já jsem tomu také nemohl věřit (SPOILER): Gabriel dostane kudlou do zad od svého nevlastního bratra a je shozen do jezera. Ale za chvilku Gabriel děkuje za záchranu stařečkovi, který se tam nějakým zázrakem objevil a poté jsme ho ve filmu již neviděli. Samozřejmě není třeba dodávat, že Gabriel je hned zdravý jako rybička. Pak samozřejmě přemůže nejméně dvě desítky chlapů. Navíc filmový architekt si také dal záležet - některé ty dřevěné domečky mi připomínaly Asterixe a Obelixe. A abych nebyl jen negativní, film se může chlubit dvěma přednostmi. Nebudu tady prozrazovat, které to jsou, snad jen že ti bystřejší je mohou odhadnout podle šestého obrázku v galerii. 40% ()
Úsměvně naivní, ale milý romanticko-dobrodružný příběh s bohatýrským rukopisem a nádhernou Ingrinou Andrinou, která dokonce podstoupila až nesovětsky odvážnou scénu. :D Film je pochopitelně poplatný režimu, takž se divák dočká otevřených útoků na církev a boje obyčejného lidu proti tyranii mocných, ale v konceptu v jakém je snímek pojat podobné věci neurazí, protože tolik nebijí do očí. Příjemné pokoukání. 70% ()
Hledáte-li historizující romantický příběh, jste na správném místě: Hrdina je pohledný, málomluvný, odvážný a obětavý, přestože k tomu nemá důvod, a ještě k tomu nedbá na logiku ani fyziku. Hrdinka je krásná, svéhlavá a ráda se nechává zachraňovat, přičemž odměna je přesně taková, jakou byste čekali. Padouši jsou pak odporně rusovlasí, mluví s německým přízvukem, nebo bláhově stojí proti vůli lidu modlíce se fanaticky k Bohu. Ale přeci nic není takové, jak se zdá na první pohled, neboť celkové vyznění je libě nejednoznačné, dav se chová negativně, ať mu scénář přitakává, či nikoli a vzdor roku natáčení téměř nikde nenajdete ani stopu po jakékoli ideologii. Je mi to záhadou, ale dobře jsem se bavil. ()
Galéria (25)
Fotka © Tallinnfilm
Zaujímavosti (7)
- V Itálii a Jižní Americe bylo promítání filmu zakázáno. (MeGab)
- Kostel sv. Mikuláše procházel v době natáčení dlouhodobou rekonstrukcí po vybombardování za 2. světové války. Pro účely natáčení v něm byla postavena provizorní dřevěná podlaha, která byla pokryta imitací vápencové podlahy. (MeGab)
- Písně z filmu byly a dodnes jsou v Estonsku oblíbené, neboť je do nich vepsána obrovská touha Estonců po svobodě, po osvobození jejich země a národa od okupanta, jímž bylo v době vzniku filmu Rusko, potažmo Sovětský Svaz. Vyznění textů nebylo náhodné. Jejich autor Paul-Eerik Rummo je psal v srpnu 1968 za poslechu rušeného zpravodajství BBC během tehdejších událostí v Československu. (MeGab)
Reklama