Vlčí smečka

Velmi slušná adaptace knížky Sergeje Chruščova "Jak politik odchází do důchodu". Akční pasáže (hrdinný rozvědčík a jeho obnažená slečna, přestřelka, potapěči) se tam vůbec nehodily. Politická rošáda se sesazením Chruščova byla zajímavá a dramatická sama o sobě. Hezký byl doslav o koncích účastníků převratu. Na ten jsem se vlasně těšil nejvíc a scénárista mně nezklamal. (26.01.2005)

V boji o moc neznají bratra. 1) 64letý Ukrajinec Rolan Bykov (Chruščov) odvedl mimořádně pěkný výkon. 2) Akční prvky ve filmu byly poněkud nefunkční, i když vzhledem ke snaze o dokumentární přesnost by snímek bez nich byl jenom pásmem rozhovorů, vhodných tak pro rozhlas nebo divadelní inscenaci. 3) Představa, že zobrazený mocenský boj byl typický jenom pro Sovětský svaz, je scestná. Tak to bylo a bude všude na světě bez ohledu na společenské zřízení. (09.08.2014)

Vskutku je to spíše hraný dokument, postav je tam tolik, že jsem průběžně film zastavoval a procházel Wikipedii, ale má to cosi do sebe. Včetně té starotelevizní barevnosti. Bykov coby Chruščov byl opravdu vynikající. Líbilo se mi to. Jen mi u takových filmů vadí, že předem vím, jak to dopadne, takže ani nemá cenu nikomu fandit ;-) (08.07.2012)

Často se mi nestává, abych na podobný film z politického prostředí, tak dlouho myslel. "Vlčí smečka" byla zřejmě trochu jiná. Naivita, sebejistota a pocit neohroženosti, jako Nikita S. Chruščov měl, ho stála post. To, jak si člověk nemohl být jistý spojenectví s nikým, jak důležité bylo pojistit si vlastně kohokoliv, kdo mohl být někdy užitečný v budoucnu či spíše nebezpečný ... moc se to od současnosti neliší. V prostředí Sovětského svazu to má, ale tak trochu jiný rozměr. Opravdu povedený historický film! (14.06.2016)

Vlčí smečka se zabývá rekonstrukcí zajímavých a typicky "socialistických" událostí z roku 1964, kdy spiknutí špiček KSSS, KGB a dalších mocipánů sesadilo z "trůnu" Nikitu "Kukuřici" Chruščova a dosadilo na něj na oko nevýrazného a zdrženlivého Leonida "Chlupatce" Brežněva, který ovšem záhy dokázal obecně platné pravidlo komunistických dějin – čím tišší před tím, tím větší svině potom. Režisér a scénárista Gostěv se nepokouší o akční thriller, ale spíše o přesnou rekonstrukci (výklad) událostí, podepřenou o odtajněné spisy KGB. To je zřejmě hlavní úskalí filmu pro mnohé diváky. Postav je ve Vlčí smečce jako mužiků na širé matičce Rusi a v orientaci nepomáhají ani titulky "kdo je kdo", v českém překladu navíc často ignorované. Panoptikum jednajících anonymních soudruhů je tak matoucí, že jsem v první polovině filmu byl vůbec rád, že poznám Břežněva podle jeho huňatiny nad očima. Také se spádem to není žádná sláva, Gostěv se snaží nic podstatného nevynechat a tempo zrychlí až ve druhé části, kdy konečně dojde i na ty thrillerovější vsuvky a logické rozuzlení, v němž se téměř všichni vyjeví jako bezpáteřní svině a Brežněv jako jejich král. Vlčí smečka je nasnímaná s takřka dokumentární nevýbojností a precizností (herci mají dokonce typicky zelený nádech, který známe z televizních přenosů sjezdu strany z let 70. a 80.), což mu ubírá na divácké atraktivitě, avšak přidává na věrohodnosti. Jakmile dojde na akci, je zle, protože Gostěv neví, jak na ní (pohled na groteskně zrychleného Moskviče byl vskutku tristní), hudba stojí za starou bačkoru (jen úvodní hammondový rockec je fajn, ale čekal bych ho spíš ve filmu o Vietnamu). Metafora s lovem vlků, která se prolíná celým filmem, je v důsledku velmi působivá, ale ne tolik, aby se Vlčí smečka stala něčím víc, než zajímavým dokumentem událostí roku 1964 a lehce nadprůměrným filmem s opravdu skvostným výkonem Rolanda Bykova v roli starého a pochybujícího vůdce Chruščova. (25.01.2005)