Listy mŕtveho

Jeden z najlepších postapo filmov, aký bol kedy natočený. Nie je to síce typicky Hollywoodsky technicky bombastické, ale svoj účinok to aj tak malo - čistá depresia. Formálna stránka je aj napriek nízkemu rozpočtu perfektne premyslená, mám tým na mysli hlavne zaujímavé tónovanie farieb, kde každé prostredie alebo udalosť má svoj vlastný farebný tón. K tomu ešte treba prirátať fantastickú pochmúrnu hudbu, bezútešné kulisy podzemného bunkra, v ktorom sa miesi rozkvet kultúry so všadeprítomným zánikom a niekoľko smutných myšlienok. K totálne bezútešnej a depresívnej atmosfére viac nebolo treba. Rozhodne si Tarkovskij vybral dobrého spolupracovníka. (04.11.2016)

Tradičně vysoká a objevná úroveň ruské fantastiky (sci-fi) je průlomovým objevem. Skutečnost, že na exulantovo (Tarkovského) dílo se podařilo navázat tímto strhujícím způsobem z mimoskevských ateliérů (LENFILM) a že se na plátně objevují tváře vesměs zcela neznámých a přitom výborných petrohradských herců, zaujme ještě víc. Gorbačevova pěrestrojka, která tehdy nabírala dech, v mnohém připomínala starší chruščevovské "ottěpel´". Dobové vystupňování zbrojení (nedávno bylo připomenuto ruské sestřelení jihokorejského civilního letadla nad Kurilskými ostrovy; od tohoto data uplynulo třicet let) podmalovala motivaci autorů scénáře. Původní verze byla výrazně delší, zahrnovala řadu epizod a děj "košatěla". Vliv Tarkovského poetiky jsem cítil (snad přesně) zejména v druhé gradující části MRTVÉHO. Cudnost a oproštěnost vytvořené filmové řeči je pozoruhodná a v ruských poměrech spíše výjimečná než typická. Je nutné upozornit, že - jak je u Strugackých zvykem - děj se odehrává ne v Rusku, ale na Západě v blíže necharakterizované budoucnosti. Zdá-li se toto dílo někomu rozvleklým, stojí za to připomenout festivalová ocenění, která získal: Velkou cenu a cenu FIPRESCI na mezinárodním festivalu v Mannheimu (1986); hlavní cenu na festivalu ve Varně; cenu federace francouzských filmových klubů na festivalu v Cannes; státní cenu RSFSR bratrů Vasiljevových; cenu za režii na festivalu experimentálních filmů v Madridu; zvláštní cenu jury na festivalu v Tblisi (tato ocenění byla získána o rok později). Není náhodné, že MRTVÝ neuspěl v USA; od americké sci-fi se liší opravdu pronikavě. 88 minut strávených jeho sledováním není v žádném případě promrhaným časem. (04.09.2013)

Kdyz jsem se dozvedel o cem tento film vypovida, musel jsem ho hned videt. Bohuzel, scenar me zklamal, myslim, ze se dalo vytezit jeste vice. Atmosfera a ztvarneni je ale vyborne a troufnu si rict, ze nezapomenutelne. Kvalitni herecke vykony a prekvapive i cesky dabing. Zklamany ale trochu jsem, me ocekavani bylo velke. (27.09.2012)

Za čo sa tento nezvyčajný apokalyptický snímok vôbec nemusí hanbiť, sú výprava a dekorácie ( spomeniem ešte trikovo ´´kúzelne´´ zobrazenú atómovú skazu neznámeho mesta ). Jedným slovom geniálne. Rovnako sa podarilo navodiť stiesnenú a bezútešnú atmosféru, ale film je rozprávaný príliš pomaly a komorne, čo v konečnom dôsledku protirečí s dokonalou vizuálnou stránkou. Dielo nieje pre bežného konzumenta. (24.02.2013)

Lopušanskij si po celých 88 minut pohrává s výtvarnou stylizací a nechává vyniknout ponurým barvám od sépiové přes skličující šeď. Bohužel pod depresivní atmosférou, složenou z kompletně zruinovaného světa, tísnivého vizuálu a bezútěšné hudby zaniká samotný příběh. Poeticko-filozofické dialogy jako podnět k přemýšlení o jaderné hrozbě bohužel nefungují. V roli ukolébavky by však obstály na výbornou. Režisérův pohled na postapokalyptické prostředí má zajisté v sobě něco cosi hlubokého, lež těžko rozluštitelného. Za vcelku zajímavou náhodu lze považovat fakt, že ve stejné zemi i době, kdy se film natáčel, došlo k černobylské katastrofě. I z tohoto důvodu si myslím, že prostor v tomto filmu měl být obsazen fakty, než jakousi poetikou, která v souvislosti s tématem představuje pro mě jasný kontrast toho, co jsem očekával. Vyšší umělecká úroveň pro pochopení tohoto díla je bezpochyby nezbytná, z čehož usuzuji, že jsem duševní kripl. 10% (07.07.2013)