Zákon túžby

Film mne vážně nenadchl, ale 2 hvězdičky už by znamenaly negativní hodnocení, což si pro svou upřímnost i herecké výkony nezaslouží. Není to konzervatismus ve mně, spíš heterosexualita, která nedovolí vžít se do 4% erotických scén. Navíc na rozdíl od ostatních Almodóvarových filmů, které jsem viděla, zde chybí humor, který by vše nadlehčoval. Co se mi ale líbilo, byl počátek barevnosti, kterou dává rozeznít v každém svém filmu víc. (05.12.2008)

Přepsáno v březnu 2020. Dílo Zákon touhy je freudovskou taškařicí ve střetu tří traumaty dětství závažně poznamenaných vnitřních světů. Příčiny, následky, bariéry, potřeby, Freudova psychoanalýza má málokdy vhodnější ukázku výstředností a touhy, osamělosti a zvrácenosti. Úzkosti zjizvených vnitřních světů žhnou v bezprostředním temperamentu vášní, s ní čelí vlastním běsům a strachu ze zklamání. Pedro Almodóvar opět nebrání své sebestřednosti, zářivé barvy pulsují Érotovým pudem, fanfáry doprovází přehlídku bizarních podob lásky, černý humor pomáhá zvládat i to niterné osvobození, ironie si vychutnává každou sebemenší příležitost k zajiskření atmosféry planoucí touhy a ublížené obavy v návratu té osamělosti. Nejzdatnějším z trojlístku je Pablo Quintero (zajímavý Eusebio Poncela), úspěšný filmový režisér kontroverzních způsobů. Je náročný na opětované projevy citu lásky. Touží po dokonalosti a bezstarostně se uspokojuje životem. Nejvíce opatrnou z trojice vášně je Tina Quintero (pozoruhodná Carmen Maura), Pablova transsexuální sestra a herečka. Bolesti zrady jsou devastující víře duše, přesto je láska stále její jedinou nadějí k niterné spokojenosti. Důvěra se pokouší i v zoufalství věřit. Nejbezelstnějším z trojice je Antonio Benítez (vynikající Antonio Banderas), mladík, dosti poznamenaný přehnaně přísnou katolickou výchovou své matky. Láska se stává formou posedlosti a probuzená vášeň citů již nechce stát v pozadí zájmu. Z dalších rolí: do Pabla zamilovaná Tinina náhradní dcerka Ada (Manuela Velasco), Pablova láska, hledající dostatečně vhodný způsob k opětování, Juan Bermúdez (Miguel Molina), Antoniova matka s puritánsky katolickou vizí života (Helga Liné), smrt pokojně vyšetřující zkušený policejní inspektor (Fernando Guillén), jeho netrpělivý a nezdvořilý syn a policejní detektiv (Fernando Guillén Cuervo), Pablův ošetřující a ochraňující lékař Martín (Nacho Martínez), Pablův zdatný právník (režisérův bratr Agustín Almodóvar), Adina matka, modelka a bývalá Tinina partnerka (Bibiana Fernández), či bývalý Tinin zpovědník, otec Constantino (Germán Cobos). Zákon touhy je excentrickým otiskem niterné úzkosti Pedra Almodóvara. I přes vzpouru veřejné masturbace dochází k procesu vlastního osvobození. Freud by měl určitě radost z odstředivých krás mumraje barevného hemžení. Osobitě výstřední a stylově odlehčený filmový prožitek! (24.02.2010)

Ženy na pokraji nervového zhroucení pro mě byly až dosud nejslabším Almodóvarovým filmem. Ovšem Zákon touhy je několikanásobně překonal. Tenhle veskrze nudný film, bez špetky toho almodóvarovského nadhledu a vtipu absolutně nefunguje, herci jsou trapní, slova, která říkají ještě víc... Prostě dost špatný film. (16.11.2014)

Skvělé typický Pedro Almomodovar, perfektně nastiňuje pro mnohé diváky stránky mužské homosexuality, ale ne v nechutném balení. Nechybí tomu napětí, zajimavé dílko. Homosexualita prostě existuje a Pedro se zákonu touhy ujal skvěle. Kolik je režisérů, kteří se nebojí pustit do tohoto tématu nejen v dialogu filmových postav a platonické lásce /viz Zkrocená hora/. Ukázal jak to je doopravdy. Skvělé a odvážné! (20.11.2009)

Almodóvar je nejspíše člověk natolik vášnivý, že mu zbývá ještě spousty na rozdávání. Dalo by se o něm říci, že točí pořád stejně a stále jinak. Pokaždé se jedná o do různé míry obskurní a komplikovanou lovestory, kterou je v průběhu rozmotávána až k dramatickému vyvrcholení. A pokažé to funguje. Zákon touhy je film nasáklý jižanským temperamentem natolik, že dokáže do děje a emocí vtáhnout každého, kdo se nechá. Místy může film připomínat absurdní telenovelu, někdy sklouzává ke kýči, avšak vždy se jedná o filmové hříčky režiséra, o prostředky, které jsou svěceny romantickým účelem. A romantický náboj je natolik silný, že jej neoslabují někdy snad až příliš intimní scény a je úplně jedno, jeslti se řeší hetero či homosexuální vztah. Klobouk dolů před Banderasem, na takovéhle scény je třeba mít kuráž. (14.09.2009)