Letní sen

Život jako roční období. Rozjařené mládí plné energie a nadšení ze života samotného. To je ono jaro a léto, kdy se nic nezdá nemožné, skoro každá chvíle je spontánní...člověk může milovat a být milován, stačí roztáhnout ruce a s úsměvem letět. Poté ale přijde sychravý podzim a následně mrazivá zima, jež připomene krutou realitu života plného marnosti, vše je najednou pouze chladné...tak chladné, že ani Bůh, určité synonymum lásky, už nemá v našem srdci místo. Bergmanova klasika, tentokrát obohacená skvělými baletními scénami, opět plná výborných monologů a celkového zpracování, které ve své době zřejmě nemělo konkurenci. (16.04.2022)

Zajímavě nastíněný příběh ženy, která byla v minulosti hluboce zraněna, nedokázala se vyrovnat se ztrátou milovaného člověka, uzavřela se před emocemi za zeď a upnula se ke své práci, k baletu. Henrikův deníček ji přiměje navštívit stará, důvěrně známá místa, vrátit se v čase, otevřít dveře vzpomínkám a z plných plic se znovu nadechnout… (21.11.2016)

I velikán kdysi, dříve, než se stávaá a posléze stane velikánem, musel nějak a něčím začínat. Na Bergmanovi imponuje mj. i to, že také z jeho skromných začátků - lze to konstatovat s dostatečnou znalostí jeho dalšího vývoje - vidíme a cítíme silnou, mimořádně rychle vyzrávající uměleckou osobnost, která nebojácně zakomponovovává základní znaky své budoucí neopakovatelné poetiky do navenek konvenčního, poněkud sladkobolnéhp příběhu nešťastné lásky. Harriet Nilssonová, herecky geniální, žensky atraktivní, zahajuje dlouhu řadu bergmanovských ženských hrdinek, nazíraných neméně tragickým vlastním Bergmanovým životním příběhem - Nilssonová je původní zdrojnicí Thulinových, Anderssonových a zejména Ullmannových. Tragika zmařené lásky je již zde tragikou životního pocitu vůbec. Proslulá severská ponurost, opak jasných letních severoevropských nocí, pro něž je v jejich světě dánská strohost nespoutatelným skandinávským jižním temperamentem, zaslouženě nachází v LETNÍM SNU dalšího ze svých velkých, světově proslulých protagonistů. (20.02.2011)

Je si potrebné užívať prítomného okamžiku, prípadne prítomných mesiacov, možno sa vám tak zaryjú do pamäte a do srdca, že sa pre vás stanú tými najkrajšími a zároveň najsmutnejšími etapami života. Čo ale potom? Bergman rozpráva v dvoch časových rovinách s odlišnou atmosférou a feelingom. Filozofických múdier je tu tak akurát, nebudete mať pocit, že si pre plné pochopenie treba pozrieť film ešte raz, ako sa pri majstrovi častokrát stáva (to ale nie je výčitka). Možno dokonca stačí, ak film "iba" precítite, prípadne si spomeniete aj na vlastné letá lások teenagerského veku. (31.03.2024)

Hořké, silné, krásné, smutné. Scény na chatě u moře jsou plné štěstí a divák bude možná i trochu závidět - události následující by však mohl závidět už jen těžko (ale někdo by se v nich mohl "najít"). Jeden z Bergmanových ranějších snímků, ve kterém už je však jeho rukopis v pár okamžicích poměrně dobře čitelný. A to jeho chápání ženské duše - skoro až děsivé. (16.10.2007)