Přijela k nám pouť

Muzikál je pro děti, ale dospělí si tam najdou vesnickou atmosféru a příběh. Na Renatě Maškové je znát, že si natáčení plně užila a současně je nejsilnější ženskou postavou. Mužskou nejsilnější postavou je Marek Vašut. Hlášek je tu poměrně dost ("Uraženýho jsme tě viděli mockrát, ale sraženýho ještě ne." nebo "Málo ses srazil, Sejkoro málo.") Někomu, kdo to viděl v pozdějším věku může připadat příběh natáhnutý, ale já to za chybu to nepovažuju, z nostalgie dávám 1*navíc. (15.01.2011)

Muzikál v názvu je oprávněně. Taky si občas zanotuju "Žluťásku, žluťásku, čičorečko". Dětské filmy Věry Plívové Šimkové si uchovávají dětské vidění. Pěkný příběh - o vztazích dětí a rodičů/prarodičů, o kamarádství, o soupeření dvou part. A nápaditě zakomponované do doby vesnické poutě. Yvetta Kornová zvládla roli holky od kolotočů přesvědčivě. (24.07.2008)

"Žluťásku, žluťásku, čičorečko..." Matná vzpomínka na několik scén z tohohle filmu mi dlouho nedala spát, trvalo roky, než jsem zjistila, co jsem to tenkrát viděla a hluboce mě to zasáhlo. Asi pracuje nostalgie, ale pro mě je tenhle film symbolem něčeho, co se velmi těžko popisuje. Ten památník s těmi motýly... (26.08.2013)

Hodnotím dětskýma očima: jako jedenáctiletému klukovi se mi to líbilo a měl jsem z toho hluboký dojem. Díval jsem se na to teď znovu a připadalo mi to hodně hloupé. To neustálé křepčení a kolektivní dynamika působí spíš depresivně. Chování dětských postav jako vzorce chování pro dětského diváka se mi též nelíbilo. (28.02.2008)

Tak na to koukám znovu po X letech a nechápu, že jsem to původně ohodnotil jen třemi hvězdami, když jako malej jsem to zbožňoval. Ač jsem na brunetky, byl jsem zamilovanej do Kornový - takže přehodnocuju na pět kusů, který bych tomu normálně nedal, ale je sakra rozdíl koukat na to v dětství, nebo v pětačtyřiceti. Tenkrát to pro mně byla zkrátka pětihvězda a některý ty vodrhovačky jsem si broukal celé dětství, ne li mládí :-) (25.05.2014)