Přijela k nám pouť

Tak rok 1986? V sušárně prádla v suterénu sousedního paneláku u nás na sídlišti promítal jeden z podnikavých obyvatel domu o víkendech dětem filmy. Taky nám tiskl na trička Sandokana. Tady prvně jsem viděla Přijela k nám pouť. Byla nás tam, sígrů ze sídliště, plná sušárna, ale doteď si pamatuju, že nikdo neotravoval, všichni seděli tiše jak pěny a na konci se dlouho tleskalo. Nedávno jsem film pouštěla dceři. Má filmovou výchovu, takže vydržela, film ji bavil, ale občas si zafrflala, že je to nějaké zdlouhavé. A já si uvědomila, jak strašně jinde už jsou dnešní děti. Že tenhle divokej, sluncem a skálami vonící muzikál plný chytlavých písniček, poletujících žluťásků a dětských i nedětských problémů, musí na dnešní dítě, zvyklé na akčnost scén a střihů, působit zdlouhavě a nudně. Je to škoda. Mě to baví pořád a novým rozměrem je pro mě porovnání tehdy začínajících hereckých hvězd (Kornová, Bydžovská, Vašut, Vladyka) s jejich stále skvělou hereckou přítomností. (31.03.2013)

Nemůžu si pomoct, ale tohle by se mi asi nelíbilo, ani kdybych to viděl jako dítě, natož dnes, kdy mi to přijde protivně uřvané, dějově zoufale nudné, a hlavně beznadějně zaseklé v době svého vzniku. Už ta výchozí situace, že na vesnici po roce dorazí pouť a celá vesnice se svátečně obleče (Šafránková!) a vyrazí na kolotoče a houpačky a vyhrávají tam písně Petra Spáleného, na mě dnes působí tak strašně moc jako ozvěna dávných časů, které jako by byly od nás skoro už tak vzdáleny jako třeba husitské války - působí to dojmem, že to je tak dávno, jako by to skoro už nebyla pravda (na tom má velký podíl ona pozoruhodná skutečnost, že to je film s pravděpodobně největší koncentrací budoucích hereckých hvězd, které zde byly zachyceny v jejich dětské podobě, zatímco dnes jsou z nich lidi na hranici důchodového věku - Kornová, Bydžovská, Vašut, Vladyka... - a konkrétně tohle je na celém filmu asi to nejzajímavější). Člověku je samozřejmě tak nějak žinantní navážet se do filmu staré režisérky, která už tady asi dlouho nebude a které nelze upřít spoustu zásluh, ale beru to prostě jako typ filmařiny, která mě neoslovuje a která mohla dávat smysl ve své době, ale s odstupem 50 let už to podle mě dnes neobstojí. (30.05.2023)

Muzikál je pro děti, ale dospělí si tam najdou vesnickou atmosféru a příběh. Na Renatě Maškové je znát, že si natáčení plně užila a současně je nejsilnější ženskou postavou. Mužskou nejsilnější postavou je Marek Vašut. Hlášek je tu poměrně dost ("Uraženýho jsme tě viděli mockrát, ale sraženýho ještě ne." nebo "Málo ses srazil, Sejkoro málo.") Někomu, kdo to viděl v pozdějším věku může připadat příběh natáhnutý, ale já to za chybu to nepovažuju, z nostalgie dávám 1*navíc. (15.01.2011)

Hodnotím dětskýma očima: jako jedenáctiletému klukovi se mi to líbilo a měl jsem z toho hluboký dojem. Díval jsem se na to teď znovu a připadalo mi to hodně hloupé. To neustálé křepčení a kolektivní dynamika působí spíš depresivně. Chování dětských postav jako vzorce chování pro dětského diváka se mi též nelíbilo. (28.02.2008)

Na tohle jsem se hrozně těšila, protože jsem ten film viděla naposledy jako malá, věděla jsem, že se mi to vždycky moc líbilo, ale děj už jsem si až tak nevybavovala. Dneska už mi písnička o žluťáskovi vážně lezla na nervy, ale jinak jsem byla potěšena tímto nostalgickým snímkem. No a malý Vašut fakt nemá chybu :D A nejlepší, jak mají všichni ti kluci naprosto shodné účesy s "honící patkou". (25.12.2010)