Páni kluci

Mě to tedy kdovíjak nenadchlo. Takové Bylo nás pět a další stejně laděné filmy či seriály se mi líbily daleko víc. Tohle byla docela nuda. Vtipné to nebylo vůbec. Zajímavé také ne. Celý příběh je detailně popsán v obsahu, takže nevím nač ztrácet čas. Jen vám řeknu, že je to opravdu tak trochu o ničem, ale ta hvízdací melodie těch malých frajerů je docela návyková. Dávám takové strašně moc slabé 2*. (04.07.2012)

Sled scének, který je celkem příjemný a víceméně i humorný, tudíž svůj cíl to plní celkem dobře. Úplně nejvíc se mi na tom stejně líbily ty poetické lokace, ale fajn je i ta hudba, která se sice opakuje pořád dokola, ale naštěstí se neomrzí. Hodně se mi líbily i herecké výkony (a to i u dětských herců, kteří skoro všichni působili překvapivě přirozeně) a nejednou jsem se i pobavil, ačkoli je to spíš na takové pousmívání než záchvaty smíchu. Je to fajn, ale i tak mi nějakou dobu trvalo, než jsem si na postavy zvykl a "oblíbil" si je, pak to na mě občas působilo trošku utahaně a co mi vadí snad nejvíc je to, že to je fakt jen sled scének a žádný děj to nemá. Dokonce ani z bodu A do bodu B to nejde. Možná právě to je ten důvod, proč z toho nejsem tak nadšený jako asi většina uživatelů tady. Možná to bude chtít čas, třeba to docením později, ale prozatím to vidím na slabé 4*. Ale i tak, je to fajn film. (30.12.2020)

Snahy převést či adaptovat cizí syžet do odlišného kulturně sociálního kontextu mohou být - a většinou také tak končí - rozporuplné. V případě dokonalého počeštění twainovského tématu proslulou režisérkou Věrou Plívovou-Šimkovou naopak úspěch zjevně předčil nejsmělejší očekávání. Počínaje mimořádně šťastnou volbou představitelů dětských úloh přes nezapomenutelné kreace Ivy Janžurové v úloze tety nebo solidárního "spolupachatele" strýce Karla Augusty přes nápaditě rozvíjený "remakový" příběh, vrcholící poetickým koncem, vznikl strhující obrázek ze života českého malého města počátkem dvacátého století s přesně zachycenou atmosférou secesního konce mocnářství. Výsledkem - je otázkou, nakolik to byl záměr a nakolik skutečné, nekalkulované souznění - je hrabalovsky poetický příběh, který doslova hřeje a zahřívá každou vteřinou své sekvence. Trio uličníků se dnes jeví jako ztělesnění šťastného, bezstarostného dětství v rodině, v níž teta je oběma nevlastním bratřím skutečnou matkou a strýc vlastně silným a dominantním otcem v ne zcela obvyklé pozici dominátora, který točí krkem vnějškové něžné hlavy rodiny, jak se to jeví alespoň našemu hrdinovi. Komediální poloha filmu jen dotvrzuje nezapomenutelnost zážitku, kterou opakovaně podstupujeme při každém jeho zhlédnutí. (21.05.2008)

Jeden z nejlepších českých filmů pro děti. Ale možná by se spíše mělo díky ústřední trojici hrdinů řici pro kluky, jeho svět je tak trochu maskulinní. Tenhle krásný snímek mě naplňoval kdysi a oslovuje mě i teď, svou poetikou dobrodružství, volnosti, rošťáren, léta a šťastného dětství, kde jsou všechny starosti malé a radosti nekonečné, kde po kolejích jezdí nejenom vlaky, ale i šlapací drezíny, na kterých můžete odjet takřka kamkoliv... Páni kluci. (16.02.2007)

Česká variace na příběhy Toma Sawyera pobaví, zaručeně rozesměje a ukáže starou dobrou partu herců, kteří dnes už jsou dospělí a mají své vlastní osudy. Jenže tehdy byli mladí a blázniví, přičemž jejich příběhy jsou natočeny s lehkostí, uvěřitelností a hlavně pobaví. Zaujme především výtečný Lábus v záporně ujeté roli. Hudba: Petr Hapka (18.11.2009)