Ďábel

"The Devil All The Time" bol skutočne ťažký film na pozeranie. A miestami mi bolo aj trošku nepríjemne. Film je plný nepríjemných postáv a nepríjemných momentiek, ktoré však majú obrovskú silu. A okrem toho je tu aj celkom slušná dávka smrti. Miestami mi to silne pripomínalo "Fargo". A tá atmosféra pôsobila doslova ako obrovská ruka, ktorá na mňa tlačila. Okrem toho je treba povedať, že Tom Holland je vynikajúci. Do svojej role dal absolútne maximum. Veril som mu úplne všetky scénky. Film možno ide trošku z miesta na miesto a keby to bolo spracované ako seriál, dokázali by sme to možno lepšie prežiť, no film si aj dáva čas na to, aby sme postavy spoznali, aby sme s nimi strávili dostatok času a mohli nechať potom niektoré momentky vyznieť. Herecké výkony väčšinou fungujú, no je tu jedna výnimka. A tou je Robert Pattinson. Nemám šajnu čo sa tu snaží robiť. Znie počas celého filmu viac ako animovaná postavička než ako normálny človek. Jeho hlas je otravný, jeho teatrálnosť je otravná a doslova je pre ma ubíja. Okrem toho vie byť občas film dosť únavný. Trvá to viac ako dve hodiny a tempo je dosť pomalé a ponuré. Síce to vie lepšie film vybudovať, ale občas som sa trochu nudil. Najmä keď som si uvedomil, že niektoré momentky boli celkom predvídateľné a vedel som ako dopadnú. Znie to asi ako keby som film kritizoval, no stále si myslím, že ide o veľmi dobrý film. Úvod s Billom Skarsgardom je výborný a rovnako aj v závere máme niekoľko skvelých momentiek. No počas stredu sa film občas motá v kruhoch a trošku hľadá svoju cestu. Ale na druhú stranu odhľaduje dobré všetko kresťanské pokrytectvo a faloš a súčasne ukazuje, že dobrý človek občas robí aj zlé veci, keď chce chrániť svojich blízkych. Alebo potrestať niekoho, kto si to reálne aj zaslúži. Som rád, že som film videl a odporúčam vidieť, no neviem či by som to odporúčal na viac ako jedno videnie. Vnútorne nemám pocit, že by som sa k filmu chcel vrátiť. Na to je vysoko silný a nepríjemný. Hodnotenie: B+ (25.10.2020)

Na film jsem se chtěla podívat hned, jak vyšel, ale potom jsem omylem viděla konec, když se na film doma díval někdo jiný, tak jsem čekala, až ho zapomenu, abych se mohla podívat sama. Inu, nakonec jsem na film zapomněla úplně a teprve při nedávném zájmu o oprášení filmografie Roberta Pattinsona se mi připomněl, a stejně rychle jsem si vzpomněla na ten zatrachtilý konec, když jsem si ho konečně pustila. Pozitivní na tom bylo to, že z rozestavění příběhu pro mě bylo velkou záhadou, jak může film skončit zrovna s těmi dvěma postavami dělajícími zrovna to ono, takže mi ten spoiler vlastně zase tolik zážitek nezkazil a dokonce ve mně podnítil zvědavost. Nicméně jsem během sledování bojovala s jinou věcí, a to s mou vlastní představivostí. Ta je totiž bujná a divoká a v day-dreaming módu prakticky neustále, často pracující na variacích filmů, které jsem zrovna viděla. To mi často umožňuje užít si i "horší" nebo "prázdnější" filmy, pokud v nich najdu alespoň jednu věc, která mě zaujme, někdy k tomu stačí i jeden herecký výkon nebo jedno autentické gesto mezi postavami. V případě The Devil All The Time mi ale moje představivost byla spíš protivníkem, protože mi bránila v tom film přijmout tak, jak si ho bratři Camposové vymysleli, napsali a natočili. Nefilmová "roztahaná" dramaturgie převzatá z knižní předlohy je zřejmá. Samostatné epizody (jako ukřižovaný mariňák nebo šerifův hon za "neposkvrněnou" reputací) vložené do příběhu, který i bez toho zahrnuje desítky let a spousty jiných tragédií, převádění hlavní postavy z generace na generaci a s tím spojené skoky v čase, velmi detailní odbočky od ústředního děje k vedlejším postavám a vykreslení "jejich příběhu" bez konkrétní akční souvislosti k těm "hlavním" událostem, to všechno jsou věci, které by čtenáři přišly naprosto přirozené při čtení knihy, ale divákovi při sledování filmu budou připadat nekonvenční až neobratné, i kdyby jenom podvědomě, pokud se ve filmové dramaturgii aktivně nevyzná. Já sama jsem s tím trochu bojovala, protože mi film nepřišel tak suverénní jako režisérův celovečerní debut Po škole, abych přijala všechny jeho dramaturgické volby bez jediné výhrady. A tak, i když jsem si film "užila" (rozuměj byla z jeho obsahu znechucená/smutná tak, jak jsem měla být), jsem byla po skončení vlastně trochu zklamaná, protože mi přišlo, že to nebyl takový film, jaký by si moje vlastní představivost na místě takového filmu vymyslela. Muselo se mi to v hlavě trochu rozležet a teď už jsem myslím sama sebe aktivně a trochu násilím přesvědčila, že není nic špatného na tom, když se filmař zamiluje do knihy natolik, že se její výsostné vlastnosti rozhodne při adaptaci v maximální možné míře respektovat, a dokonce najme autora knihy jako vypravěče pro voice-over, aby jeho ústy původní text doslova ožil a rámoval a obohacoval tak filmovou "skutečnost". (06.04.2022)

TDAtT je bezpochyby všestranně kvalitním filmem, ať už jde o kameru, doprovodnou hudbu nebo asi nejlepší možné herecké obsazení (Spiderman, Batman, Pennywise, Winter Soldier, Alenka, Jason Clarke...), ale jsem si jistý, že film není pro každého, a právě na to trochu doplácí. Osobně sám váhám jak film hodnotit. Motiv souboje Dobra X Zla, osobních názorových rozporů a karmického koloběhu "špatných skutků" mezi na sobě nezávislými hlavními postavami je zde ve své podstatě zpracován kvalitně, stejně tak herecké výkony (naučené přízvuky jsou geniální a přídávají filmu na hodnotě) i celkové působení filmu, ale pořád se nemůžu ubránit dojmu, že mi něco chybělo. Něco více vtahujícího, více divácky vděčnějšího a dodávajícího filmu lepší tempo. Určitě je to jeden z filmů, o kterém se bude hodně mluvit a který dost lidí plně nedocení, ale neznámý Antonio Campos si i tak připisuje slušný zářez do své kariéry. Holt je to bohužel jen pro úzkou cílovou skupinu náročnějších diváků, kteří si nad filmem rádi popřemýšlí a pofilozofují, než jen na nudné večery s rodinkou. (12.10.2020)

Nejsem moc fanoušek voiceoverů, protože lazy storytelling, ale vždycky jednou za čas je to použitý někde, kde to fakt funguje, kam se to hodí. Povedlo se to v Assassination of Jesse James, povedlo se to tady. Nicméně mám radost, a myslím, že to je daný tím scénářem, ale převážně těma hercema, že i když má každá postava poměrně málo prostoru, tak jedna scéna, jedna replika, jeden jejich akt.. je dokáže tak dobře vystihnout, definovat, že to stačí. A pak vás stejně dokážou ještě překvapit. Díky za tenhle film, i když by mu slušelo kino, a to nejen to v Thermalu. A díky za ten netflix, že dává ještě peníze na takovýhle filmy. (19.09.2020)

Čtivý, explicitní až zvrácený román audiovizualizovaný do rádobyumělecky vatěné prudy s přístupností a narací pro náctileté retardy, která na ně v tom hnoji jednobuněčných braků Netflusu samozřejmě působí, jako by po přeslabikování homixových omalovánek sáhli po graficky znovelizovaném Cuntovi, a vyvolává tak hysterické nadhodnocování, bo seryjozni a s fylozofyckím přesahem, ať už to znamená cokoliv. Na mě tedy to, proti knize těžce zbuznělé, panoptikum vidláckých incestních mentálů, animálních vypatlanců, fanatických kudlanek a pošahaných zmrdů všeho druhu působilo, jako by Alois Mrštík v želvovišti unyle vyprcal Karolínu Světlou za cenzorského dohledu šosáckých Koniášů z RRTV, a globálně jsem se dost nudil. Nicméně je to vcelku atmosférické, solidně obsazené i zahrané, tedy až na ochrnutého Patyzóna, který v jakékoliv roli s jediným konstantním xichtem a lopatí dickcí prostě předstírá těžce nehrajícího slizkého homopýra, a dokonce i Spájdrgej přeqapivě ukázal, že má na víc, než jen cákat pavučinky po hárajících třináctkách. (21.09.2020)