Ďábel

Vůbec se mi nedařilo zachytit nějakou dějovou linku a úplně jasno jsem neměl ani v ústředním motivu. Kdybych znal předlohu, tak by mi to možná šlo lépe, ale bohužel. Na druhou stranu tady mi to vůbec nevadilo. Campos nabízí rozmanité panoptikum postav, které mají společnou snad jen víru v Boha, ale cestu si k němu hledají rozdílným způsobem. A v drtivé většině jsou to postupy natolik ďábelské a zvrácené, že mě film na víc než dvě hodiny spolehlivě přikoval k židli. Herecky bez výhrad a Pattinson tu po Králi vystřihl dalšího ukázkového slizáka. Já tomu klukovi snad jednou přijdu na chuť. 85% (24.09.2020)

Nevím, co mají Amíci neustále za potřebí ukazovat, jak to na Středozápadě stojí za hovno, že lidi tam jsou vypatlaný, mluví nesouvislým jazykem náhodného kmene a navíc v každé dědině narazíte na nějakýho pobožnýho psychopata, kterej jede v nějaký úchylárně. Bejt tam policajt musí bejt za trest a musíte bejt asi stejně vypatlanej, abyste to tam ustál bez ztráty růžičky. Ďábel ukazující ďábla v místních lidech má přesto docela dobrý námět, docela dobrou atmosféru a celkově je poměrně zajímavým filmem. Jen by nemusel být tak dlouhý a nemusel by tak šíleně tlačit na pilu. Chvílemi jsem myslel, že upadnu do mdlob, atmosféra neatmosféra. Největší plus nicméně stojí na hercích. Ti si teda s tím jazykovým patvarem zatraceně vyhráli. (29.09.2020)

Na film jsem se chtěla podívat hned, jak vyšel, ale potom jsem omylem viděla konec, když se na film doma díval někdo jiný, tak jsem čekala, až ho zapomenu, abych se mohla podívat sama. Inu, nakonec jsem na film zapomněla úplně a teprve při nedávném zájmu o oprášení filmografie Roberta Pattinsona se mi připomněl, a stejně rychle jsem si vzpomněla na ten zatrachtilý konec, když jsem si ho konečně pustila. Pozitivní na tom bylo to, že z rozestavění příběhu pro mě bylo velkou záhadou, jak může film skončit zrovna s těmi dvěma postavami dělajícími zrovna to ono, takže mi ten spoiler vlastně zase tolik zážitek nezkazil a dokonce ve mně podnítil zvědavost. Nicméně jsem během sledování bojovala s jinou věcí, a to s mou vlastní představivostí. Ta je totiž bujná a divoká a v day-dreaming módu prakticky neustále, často pracující na variacích filmů, které jsem zrovna viděla. To mi často umožňuje užít si i "horší" nebo "prázdnější" filmy, pokud v nich najdu alespoň jednu věc, která mě zaujme, někdy k tomu stačí i jeden herecký výkon nebo jedno autentické gesto mezi postavami. V případě The Devil All The Time mi ale moje představivost byla spíš protivníkem, protože mi bránila v tom film přijmout tak, jak si ho bratři Camposové vymysleli, napsali a natočili. Nefilmová "roztahaná" dramaturgie převzatá z knižní předlohy je zřejmá. Samostatné epizody (jako ukřižovaný mariňák nebo šerifův hon za "neposkvrněnou" reputací) vložené do příběhu, který i bez toho zahrnuje desítky let a spousty jiných tragédií, převádění hlavní postavy z generace na generaci a s tím spojené skoky v čase, velmi detailní odbočky od ústředního děje k vedlejším postavám a vykreslení "jejich příběhu" bez konkrétní akční souvislosti k těm "hlavním" událostem, to všechno jsou věci, které by čtenáři přišly naprosto přirozené při čtení knihy, ale divákovi při sledování filmu budou připadat nekonvenční až neobratné, i kdyby jenom podvědomě, pokud se ve filmové dramaturgii aktivně nevyzná. Já sama jsem s tím trochu bojovala, protože mi film nepřišel tak suverénní jako režisérův celovečerní debut Po škole, abych přijala všechny jeho dramaturgické volby bez jediné výhrady. A tak, i když jsem si film "užila" (rozuměj byla z jeho obsahu znechucená/smutná tak, jak jsem měla být), jsem byla po skončení vlastně trochu zklamaná, protože mi přišlo, že to nebyl takový film, jaký by si moje vlastní představivost na místě takového filmu vymyslela. Muselo se mi to v hlavě trochu rozležet a teď už jsem myslím sama sebe aktivně a trochu násilím přesvědčila, že není nic špatného na tom, když se filmař zamiluje do knihy natolik, že se její výsostné vlastnosti rozhodne při adaptaci v maximální možné míře respektovat, a dokonce najme autora knihy jako vypravěče pro voice-over, aby jeho ústy původní text doslova ožil a rámoval a obohacoval tak filmovou "skutečnost". (06.04.2022)

Jeden z nejlepších filmů, jaké jsem za poslední dobu viděl. A nejen na Netflixu. Už jen ten "prolog" s Billem Skarsgårdem je tak úžasně atmosférický a emotivní, a to je vlastně teprve rozjezd a čekání na mnohem větší herecký koncert, který v téhle mozaice s náladou Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem sehrávají Tom Holland, Robert Pattinson, Jason Clarke a spol. Mám rád tenhle typ příběhů a rád jim dovoluji, ať si se mnou dělají, co chtějí. (16.09.2020)