Sandokan

Kdo chtěl být ve školce opravdu frajer, musel mít tričko se Sandokanem. Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem. Takže období, kdy jsem tomu po zkusmém prvním dílu dal výsměšně-nostalgické dvě, mám za sebou. Legendě, Subjektive, vývoje postav netřeba. A dokud je to legenda o zamilovaném (jinak nepřemožitelném, spíš teda neoddělatelném) národněosvobozeneckém pirátském králi, je všechno právě tak, jak má být. I s chlupama veškeré té šmírácké naivity. Že ten příběh od půlky předposledního dílu nedává smysl, není chybou Sandokana, nýbrž jeho tvůrců, nepochopivších, že vyprávění o legendárním bojovníkovi, který dosáhl cíle a naplnění, nemůže pokračovat. Takže rok po svatbě je z Mompračemu, nedávno nedobytného sídla postrachů severobornejského moře, sluníčkový ráj a zároveň v celé oblasti obávaná mocnost, kterou hravě zlikviduje výsadek několika žabích mužů. Ovšem tématicky to dává smysl až do konce. James Brooke, skutečný bílý rádža ze Sarawaku, by se sice nepoznal, ale globální imperialismus poznáváme dosti dobře. Při tom je trapné, že snad s několika marginálními výjimkami (regent, který má jediný dialog v prvním díle, načež z děje mizí, poté svatý muž z Indie, který téměř jen sedí a mlčí) je ze všech samostatně jednajících a nějak souvisle myslících postav Sandokan jediný neevropan (dokonce i jeho pobočník, v uvedených ohledech velmi exponovaný, je - Portugalec). Takže jo. Nikomu nechci tvrdit, že je to na víc než dvě, ale prostě pět. Sandokán Sandokán zabil tygra a muchy se bál. Prší prší jen se leje, Sandokan se z okna směje, Mariana za lesem miluje se s Janésem (Mariana na dvorku, spravuje tam motorku). A tohle, tohle je prostě kult. (01.06.2020)

Pro jednu generaci to byl hit, tenkrát jsme to strašně žrali. Tygr z Montpratchemu, to byl náš hrdina. Bylo nám 8 a kyždý chtěl být jako Sandokan, kdo nemohl být Sandokan, tak alespoň jako Yanez. A všichni chtěli mít za ženu Perlu z Labuanu..Dnes už to nepůsobí tak dobrodružně, ale s chutí jsem se na to podíval. (20.12.2009)

Co, já tohle veledílo ještě nemám okomentované?! Inu v časech mého dětství obrovský kult, aspoň mezi mými vrstevníky. Pamatuju na zuřivé bitky s dlouhými pravítky o přestávkách... Když jsem skákal ze školní lavice s napřaženým pravítkem mezi chumel "bojovníků" s válečnickým pokřikem "Sandokan!", určitě jsem se v tu chvíli cítil opravdu jako Sandokan, tygr z Mompracemu, byl jsem v džungli nebo na pirátské fregatě a ne v učebně, a v ruce jsem netřímal pravítko třicítku, nýbrž metrovou mačetu. Ale kdysi před lety (ještě před mým členstvím na ČSFD) jsem udělal tu zásadní chybu, že jsem si tuhle nostalgickou srdcovku stáhl a znovu zkouknul... No, popravdě proklikal. Cože, tahle retardovaná, kostýmní a užvaněná italská telenovela že je TEN Sandokan? Se zmalovaným kašparem Bedim, téměř bez jakékoliv akce a napětí? A ta tuctová zmalovaná čůza Marianna že má být ona "perla z Labuanu"? Eh, strašlivé zklamání a třetí hvězda jen z nostalgie. A taky tedy za ten titulkový song, je pořád skvělý (samozřejmě že ten originální, italský, ne ten kvazi od Hložka s Gottwaldem). (31.05.2023)

Je to prostě můj oblíbenej seriál už od mala. Hele vemte si, že román Tři mušketýři taky nemaj celkem žádnou uměleckou hodnotu, propracovaný zápletky jsou fajn, ale hrdinové se nijak nevyvíjej. (Taky co čekat od továrny na romány jako byl Dumas, ale to jsem moc nepatří, takže jenom tak na okraj.) No a Sandokan je na tom obdobně. Umělecká hodnota nulová, ale Sandokan je prostě zábavnej, exotickej, charismatickej a jednodušše klasika, takže si hodnoťte, jak chcete, ale mý čtyři hvězdičky mi neberte :D (13.01.2009)

Co dodat? Pokud jste jako já generace - tzv. Husákovi děti - tak se musíte hodně ovládat, abyste tomuhle nevypálili 5 z 5ti :-) Neskutečná nostalgie, kdo něměl v osmdesátkách tričko se Sandokanem, jako by nežil a kdo neprznil italskej text geniálního titulního songu, tak taky jakoby nežil :D A teď všichni ... haklbére, inkubére, monusa a kuzedére ... :D Perla z Labuánu byla samozřejmě moje platonická láska, možná ještě větší, než Ribana z Vinetůa :D (03.04.2024)