Sanitka

Na socialistický seriál to není úplně špatné, je to celkem reálné a ani toho soudruhování tam není zase tolik. Z mého pohledu nejzajímavější na celém seriálu je úplně poslední scéna, kde má jet Jandera okamžitě k případu, který se stal někde na Praze 6. Oni mají základnu na Nábřeží kpt. Jaroše, hned vedle Strossmayerova náměstí, takže by měli jet po Miladě Horákové (tehdy Obránců míru) nahoru, přes Letnou a směrem dál. Místo toho jednou po nábřeží směrem k centru a zahybají přes most směrem k Právnické fakultě. Jestli takhle jezdili standardně vyhlídkové okruhy, tak to tedy potěš Pánbůh... Je to o to víc zarážející, že v závěrečné písničce smutní o tom, že nemají čas. (27.07.2008)

Seriál je určený jen pro morálně vyšší a cítící lidi. To je jasné už podle formy hlavního hrdiny, do níž byl ulitý. Vojtěch Jandera má na víc, ale končí mezi sanitáři, kde je jich podobných - co má navíc - než jen na doktora poskytující první pomoc v terénu, takže většina z nich je nespokojená ve svém životě a teskně bere práci, která pro ně není tím původně vysněným postem v medicíně. Jandera jako jeden z mála ale má před očima stále Hippokratovu přísahu, na kterou jiní lékaři už zapomenuli, nebo ji při skládání slibu medicíně složili jen že se to chtělo. Seriál je to tkz. lidský, což je bezesporu jeho největší přednost v nelidské době. (10.3.2011) (10.03.2011)

Schematismem vonící, prorežimní, odporný, bolševický výplod, plný propagandy, ostuda Jiřího Hubače. Pročítat zdejší názory a často bezprizorní a stylisticky impotentní komentáře je nanejvýš zarážející a skutečně mě překvapuje tak vyhrocená nenávist, hraničící až s maniakálním honem na čarodějnice. Scénárista a dramatik Jiří Hubač se rozhodně nemá za co stydět, ba naopak. Podařilo se mu vytvořit dějově i obsahově zajímavý příběh ze současného života, jehož hrdiny jsou obyčejní lidé z prostředí záchranné stanice, které už samo o sobě poskytuje dostatek inspirace. Téměř dumasovsky jsou vypointované nejen postavy, ale i zásadní okamžiky seriálu: odchod hlavního hrdiny z prestižní kliniky k záchranné službě, srážka městských autobusů, letecké neštěstí v Suchdole, reakce starého Jandery na smrt milované družky a samozřejmě skon doktora Skalky. Linie kolem politicky nevyhovujícího doktora Mádra má zcela nepochybně svůj propagandistický účel, ale pozornému divákovi nemůže uniknout, s jakou nadsázkou a ironií je celá problematika prezentována. Hovořit v souvislosti se SANITKOU o komunistické propagandě a schematismu je naprosto zcestné a prozrazuje se tím pouze absolutní neznalost většiny zdejších respondentů, kteří se zde s oblibou pasují do rolí samozvaných soudců. Herecké obsazení nabízí sestavu špičkových představitelů tuzemské divadelní, filmové a televizní Thálie (Adamovská, Kostka, Řehoř, Brousek, Nárožný, Zedníček, Dlouhý, Andrlová, Němec, Heřmánek, Pešek a řada dalších). Vedle Hanzlíka a Bartošky bych osobně vyzvedl skvělé uchopení postavy ředitele záchranné služby Josefem Vinklářem; doslova herecký koncert zde odehrává mistrovský Josef Karlík, jemuž patří čtvrtá epizoda s nezapomenutelným znovusmířením se synem. Je-li dnes na režiséra Adamce pohlíženo skrz prsty, je to do jisté míry zaviněno neseriózním přístupem médií k jeho osobě, protože k nováckým estrádám jej dovedla nesmyslná polistopadová štvanice. SANITKA představuje jeden z nejzdařilejších a dramaticky bezchybných seriálů osmdesátých let a jsou-li v něm spatřovány nedostatky, pak se jen stěží lze ubránit (ne)chtěnému srovnávání se současnou fabrikovou produkcí, chrlící takřka bez pardonu zmetky typu Ordinace v růžové zahradě, bezmocně se topící v kaluži podprůměru a kde nezavadíte ani o kvalitně napsaný děj, ani o zajímavé postavy a ani o dobré herce. Tím vším naštěstí disponuje právě Hubačův a Adamcův seriál. (12.06.2010)

Proslavená ústřední melodie a co navíc? Podobné seriály ve mě vyvolávají kus nostalgie a z dnešního pohledu jde v podstatě o nehodnotitelný kousek. Vždyť jak se může dnešní divák dívat na socialisticky laděnou oslavu obyčejných lidí z ambulancí, když viděl Chicago Hope, ER, včetně všech rozdílných postupů (střih, pomalejší tempo, dialogy a hlavní motivy)? S úctou k dnům minulým, ale vědomím současného stavu televizní zábavy. (06.02.2005)

Vracím se k hodnocení tohoto seriálu dodatečně, abych mohla srovnat svoje pocity s pokračováním, ke kterému jsem se už vyjádřila. První seriál hned po natočení nebyl žádná bomba. Je to s podivem, ale až po letech se mu dostalo odpovídajícího diváckého docenění. Kdysi mi dosti vadilo hysterické chování Evy Hudečkové, nerozhodnost Jaromíra Hanzlíka vůči Zlatě Adamovské i scény s otcem rodiny Josefem Karlíkem. Těch samotných záchranářských zásahů tam zase tolik nebylo, rodinné zápletky v ději převažovaly. Hlavním kladem je pohled nazpět do let, kdy byli všichni hlavní představitelé tak mladí a krásní. Teď už jsou jenom krásní. Myslím, že dvojka navázala celkem důstojně. (03.12.2013)