Sanitka

Sanitka je kupodivu převážně dost depresivní seriál z obvykle podstatně jinak pojímaného prostředí záchranné služby, kde hlavní roli mají mezilidské vztahy a jejich vývoj. Zákroky "rychlé" jsou tu v podstatě jen jakýmsi zpestřením, a vždy vedou k další scéně profesní a/nebo osobní konfrontace. Dejte řeč s někým, kdo tu nevděčnou práci dělá, a dozvíte se, že na slovech pana Vinkláře - který tu podává nejlepší herecký výkon ze všech zúčastněných - se za těch x desetiletí nic nezměnilo. Sanitka jako seriál fungovala tenkrát a funguje i dnes, a ty drobné úlitby režimu jsem ochoten režiséru Adamcovi (narozdíl od zločinů proti divákově inteligenci, které páchá v už nemálo posledních letech) odpustit. 80% (07.09.2013)

Jo jo, když jsem byla malá, tak jsem na znělku tančila u televize. Ale vážně: Sanitku si pamatuji jako svižný dramatický seriál a mám pocit, že vůbec nepatří mezi ty nejhorší, které jsme pod praporem normalizace vyprodukovali. Navíc mám tendenci na každý takovýto počin nahlížet jako na dobový dokument prostředí a podmínek doby, na niž si příliš nevzpomínám. (27.04.2009)

11/11 Slavný ambiciózní seriál Hubače a Adamce. Skutečně není špatný ani po letech, jen je příliš intenzivní ve své snaze pokrýt tolik zásadních témat. Náročná je každodennost jednotlivých pracovníků rychlé záchranné služby, náročné jsou jejich případy. Ono nestačí se denně střetávat se stářím, kolapsy v mezilidských vztazích, kolapsy v socialistickém nedostatku personálu a materiálu, seriál popisuje v pouhých jedenácti epizodách rozsáhlý korpus let a osudů. Rozhodně tedy Sanitka nepatří mezi relaxační, ale mezi náročné projekty jak pro výrobu, tak pro diváky. Stojí za pozornost, jen už tehdy mohla dramaturgie probrat ty zajímavější příběhy mezi těmi bývalými letci z Anglie, bývalými manželi, dávnými láskami, alkoholiky a pracanty. (16.12.2016)

Seriál má několik rovin...jednou z nich je samozřejmě průřez historií a vývojem pražské záchranné služby...četl jsem tu kritiky, že bez přiřazení letopočtů je to k ničemu, ale to je nesmysl...ty roky se dají velmi snadno a krásně odvodit (nebo vygooglit)...dochází totiž nejenom k obnově vozového parku, ale také se obměňují rekvizity a taky (a to je velmi důležité) i lékařské metody a praktiky při záchraně životů...například při záchraně utonulého chlapce...používají metodu Silvestr-Brosch, která se někdy od půlky šedesátých let už nepoužívá. Tím vším se dá přibližně určit, kdy se jednotlivé díly odehrávají. Pak je tu samozřejmě rovina vztahová (láska, rodiny, kolegové, přátelství, vztah doktor-pacient apod.) Co se týká herectví, tak to je skvělé u všech zúčastněných..snad až na Hanzlíka, který by si za svou nerozhodnost (především, co se týká žen) zasloužil přes držku. :-D Hodně mě těší, že v každém díle je spousta herců i v malých nebo úplně mrňavých roličkách...zmíním aspoň Marii Vášovou v její poslední roli. No a nejvíc musím vypíchnout Josefa Vinkláře. Zatímco v Nemocnici byl sice sečtělý, ale jinak dobytek, tak tady je nejen sečtělý, vzdělaný, ale taky moudrý a člověk mu to sežere. Tak to zakončím jedním citátem...„Pravda má jednoho důležitého svědka, a tím je čas.“ (17.07.2022)

Všichni velcí mudrlanti a odpůrci "socialistického" seriálu Sanitka, ať se jdou vycpat. Pro mě je to jeden z nejlepších českých seriálů z mnoha důvodů - někdo se zkrátka zajímal o nevděčnou roli těchto doktorů a saniťáků, zbožňuju vynikající výkony Hanzlíka, Vinkláře, Bartošky, Řehoře, Kostky, díl s leteckým neštěstím, sháněním kaštanů a Bartoškovým skonem jsou majstrštyky. A ústřední písnička v sobě zahrnuje tolik bolesti, smutku a melancholie, že s každou citlivou osobou musí zakývat. (22.06.2007)