Škola zlomených srdcí

Neuvěřitelná australská parodie na 90210. V půběhu seriálu, jak jsem si stačil všimnout (když jsem byl mladej a blbej a koukal na to), si nejdřív nějaký ty svoje osudy odkroutili hezounci a sympaťáci, a když došli, nastoupil jako ústřední postava sígr, kterej původně všechny šikanoval. Až ten odtáhne, vystoupí do popředí sígrův podržtaška a pak je to teprve spektákl. Hnůj! (11.02.2011)

V době uvedení u nás jsem seriál přímo hltal. Od té doby jsem ho neviděl a tak hodnotím podle toho, jak jsem ho vnímal tenkrát. Když si vzpomenu na seriály o mladých lidech, tak nám TV předváděla a předvádí samé srdcelibné příběhy o dceruškách a synáčcích bohatých aj., jde o samé přehnané scénáře a o to horší herecké výkony. Tento australský seriál je jiný. Ukazuje nám život studentů, s kterými se můžeme ztotožnit. Nejsou tu přelíčené fifleny v nejnovějších hadříkách, nejsou tu opálení svalovci atd., jsou tu skuteční lidé, takoví jací jsme i my a to je na tom to nejhezčí. Mnohokrát jsem si při sledování mohl říct, že podobné je to i na mé škole (tenkrát :-D). Seriál mě bavil, a těšil jsem se na každý další díl. Např. Beverly Hills 90210 je proti tomu polívčička pro mazánky :-) (18.04.2011)

Maminky mají seriály k žehlení, my jsme měli seriály k relaxaci po návratu z vyčerpávající školy:o) Tohle byl jeden z těch, na které jsem se rád díval, ale když mi pár dílů uteklo, svět pro mě nekončil. Už si z toho moc nepamautuju, jen že tam byl sympatický boxer, jehož příběhová linka mě asi zaujala nejvíc a pak nějaký vtipálek, který byl černou ovcí školy. Jo a líbilo se mně, jak ve vyučování seděli na lavicích (teda doufám, že to bylo v tomhle seriálu). (05.05.2011)

Tu třetí dávám čistě z nostalgie. Seriál mě provázel jako občasná vata v době gymnaziálních studií. V případě nemoci, nudy, svačiny nebo psaní článků jsem to pustil kvůli kulise, ale často jsem začal opravdu sledovat děj. neurazí. ale to je vše. Jinak se mi líbila Anita (doufám, že si to jméno pamatuju dobře) a "čestný průserář" se srbskými kořeny Bogdan Dražić, jehož jméno se ale už vyslovovalo anglicky ( foneticky"drezik") :-) (28.12.2010)

Ta prokletá nostalgie je snad tou největší mrchou na nám známém světě. A buďme za ní rádi. Člověk zkrátka nemůže zatratit ty dlouhé hodiny poslušného sledování, bláznění s vynechaného dílu a nedýchání ve chvílích, kdy na tom jsou podobně i věční hrdinové. Uznávám, asi by bylo bláhové předstírat, že si zaslouží plné hodnocení a tolik deka superlativů. Australská odpověď na pomádové ságy ze školních prostředí je vítaná změna v rámci žánru. Realisticky naznačené problémy a poměrně drsný scénář. Žádná velká limonáda, jde se nakonec vždycky dál. Že seriál koketuje i s atraktivním klipovým střihem a nebojí se špinavé reality je jedině bod k dobru. Že nepřekračuje stín produkce je logické. Pro mě nicméně platí, že zůstanu subjektivní a kazit si vzpomínky jakousi derniérou nehodlám. Jen ať scény posledního boje Nicka, tklivého zpěvu Jodie, slabých chvilek mrchy Kateriny, rozhodování Southgata, vzchopení se slabocha Charlieho, začleňování vyvrhela Drazica a další zůstanou tam, kde jim je nejlíp. V nostalgických vzpomínkách... (27.12.2005)