Šmolkovia

Šmoulové mají oproti ostatním animákům (s výjimkou Aloise Nebela) tu výhodu, že jsou natočeni podle skutečné události. Gargamel je přesně ten nemilosrdný BadAss ranku Johna Doe z thrilleru Sedm, Taťka Šmoula zase předobraz všech alfašmejlů, kterému může celá ta parta ostatních jen tiše závidět jeho výsostně postavení ve Šmoulinčině srdci a pochvě. Nic na tom nezměnil ani skřípavý kakofonik Jirka Císler či tradičně bezpohlavní Vlasta Brodská. 70% (19.08.2017)

Seriál, ke kterému mám hlavně nějaké nostalgické vzpomínky a také je pro mně prostě legendou. Kreslený seriál, který má stále originální díly. Líbil se mi jako malé holce a líbí se mi i teď, když jsem o něco starší. A myslím, že nejsem jediná kdo se na Šmoulové občas rád koukne a zavzpomíná si na staré časy, když jsme seděli u televize a hltali s nadšením každý díl. Šmoula Mrzout je prostě geniální " nemám rád déšť" "nemám rád květiny". Nesmrtelný seriál. (12.11.2013)

Umí se smát i prát a každý má je rád, i vy je račte znát - Šmouly! Kam přijdou, tam je šou, skáčou a tancujou, vysocí jsou na dva couly. Že všechno dovedou, to není náhodou, zkrátka to s přírodou koulí. Gargamel má svůj hrad, zkouší tam čarovat, má z toho akorát bouli. Lepší je hrát si, hrát, se Šmouly šmoulovat, na to chci hlavu dát šmoulí. Když jsem tuto naprosto famózní znělku slyšela asi po 8 letech, tekly mi po tvářích slzy, protože tento seriál byl pro mě součástí Velké Trojky, do které patří: Chip a Dale a Skrblík a jeho parta. Šmoulové pro mě budou skvělý seriál to už nikdy nic nezmění, ani kdyby si to se mnou vyměnila sama Šmoulinka. Bože, ty její krásné blond vlásky, dlouhé řasy, bílé lodičky a šatečky, no ale ta kuráž! :) A abych jen bezmězně nechválila - šmoulová zmrzlina je děsná! P.S. Pozor, abyste nechytli šmoufenku. A teď hurá do lesa na šmorůvky! (11.05.2007)

Belgické komiksy, seriály a filmy mají dvě superhvězdy, první je Tintinův otec Hergé a druhým je o generaci mladší autor Šmoulů Peyo. Jako dítě jsem měla ráda LP desky Vyprávění o Šmoulech a samozřejmě seriál a bylo zajímavé sledovat ten modrý boom... Na nové filmy se teprve chystám, ale komiksová alba řadím mezi pomyslný top k Asterixovi a Tintinovi. Krátce před Šmoulíky Peyo kreslil zábavná středověká dobrodružství Johana a Pirlouita a příhody kočičky Poussy. A právě od Johana se později odštěpila celá ta šmoulí vesnička už v roce 1958. Jak takové příhody vypadaly se můžeme podívat ve filmu Šmoulové a kouzelná flétna (1976). První samostatné komiksové album Černí šmoulové vyšlo mezitím v roce 1963. O tři roky později se poprvé objevila Šmoulinka a zbytek už je historie. Zpětně jsem ráda, že i po letech je původní šmoulí seriál koukatelný a vcelku zábavný i pro dospěláky. Jsem ráda za nové reprízy na Barrandově i nová DVD. Takový fenomén by bylo škoda pochovat v archivech. (30.06.2019)

Škoda, že narozdíl od Kačerů mě to už dneska moc nebaví, ale jinak jsem jako dítě samozřejmě Šmouly miloval, o tom žádná. Za tento fakt si zaslouží aspoň ty čtyři hvězdy. Jinak musím už poněkolikáté a nikoli naposledy vyjádřit své zklamání z toho, že dnes už tohle dětem v televizi nepouští a zaměřují se na někdy i laciné šunty. Já měl to štěstí, že moje generace modrásky zažila ve vrchovaté míře. (06.12.2008)