Portrét ženy v plameňoch

Portrét dívky v plamenech je epochálním filmem, který klade důraz zejména na dvě hlavní aktérky a křupání dřeva v krbu, které však velice lehce zastíní pohled femme fatale Noémie Merlant a dekolt Adèle Haenel. Tenhle film definitivně není pro každého, avšak pokud preferujete minimalistický mix emocí v kombinaci s dlouhými záběry na ženská gesta (a hýždě), budete uspokojeni v míře nejvyšší. 90 % Celosvětový příjem k 31. 1. 2020: $ 5,234,942 (31.01.2020)

Ráda sleduju dlouhé a tiché filmy, ve kterých se zdánlivě nic neděje a zároveň trpím sledováním dlouhých a tichých filmů, ve kterých se opravdu nic neděje. V případě Portrétu dívky v plamenech jde o druhou variantu. To, co činí tenhle film zvláštním, je to, že nepojednává o milostném vztahu mezi mužem a ženou, ale vykresluje milostné vzplanutí mezi dvěma ženami. Zbytek je pouze esence červené knihovny - stačí si představit, že jednu z těch dvou žen hraje muž a dojem jalovosti celého příběhu se dostaví okamžitě. Na tomhle filmu nevidím vůbec nic převratného ani v ohledu jakési emancipace lesbického vtahu, protože film vznikl v roce 2019, což je na takovej biják docela pozdě. (19.03.2020)

Krásný a romantický příběh se může zrodit i bez přítomnosti mužů. A je s podivem, ono to funguje. Céline Sciamma do snímku otiskla pečeť ženství. Portrét dívky v plamenech je film o ženách, jiné podobě lásky a o malířském umění. Kresby provázející děj byly úchvatné. A potěšilo mě obsazení Valerie Golino v roli matky, která prokázala, že není malých rolí. Něžný film, který je už svou podstatou vpravdě ženský. (28.12.2023)

Portrét dívky v plamenech je velice ženský a pozvolně natočený film o krátkodobé, ale o to více spalující vášni mezi dvěma ženami, které svedl dohromady obyčejný portrét. I když je dějové tempo pomalejšího rázu, film nenudí a vedle milostné linie nabízí exkurz do technik malby a tehdejšího vypořádávání se s typicky ženskými problémy, což mně přišlo nadmíru zajímavé. Nesmím opomenout zmínit pěknou práci s kamerou - mnoho záběrů tamní přírody a obyvatel bylo tak esteticky nasmímaných, že připomínaly samotné malby. Vizuálně podmanivý, místy ba dokonce poeticky laděný filmový zážitek. (04.02.2020)

Zbytečně hollywoodsky vyčištěné nasnímání a výprava, které mezi všemi jinými prostředími zrovna tradičně svérázné a drsné Bretani ani trochu neodpovídají a nesluší, a pak: celý příběh by byl o tolik působivější, mocnější, kdyby zůstal v rovině prapodstatné ženské spřízněnosti a důvtipného, silného spojenectví v nelehkém osudu - tam, kde funguje od začátku mezi všemi třemi, i se služebnou Sophií, a svým způsobem i s Héloisinou matkou, vesničankami na slavnosti a kořenářkou-andělíčkářkou - a nesklouzl k potřebě fyzické úlevy lesbického spojení mezi dvěma z nich. V tu chvíli mu to vzalo vítr z plachet, všechno kouzlo se tím oslabilo a znehodnotilo, bylo to neústrojné, nevěrohodné, nepodmanivé, žádná nezbytná spalující vášeň a tělesná přitažlivost mezi nimi nebyla cítit, nefungovalo to, spojovala je reálně bytostná a souznivá potřeba emancipace, respektu, oprávněnosti touhy být sobě srozumitelnou a věrnou plnohodnotnou ženou a vzájemné rafinované podpory k tomu, nikoli touhy po jiném ženském těle a objetí. Škoda tohoto zbanalizování, včetně vizuálního, jinak má snímek i příběh své důstojné silné momenty a předpoklady. (01.08.2020)