Portrét ženy v plameňoch

Hezky nasmímaný portrét krátkodobého milostného vzplanutí dvou holek, s decentně vystiženými jemnými citovými nuancemi v jejich poznávání se a následnou procházkou zamilovaností. A to je všechno. Emoce jsou zde (jakože ve “vyšším umění”) natolik potlačované, že se z diváka stává pouhý pozorovatel, nikoliv účastník. Nemluvě o naprosté absenci živočišnosti. Srovnání s Call Me by Your Name je na místě, paradoxně právě jeho živočišnost (ve filmovém portrétu zblížení dvou lidí natolik důležitou) by drtivá většina diváků uvítala spíše tady, že ano. Obě holky hrají fantasticky a je jim to vidět na očích, ale nikde jinde. A závěrečná scéna, sice skvěle uzavírající jejch smutný příběh, je až přespříliš podobná tý z Glazerova Birth. (24.12.2019)

"Být volná znamená být sama?" Celou dobu jsem si říkal, jestli to je Valeria Golino. K filmu netřeba slov, to se prostě nedá popsat. To se musí vidět. Výborný výběr hereček, ve všech rolích. Kontrastní scéna potratu je až dechberoucí. Jen jsem čekal, že to skončí jinak (a ta předstva, k níž mě film minimálně půlku stopáže vedl, by jako konec byla působivější, než ten, který nakonec film nabídne). (31.05.2020)

Dcera slavného malířského otce Marianne, připlouvá na ostrov malovat panskou dceru. Druhorozená Heloise se vrátila z kláštera a místo aby byla jeptiškou, má se vdát za Milánského velmože poté, co její starší sestra spáchala sebevraždu. Marianne má za úkol ji potají namalovat, aby mohl být obraz poslán budoucímu manželovi. Marianne je moderní nezávislá žena, což je ukázáno již v úvodní scéně, kdy na loďce připlouvá na ostrov, a neváhá si do moře skočit pro krabici s náčiním, která z loďky vypadla. Sciamma Heloise představuje od samého začátku divákovi a Marianne po kouscích - nejdříve prostřednictvím rozhovoru se služkou, později, při vycházkách obou žen po pobřeží. Po celý film pečlivě budovaný vztah mezi oběma ženami vrcholí milostným vzplanutím, přičemž jak Marianne, tak Heloise musí být jasné, že nikam nepovede. Pečlivou práci na vztahu obou žen pak u diváka film sklidí zejména emocionálně v posledních několika minutách. [Rakkautta&Anarkiaa 2019] (01.10.2019)

Krásná malířka Marianne jede na panskou samotu namalovat svatební portrét krásné Héloise, která se musí vdávat. Hezky nasnímaný historický film o dvou lidech a hezky se na to kouká, ale výsledkem je jakási intelektuální nuda, která mne zaujala, ale jak už napsal InJo výsledkem je ušlechtile se tvářící banalita, která těží ze zakázané lesbické lásky jako provokativního tématu, které už asi deset let provokativní není. Mám rád filmy o malířství a i přes neskutečně pomalé tempo vyprávění mne to udrželo dvě hodiny v pozornosti. Dvě hvězdy za malířství a sympatické francouzské herečky jedna za posledních deset minut. (06.01.2020)

Jeden ostrov, samé ženy a 18. století. To je Portrét dívky v plamenech. Francouzské romantické drama o malířce, jejíž úkol je naportrétovat jednu ženu, které zemřela sestra. Avšak nesmí o tom vědět. Pomalinku však slečny mezi sebou zažehnou city, které sami neočekávaly. Mnohokrát omílané téma s viditelným závanem feminismu (což není výtka!) a velmi pomalým tempem. Je to však nádherně nasnímané a zahrané drama s uvěřitelnými emocemi. Délka sice mohla být kratší, přesto je mé hodnocení stále na hraně (mezi plným počtem a čtyřmi hvězdičky) a myslím si, že ještě nějaký čas bude. 8 a půl/10. (25.05.2021)