Possessor

Já moc nevím, co si o tom myslet, ale pravdou je, že takový filmy se nevidí každej den. Násilí je tady naprosto běžná záležitost, všechno explicitně ukázaný (nůž zajíždějící do krku, litry krve, sekáček na maso atd.), k tomu erotický záběry (nahota, kterou běžně ve filmu neuvidíte), do toho různý psycho momenty, hra se světlem a barevnýma filtrama, matrixovský "napojování" do jinýho světa atd. Forma je netradiční, jméno Cronenberg tady asi nerezonuje náhodou, trochu by se tady dala hledat i inspirace u Refna. Ale ten příběh a zápletka je taková divná, postupem času se to komplikuje až moc, jaká vlastně byla motivace postav atd. Ale vzhledem k tomu, že se jedná víceméně o prvotní počin mladýho filmaře, je to slušný. To se ještě bude dát vypilovat, jen to asi nebude žánr pro každýho! (04.08.2020)

Režisér je asi trochu zvrhlý jelikož celý film provází jen píchání. Ať už s nožem do masa nebo to druhé, přičemž je vše do detailu sebemenšího natočené. Za normálních okolností bych dal pouze hvězdy 3, ale za samotný závěr příběhu, si film určitě zaslouží ještě jednu navíc. Každopádně to byl dobrý nápad a film stojí za shlédnutí. O příliš strašidelný horor se však nejedná. 70% (12.07.2020)

Ideální téma pro Nolana, který by nahodil motory nelinearity a při několikanásobném rozpočtu odvyprávěl ten samý příběh technicky dokonalými způsoby, co nás mají přimět zaměnit banální za něco vyššího. Jenže mladej je svůj, nebo spíše tátův (u explicitních scén násilí si nešlo nevzpomenout na Eastern Promises a History of Violence) a hloubku obsahu systematicky rozleptává audiovizualitou body-hororového porna, které je stejně podmanivé jako zorničky madam Riseborough v narudlém světle temné komory. Pocit viny je pryč. And now.. pull me out! (23.11.2020)

Brandon Cronenberg si asi nemohl vybrat těžší kariérní cestu, nejen že se pustil do režisérského řemesla, ještě k tomu se vydává po žánrových stopách jeho otce, který je jedním ze stavebních pilířů moderního hororu. Possessor je jasným důkazem, že na to Brandon má, co víc, jestli bude pokračovat tímhle stylem, má nakročeno k tomu, stát se stejnou legendou jako jeho otec. Trochu odvážné tvrzení po dvou natočených filmech, ale až tak na mě prozatím zapůsobil. Possessor je především charakterová studie zabalená do žánrového kabátu, který jí ovšem náramně sluší. Sci-fi hororové prvky filmu jsou tu především podpůrnou plochou pro vyprávění příběhu Tasyi Vos, která je nájemným vrahem pracujícím pro tajemnou korporaci. Zabíjení svých cílů neprovádí napřímo, ale skrze technologii kradení těl jiných lidí, do kterých přenese svou mysl a svoje assassinské výpravy provádí skrz nic netušící nebožáky, kteří ještě musí spáchat na konci své mise sebevraždu, zatímco Tasya se „v klidu“ probudí ve svém avatarském stroji. Jak už to v sci-fi hororech bývá, vše vždy nejde úplně podle plánu a druhá mise, kterou Tasya provádí se trochu zvrtne. Cronenberg ukazuje svojí řežisérskou zdatnost především ve schopnosti čerpat inspiraci kde se dá (především pak v hororových a sci-fi filmech, ale i v popkultuře jako takové) a přetavit ji do svého originálního díla. Hned několikrát jsem si vzpomněl na filmy jako Blade Runner, Get Out, Invasion of the Body Snatchers, Black Mirror, The Thing, Under the Skin a samozřejmě i díla jeho otce. Velkou pochvalu si Brandon Cronenberg zaslouží za využití praktických efektů, které filmu dodávají reálnou surovost a jsou skvělým poukázáním na hororové dědictví. Svět, ve kterém se film odehrává, je alternativní časová linie, zasazena do roku 2008, ve kterém neexistují smartphony, všichni vapujou jak o život a velký bratr sleduje co vám stíní sluneční svit do pokoje, když se zrovna oddáváte radovánkám se svým partnerem. Všechen worldbuilding, se ale odehrává na pozadí a nijak nenarušuje děj filmu, spoustu věcí si budete muset domyslet, ale věřte mi, pro celkový zážitek z filmu je to jen dobře. Jim Williams přichází se skvělým soundtrackem v dunivém Blade Runnerovském stylu, který dokáže navodit skličující atmosféru už od prvních tónů a ani jeho kolegové ze zvukového oddělení se nenechali zahanbit, když totiž na obrazovce vidíte nůž zajíždět do krku oběti, je to právě skvělý sound design, který dokresluje celkovou surovost a nechutnost zážitku. Brandon Cronenberg ukazuje velké umělecké ambice, ukazuje odvahu neschovávat se za umělecký pseudonym a naplno přiznává to kým je a jak bude věci dělat. Possessor je jeho alfa krok k tomu stát se uznávaným ne pro to s jakým jménem se narodil, ale proto co dokázal. BIG UP (PS Sean Bean nezklamal a převádí jednu z jeho nejlepších hereckých smrtí vůbec). (13.01.2021)

Cronenberg a jeho osobitý styl, který už byl v antiviral je stejný. Jen v jiném tématu a s velkou kadencí Gore! Co se týká psychologické stránky to se daří na výbornou a film prostě dějově nelze předvídat což zážitek umocňuje. Přemýšlel jsem nad 5 hvězdami, ale nedám mu je. Jsou to solidní a silnější 4 hvězdy. Chrochtal jsem blahem! (08.01.2024)