Výnimoční

Jak pro mě Nedotknutelní byli vlastně lehké zklamání, tak Výjimeční jsou naopak příjemným pohlazením. Ukazuje to velmi nelehkou problematiku péče o těžké autisty. A přitom místy vtipně a hlavně s obrovským entuziasmem. Normálně vzato by to bylo za čtyři, ale za Vincenta a za dávku lásky a obětavosti nejen v příběhu před kamerou, ale jistě i při přípravách "za kamerou", hvězdičku přidávám. (12.01.2020)

Neni to easy zpracovat takovéto téma tak, aby film vryl divákovi své poselství nevtíravou formou bez vyděračských scén, hollywood patosu a kopy slzopudných okamžiků, které mají zdecimovat naše srdíčka do té míry, abychom poslali veškeré své úspory do nadačního fondu na podporu autistů. Nelze upřít frantíkům mnohem nápaditější zpracování, humorný nadhled i autentické zachycení prostředí, kde se film odehrává. Přes neoddiskutovatelné plusy jsem však něco postrádal. Až si dám reprízu, třeba zjistim, co to bylo... (28.06.2020)

Kokakolou a sdruženými barvami Benettonu poháněná sluníčkářská sci-fi báchorka o tom, jak altruistický žid s ještě altruističtějším islamistou Korán v Tóře dokonale integrují a asimilují nepřizpůsobivé čokopřistěhovalce a kriminální bílé socky v péči o importované i tuzemské mentály. Tolik ke komediálnímu podtextu. Jinak hovno lidský příběh! Jen laciné a tendenční podprahové zneužívání chudáků retardérů k vytváření iluze velké šťastné rodiny ve vzkvétajícím Senegalském chalifátu, jehož pravdoláskařští obyvatelé svou nezištnou filantropií svorně přetvoří i ten fuj fuj zkostnatělý systém, bránící jim v harmonickém multikulti soužití a přemotivované péči o slabé, postižené, vdovy a sirotky, ať už o to stojí, nebo ne. Na analogických pičovinách si naposledy nabili držky Marx s Englsem a skončilo to Severní Koreou. A přitom se to klidně dalo natočit jen jako opravdu lidské a dojemné sociální lkaní, a ne jako globalizační demagogické svinstvo. Stačilo jen co 10 minut nepodtrhávat „já jsem žid“, „já jsem mohamedán“, „já jsem civilizačně neasimilovatelný Kunta Kinte“ a všichni jsme náhle ukrutně uvědomělí nejlepší kámoši, co tahají za všech okolností za jeden provaz, když přijde na autisty a downy a vůbec na cokoliv. Takhle to vypadá jako například děsně seriózní film na objednávku Chasidsko – hizballahské unie o sjednocení Izraele a Saudské Arábie v jeden stát za ryze altruistickým účelem bezprecedentní péče o bílo hnědé kvadruplegiky, asijské vozíčkáře a cigánské děti s leukémií. Nicméně i tak u toho armáda kvocienrně omezených maloměstských hospodyněk a přecitlivěných bukanýrů zase zjevně úspěšně napařila žehličky. (03.05.2020)

Kdyby tento příběh byl ještě o kapánek slumečnější, tak bych se spálila i přes monitor. Je sice pravdou, že se film zaobírá tématem, kterému nelze nefandit, ale nereálnost chování některých zúčastněných je tristní (a tím nemyslím všechny ty postižené), Tempo příběhu je líné a mdlé a film trpí až velkou doslovností s mírným tahem na uspání. Tudíž pominu li fakt, že scénáristická a režijní dvojice Olivier Nakache, Eric Toledano se pokusila o reálné vykreslení nereálného spojení lidí, kterí by se za normálních okolností nejspíše nesešli, což se jimrelativně povedlo a zaměřím se na komediální stránku, tak kde nic, tu nic. Jako klad bych vyzdvihla upozornění na to, že by bylo na místě,kdyby úředníci začali používat zdravý rozum a kdyby se konečně už zákony nemíjely s realitou. Jako film mne to ovšem nebavilo. Za mne max dvě hvězdy. (04.05.2020)

Čekala jsem podobně laděnou komedii jakou byli Nedotknutelní, dostala jsem krásný kousek čisté filmařiny. Bez sentimentu, křečí, kýčovitosti a citového vydírání natočený realisticky působící snímek o skupině lidí, která se rozhodla naplnit svůj život péčí o autistické mladistvé. Slovy filmu pravím, že Vincent byl boží. (11.07.2021)