Ponorka

Mohl bych začít komentář slovy, že sledování Ponorky pro mě byla čirá radost, protože v těchto letních měsících se prostě šikne, když je ve filmech téma voda. Jenže to by u toho neměli křičet chlápci hrůzou a nesmělo by se vše okolo odehrávat na ploše metr x metr + vydýchaná atmosféra taky zrovna dvakrát nepřispívá na auře "hoďme si nohy na stůl a vypněme mozek". Wolfgang Petersen poprvé ukázal (a naposledy), že za něco stojí, bohužel po tomto neskutečně realistickém filmu už natočil jenom bláboly, které stojí za vytahanou fusekli. Dokonce mám takový podezření, že když běhal za kameramanem, tak se omylem prásknul hlavou o kulatý otvor, kterým námořníci prolejzali a asi ho osvítil duch svatý, který mu vzkázal, že natáčení dobrých filmů stejně nemá cenu a že přijde Tykwer a tak..... To nic ale nemění na faktu, že Ponorka je geniální. Příběh hrdinů (které mi ale jaksi nepochpíme, protože jsou pro nás hrdinové jiného kalibru) a jejich strastí napříc širým mořem a hlavně jejich útrapy s tímto živlem, jsou opravdu ukázkou mistrně zvládnutého...všeho, od scénáře po hrecké výkony. Jeden z mála filmů na který můžou být naši němečtí sousedé pyšní. Auf Wiedersehen! (06.08.2008)

Jeden z nejlepších válečných filmů všech dob a dozajista nejlepší ponorkářská věc, kterou kdy nosilo stříbrné plátno. Petersen mistrovsky přenáší emoce na diváka – stísněnost, strach, paniku. Nejedná se o žádnou glorifikaci nacistického ponorkového loďstva, nýbrž o deziluzivní pohled pod hladinu války. K sugestivitě přispívají jak herecké výkony, tak závěr filmu, který se na míle vzdaluje patetickým finále spousty válečných snímků... Jak jsem už psal: takto pojatý film vypoví o hrůze války mnohem více, než celý Ryan i se svými mrtvými bratry. (16.02.2004)

Každá postava ve scénáři má svojí hloubku a každá hraje ve filmu menší či větší, avšak podobně klíčovou roli. Vynikajícímu výsledku také dopomáhají skvělí herci. V hlavní roli kapitána exceluje Jürgen Prochnow, který bohužel svojí tak slibně rozjetou kariéru utopil v béčkových vodách. Petersen natočil atmosferický film, který je v rámci žánru zřejmě dodnes nepřekonán. (13.03.2005)

Trýznivá psychologická vojnová dráma, ktorá naplno útočí na psychiku diváka, a ktorá je najmä v záverečnej hodine plná napätia. Sledovanie tejto vyše trojhodinovej klaustrofobickej atmosféry ma ani na chvíľku nezačalo nudiť, hltal som záber za záberom, perfektne zrežírovaná a zahraná je každá sekunda. Normálnu verziu si predstavujem ako čisto akčnú vojnovú drámu, tento režisérsky zostrih však poskytol svedectvo tiesnivej ponorkovej atmosféry, nekonečných minút ticha, vyčkávania, praskajúcich plechov, vybuchujúcich nástražných bômb, ticha, postupného šialenstva, odvahy, skvelej vojenskej taktiky, tichých odvážlivcov a odvážneho ticha. Žiadny hrdinský epos, žiadne záchranné misie. Jednoduchý príbeh z vojny, akých bolo určite veľa, no Petersenom dokonale úderne zrežírovaný. 95%. (26.12.2008)

Možná se dopustím kinematografického rouhání, ale dovolil bych si Ponorce, této monumentální podívané, cosi vytknout. A sice nedostatek akčních scén. Děj se soustředí na vykreslení napjaté atmosféry během křižování moří pod válečnou hladinou, čehož bylo dosaženo brilantním způsobem. O tom žádná, ani v nejmenším. Ale při tak dlouhé metráži (viděl jsem Director´s cut) bych si uměl představit větší prostor pro samotnou bojovou akci. Ne, že bych byl německým fandou, vlastně bylo příjemné pozorovat, kterak dostávají na frak. Ale, rozumíme si, ne? Pokud však pominu tuto moji osobní malichernost, jde o fantastické veledílo, z těch věnovaných ponorkám zcela jistě nejlepší, jaké kdy mé oko uzřelo. Abyste o mně ale neměli špatné mínění a nepsali mi do pošty, že jsem nepochopil podstatu filmu, zmíním pro jistotu, že Ponorka je více než o válce nebo boji o samotných válečnících. O jejich světě smrsknutém do hromady železa a ocele (nebo z čeho všeho se ty obrovské mrchy tenkrát vyráběly). Pro hnidopichy; nechybí ani třešnička na dortu, již tvoří hudba Klause Doldingera. (24.07.2011)