Síla psa

The Power of the Dog je náročným filmom, ktorý si bude rozumieť iba s trpezlivým divákom. Ponúka jazdu vo veľmi pomaly sa rozbiehajúcom vlaku, z ktorého budú postupne vystupovať zástupy pasažierov v podobe divákov otrávených z rozvláčneho tempa. Ja však rozhodne odporúčam kúpiť si lístok až do cieľovej stanice. Britský western, ktorý klame obalom a v skutočnosti je skôr komornou drámou, zachytáva široké spektrum tém. Za jeho najväčšiu výsadu považujem vysokú mieru nepredvídateľnosti, ktorá nás sprevádza celým dejom. Či už z hľadiska vývoja samotných postáv a rozvíjajúcich sa väzieb medzi nimi, tak aj v rovine vzťahu a sympatií, ktoré si k nim buduje časom zmätený divák. Režisérkine hrátky s nejednoznačnosťou nesmierne bavia, rovnako ako aj nepríjemná hutná atmosféra v zvláštnej (no fungujúcej) kombinácii s hmatateľnou elektrizujúcou sexualitou, ktorá na ranč dokázala preniknúť aj cez stádo kráv a litre páchnuceho chľastu. Hereckému obsadeniu niet čo vytknúť. Zoskupenie Benedict Cumberbatch, Jesse Plemons, Kirsten Dunst a iba 25-ročný Kodi Smit-McPhee stvárňuje svoje emocionálne roztrieštené postavy na výbornú. Jane Campion výrazne vybáča zo zabehnutých žánrových kolají a ja len verím, že to Akadémia patrične ocení. (27.12.2021)

"The Power Of The Dog" asi je trošku návnadou pre tohtoročné oscary. Po tom ako som si to pozrel som zhodnotil, že nemá to veľkú dávku príbehu, miestami mie niektoré veci neboli jasné, no tie herecké výkony, to spracovanie a všetko okolo je zvládnuté skvele. Osobne si myslím, že najlepší moment prichádza v poslednej sekunde, pretože ten pohľad dáva veľkú dávku otázok, na ktoré nám ale nikto neodpovie. A je to zaujímavé. Pretože môžeme si to celé vyložiť úplne rôzne. Nevedel som ako mi bude sedieť Benedict Cumberbatch v tomto filme, no jeho výkon mu musím uznať. Okrem toho som sa počas scénok v druhej polovici filmu začínal aj o jeho postavu oveľa viac zaujímať. Kde však je problém s filmom (aspoň pre mňa), tak musím povedať, že neponúka absolútne nič, čo by nejako vysvetľovalo zmenu v Philovom správaní sa k Peterovi. Prečo sa rozhodol odrazu zmeniť úplne svoj smer konania? Čo ho k tomu viedlo? A okrem toho by som bol zvedavý koľko sa toho vlastne ešte aj ukrýva v Peterovi. A ako to prípadne bolo vlastne s jeho otcom? Z toho čo som videli som si s jeho postavou vôbec neni istý na čom sme vlastne boli. A scenáre mohli byť rôzne. Vo výsledku to ale má spád, dobré herecké výkony, no ako celok je to pre mňa trošku nedotiahnuté. MInimálne to mohlo ponúknuť viac odpovedí na moje otázky. Hodnotenie: B+ (12.02.2022)

Síla psa je poctivé slow burn drama, které prostřednictvím několika postav zvládne chytře i nenásilně vypovídat o širokém spektru témat. V kombinaci se skvělými herci a opojným vizuálem není pochyb o tom, že se jedná o jeden z filmů roku. Více zde. (11.12.2021)

Klíčové slovo: Kalokagatheia. *** Fatálně uhrančivá a přesvědčivá kamera zprostředkuje fyzično a tělesnost a dynamiku ať už krajiny nebo práce či vztahů a emocí a zpředmětňuje pocity, vjemy, prožitky, skrze něž a jedině skrze něž se tu vypráví křišťálově ryzí, anticky jednoduchý a právě tak neřešitelný příběh konfliktu bratrské žárlivosti a synovské lásky, který nedovolí, aby se mezi dvěma výjimečně citlivými a inteligentními muži rozvinul hlubší vztah, protože je beztak částečně projevem slabosti prvního ze ztráty přítele a mistra (a jen možná i milence) a protože právě tu slabost musí druhý v roli zdánlivě slabšího využít a kousnout ze zálohy, věří-li, že je jeho první povinností chránit svou matku, byť tím jde alespoň částečně proti své vlastní přirozenosti a inklinacím. (Je to tedy ještě spíš power of the underdog.) *** Přestože se tu ale obětuje něco výjimečného a zušlechtěného pro něco profánního a prostředního, zároveň je tu každé jablko někudy červivé, a tím odsouzené minout se s ideálem - ať už je tím červem skrytého užírání se ztráta nebo planá naděje, smysl pro povinnost nebo zahořklost či vzdor, talent nebo neschopnost, dobré nebo zatvrzelé srdce, byť nikdo vlastně nemá zlý úmysl - a je tedy nemožné se v nedobrovolném spolužití vyhnout krizi nebo alespoň zabránit tomu, že vyústí v tragédii... nelze z ní vyjít správně a nelze ani rozhodnout, co je dílem osudu a v čem postavy doběhly jejich vlastní nedostatky a slabiny, protože to spolu ve zpětnovazebné smyčce nedělitelně, provázaně souvisí. *** Mistrně je film protkán ústrojnými odkazy do antiky, ať už jde o dramatický oblouk příběhu nebo o náznaky milostných, ač ne nutně homosexuálních náklonností mezi výjimečnými muži jakožto nositeli vyšší kultury, zjemnělé vnímavosti, ale i v principu kalokagatheia - tíhnutí k zušlechtěnosti těla i ducha a k dobru jako nezbytné podmínce pro hlubší chápání skutečné krásy. V principu, jehož vrcholné dosažení je zde postavám, jež pro něj mají cit, tragicky odepřeno. *** Fantastická je tu i hudební složka a celek je prostě omamný. Vizuálně nejvíce strhující film za hodně dlouho a se silným a umně vyprávěným příběhem, který zvolna zákonitě spěje do neodvratitelného finále. *** Tam, kde si dnes filmy hrají na atmosféru podle osvědčené kuchařky, ji tenhle emanuje úplně přirozeně a osobitě. Ari Wegner je vzácně nadaná kameramanka. Ty kopce, stáda tekoucí po hřebenech, ty koně, ty tisíce mikro-duh na srsti ryzáka, chvění jeho kůže pod dotekem mouchy, nenápadné hrátky s perspektivou, s rámováním, snímáním pohybu, doteků, vůní, pachů, tepla či chladu si budu pamatovat velice, velice dlouho a nevidím tenhle snímek naposled. *~ (05.02.2022)

Pokud očekáváte drsné muže, kteří dovedou rychle tasit a přesně střílet, obden se poperou nebo přepadnou nějaký ten dostavník, tak to běžte o dům dál. Ve velmi loudavém tempu sledujeme dva bratry, kteří se starají o rodinný statek a o dobytek uprostřed divočiny. Jeden je klidný, kultivovaný a dobrosrdečný, druhý nepříjemný divoch a pro ostrá slova nejdoucí daleko. Jenže první si na ranč přivede novou (ovdovělou) manželku a jejího syna, který je cokoliv jiného, jen ne honák do drsné americké přírody. Napětí v domácnosti roste, druhý z bratrů totiž z přítomnosti postupně utrápené vetřelkyně (která navíc začne neřízeně chlastat) není nadšený a schyluje se k rodinné tragédii. Jane Campion volí spoustu scén, které ve výsledné podobě asi chtěla mít, ale příběhu nijak nepomáhají, a navíc jsou zatraceně dlouhé a utahané. Potěší ale práce s náladou, odkrývání motivů a zejména herecké výkony. Ale s nějakými filmovými cenami bych byl sakra opatrný. Campion není doslovná, na druhou stranu s emocemi to má na štýru. Dietní tři hvězdy. (21.12.2021)