Prísaha

Nicholson a nikdo jiný, asi takhle bych mohla odpovědět na otázku, kdo v tom filmu hrál. Penn buduje příjemně ospalým tempem velmi dobrou atmosféru. Snažil se předlohu zmodernizovat, až se propracoval k vlastnímu závěru. Je to neotřelé, je to možná i zajímavé, ale měnit pointu detektivky, no na to jsem příliš velký staromil. (30.07.2012)

Už úvodné titulky, v ktorých sa dočkáme niekoľkých zvučných mien ( aj keď u mnohých je to iba cameo ), vyženú očakávania vysoko. Ku tomu pochmúrna a ( doslova ) mrazivá atmosféra, kde sa to všetko pomaličky zalieza pod kožu. A potom príde zmena, ktorá vyústi v sklamanie mnohých divákov, ale v mnohých ostatných zase sedenie na ešte ostrejších ihlách. Akým smerom to povedie, bude to happy end, alebo tragický záver? Jednoznačne to nebude nič tuctové. (16.07.2015)

Přísaha je již v pořadí čtvrtou adaptací námětu známého švýcarského dramatika Friedricha Dürrenmatta. Poprvé byl tento příběh uveden na plátno v roce 1958 (německý Stalo se za bílého dne) a byl označen za solidní detektivní film. Dürrenmatt však nechtěl, aby bylo jeho dílo pojato jako detektivka (původní záměr byl o posedlosti), a tak svůj příběh poupravil a vydal ho znovu pod názvem Slib. Penn se snaží ve svém díle vystihnout Dürrenmattovu myšlenku, avšak zároveň, kvůli atraktivnosti a spádu, se i věnuje samotné detektivní stránce. Tím, že Penn balancuje mezi detektivním příběhem a studií lidské mysli, však samotnému filmu malinko škodí, protože závěr skutečně detektivní není, ač ho bude většina diváků očekávat. Přísaha je film o posedlosti, který díky sugestivnímu výkonu Nicholsona, zručné režii Penna a citlivému soundtracku Hanse Zimmera stojí za zapamatování. A kdyby si nehrála na detektivku, možná by se stala i klasikou... (30.08.2002)

Stalo se za bílého dne z roku 1958 pro mne zůstává i nadále nepřekonané. Jako celek není tohle zpracování knižní předlohy vůbec špatné. Místy je film neuvěřitelně magický, což způsobuje spojení hudby s úžasnými přírodními scenériemi a rybařením, přemýšlením, či plánováním detektiva Blacka. Urputná snaha najít za každou cenu vraha je vynucena matkou poslední oběti - přísahou na křížek vytvořený děvčátkem. Nicholsonovi jdou nejlépe padouši a magorové, zde hraje toho druhého. Jenže jeho detektiv se postupně stává natolik nesympatickým, že mi jeho osud byl postupně ukradený. V závěru se z něj stává skutečně odpudivá bytost. Štěky Mirrenové či Rourka mohl odehrát klidně někdo jiný, jelikož oba dostali tak málo prostoru, aby se spíše jen ukázali na plátně, než něco brilantního předvedli.Po řemeslné stránce nelze nic vytknout - perfektní. Jo a Del Toro byl vskutku děsivý! Mohl by jít od hodiny strašit.... 3,5* (17.08.2020)

Do filmu mě vtáhla především fantastická hudba a skvěle jí sekundující kamera a já se na vlnách rozjímání o uplynulém životě nechal unášet k poslední nedokončené práci detektiva Blacka (jako obvykle zcela přirozený Nicholson). Některé záběry řadím ke svým nejoblíbenějším, zejména ten ze začátku, kdy Nicholson vjíždí v zasněžené krajině do tunelu a vyjíždí z něj v suchém městě. P.S: Rád bych shlédl původní Stalo se zabílého dne. (15.12.2005)