V síti
Caught in the Net
Kamera:
Adam KrulišHudba:
Jonatán PastirčákHrajú:
Sabina Dlouhá, Anežka Pithartová, Tereza Těžká, Vít Klusák, Barbora Chalupová, Jan Vlček, Barbora Potužníková, Michaela Petriláková, Kateřina Kroupová (viac)Obsahy(1)
3 herečky, 3 izby, 10 dní a 2458 sexuálnych predátorov. Experiment, ktorý naliehavým spôsobom otvára tabuizovanú tému zneužívania detí na internete. Tri dospelé herečky s detskými črtami dostávajú za úlohu, prostredníctvom falošných profilov na sociálnych sieťach predstierať, že majú dvanásť rokov. Vo verných kópiách detských izieb, postavených vo filmových ateliéroch, chatujú a skypujú s mužmi všetkých vekových kategórií, ktorí ich na internete vyhľadali a oslovili. Veľká väčšina z mužov požaduje sex prostredníctvom videohovoru, posiela fotografie svojich prirodzení, odkazy na porno, alebo sa dievčatá pokúšajú vydierať. Dokumentárny film hovorí o strhujúcej dráme troch hrdiniek alias „dvanásťročných dievčat“ od castingu až po osobné stretnutia, kedy sa s predátormi vidia tvárou v tvár pod dohľadom ochranky a šiestich skrytých kamier. Taktiky predátorov sa tak obracajú proti svojim strojcom a z lovcov sa stávajú lovení. (Filmtopia)
(viac)Videá (4)
Recenzie (724)
Osobně mi přijde verze Za školou daleko smysluplnější a hlavně efektivnější, obzvláště pro cílovou skupinu, jež jsou skutečná dvanáctiletá děvčata. Tam totiž promlouvají všechny tři, mimochodem naprosto bezvadné, protagonistky přímo k divákům, skvěle popisují veškeré nastalé situace a mile, kamarádsky radí co s tím. Hlavně co v žádném případě nedělat. Je tam vlastně vše základní, včetně nechutných videí, ústečáka, který už asi žádný dětský tábor jen tak nezorganizuje a také výborné Terezino vypořádání se s tím vyděračským zmrdem. Tato verze mi přijde jen jako taková jistota návratu investic. Šok to bezpochyby je, kina vyprodána, i když asi každý divák nad 15 let věděl, co od toho čekat. Stejně jako Klusák, který nepochyboval o tom, že mu lidi přijdou nakupovat do neexistujícího supermarketu, že životem zmatený a na hranici svéprávnosti balancující Daliborek bude žvanit nesmysly v Osvětimi a že na tři krásné návnady se chytí ta největší česká internetová lůza, hledající uspokojení všeho druhu. Opět se tedy u Vítka nemohu zbavit dojmu prvoplánovosti, ale i lehce amatérského přístupu, jenž dosahuje vrcholu při konfrontaci zmíněného vedoucího, přičemž tam byly daleko větší svině, jež by byly schopny jakkoli zneužít nevinnou dívku. Přesto určitou nutnost zobrazení tématu dokumentu nelze upřít, i když forma mohla být preciznější, základní pozitivum tedy osobně vidím ve výběru "obětí", to se režisérské dvojici povedlo na výbornou a holky jim vlastně tzv. zachránily kůži. [Kino Citadela] ()
Sledování V Síti mi trochu zkazil fakt že jednu ze slečen už jsem předtím znal z BDSM a Polyamory skupin, viděl fotky z její svatby... a ono se pak hůře věří pedofilie někomu, kdo loudí fotky koziček po čtyřiadvacetileté sexuálně velmi aktivní holce. Takže gratulace Klusákovi k objevení velmi důležitého a přitom automaticky extrémně populárního tématu, ale taky se mohl trochu snažit tam obsadit mladší holky, kterým by se ta dvanáctiletá nevinnost dala víc věřit. O to zrůdněji by pak působilo co jim jejich internetoví nápadníci píší. Jinak tu ukazuje opravdu děsivou sbírku nadržených retardů, o jejichž existenci sice každý kdo aspoň trochu přičichl k internetu ví, ale i tak se těžko představuje jak moc mohou být ti podlidé vylízaní, bezskrupulózní, a svým jednáním vyloženě žebrající o to aby je někdo zavřel. 8/10 ()
Těch 5* nedávám ani za atraktivní téma, ani za znepokojivou myšlenku, ale především za profi zpracování. Celý projekt je vymyšlený, připravený i zrealizovaný do nejmenších detailů, ale přesto jsou z něj sem tam cítit i "tak to zkusíme takhle a uvidíme, co z toho vznikne" momenty, což je super. Vytkla bych možná až příliš naivní dotazy Zrzky a Blondýnky, ale jinak klobouk dolů... Po "Českém snu", ze kterého je mi upřímně zle (není nic horšího než nadšení ze zklamání druhého), je "V síti" alespoň částečnou dokumentární (a pro mě i emoční a smysluplnou) kompenzací. ()
V hudební terminologii by se řeklo, že to je overproduced. Rozhodně mám rád, když dokumenty nejedou umělou a už zcela nevěrohodnou reportážní estetiku, ale nějak vypadají. Zároveň je přece jenom trochu divné v oboru, který je notoricky známý podfinancovaností, dávat tak okázale najevo "no problemo, já na to mám". I když by šlo asi vnímat pozitivně, že si Klusák, člověk v samotném středu establishmentu, s mocí, jakou pravděpodobně žádný jiný český dokumentarista nikdy neměl (plus ještě boostem z hithitu), nehraje na falešnou skromnost a nepředstírá, že je normální filmař pohybující se v rámci norem platných pro ostatní, ale že si prostě postaví v ateliéru tři byty, aby se mu hezky švenkovalo kamerou, přestože by to rozhodně nebylo potřeba. U fikčních filmů jsem fanouškem nestřídmých režijních fetiší, tak proč bych měl opovrhovat tím samým u dokumentu? I proto je mi V síti mnohem sympatičtější než většina Klusákových filmů - nezastírá to tolik, čím to je. Je to velké, je to naleštěné, chce to být středem pozornosti. Klusák je samozřejmě jako vždy "nenuceně" v obraze a diví se úžasnosti a šokujícnosti filmu, který mu vzniká pod rukama... Rocková star oboru, Marie Antoinettta sedící na vyvýšeném pódiu uprostřed nějakého dekadentního večírku. Velký filmař, velké téma, velký koncept. Velké důsledky. Tuhle aktivistickou dekadenci je asi potřeba plně přijmout, vždyť proč ne? Já říkám jen: příště víc! Jinak co se týče tématu, určitě se objevilo pár efektních momentů, kdy z té celkem těžko proniknutelné fasády toho filmu opravdu vylívá něco silného. Dá se nad tím opravdu bavit i o tématu, ne jen o Klusákovi. Jak na té základní přímočaré rovině, tak i na dalších, jako jak se tu ženy stylizují do dětské role, jak tomu samy jakoby propadají, jak jsou během toho neustále pozorovány očima štábu (líbilo se mi, jak v chatu zůstávaly odkryty oči). Některé momenty jsou opravdu hodně silné, tísnivé, nebezpečné a zneklidňující. Na scény ze setkání se mi stěží dalo dívat - takový odpor jsem cítil, aniž bych měl pocit, že to Klusák tlačí nějak uměle. Z těch 100 minut by se dalo sestříhat 60 hodně zajímavého příspěvku do diskuze + přidaná Klusákova rocková opera. PS se SPOILEREM: Moment ve filmu, který miluju. Nejdojemnější scéna, jeden z chlapů, který volal, si chtěl opravdu jen popovídat a ještě poradil holce, aby případné pedofily hlásila. Všichni brečí. Klusák to samozřejmě identifikuje jako možná emocionálně nejsilnější moment filmu a stejně jako u Daliborka v Osvětimi se okamžitě postaví do jeho středu, vlepí tam detail své dojaté tváře, nejbližší detail na kohokoliv, jaký v celém filmu je. Vážně jsem se rozesmál, to je prostě úžasné ego. Navíc to je jen vteřina, není to nevkusné a vytrhávající tak bezohledně agendu z rukou respondentů jako minule (a ekvivalent toho v tomhle filmu, když nakonec Klusák konfrontuje konkrétní lidi, tu tentokrát dává smysl a je zpracován líp). Pořád je tam pár věcí, co mi vadí - některé věci jsou včleněny poněkud neorganicky (monolog jakéhosi pána o tom, že poskytovatelé neregulují). Někdy je divákovi zbytečně polopaticky někým nahlas řečeno, co má cítit a co z dané scény vyplývá. Ale sedlo mi to furt víc než cokoliv od Klusáka za hodně dlouho. PS: Omlouvám se, že furt mluvím jen k jednom z režisérů - Barbora Chalupová měla zjevně na výsledek pozitivní vliv vzhledem k tomu, o kolik to je lepší než Klusákův standard, ale protože neznám její tvorbu, nemám to jak vkládat do kontextu. PPS: Docela mě fascinuje, jak se v souvislosti s tímhle filmem řeší "otevírání diskuze". Jenže otevírání diskuze o čem, za jakým cílem? Že internet je nebezpečný, že pedofilie je špatná? To jsou snad nějaká tabu témata? Co má být vlastně cílem téhle diskuze? Jediné, o čem se dá bavit, je větší aktivita rodičů, o těch ale ve filmu nepadne ani slovo a nakonec jde o celkem vágní věc. Když si to vezmu kolem a kolem, tak V síti se tváří, jako by otevíralo nějaké tabuizované téma, i když ve skutečnosti jen stvrzuje status quo, utvrzuje diváky v technofobní názorech a nenabízí žádný produktivní pohyb. Je to vlastně dost mělký film. EDIT: Klusák v rozhovorech říká, jak je třeba to vnímat jako víc než film, ale celý projekt. Tak poslechnu jeho přání a do hodnocení zahrnu Kluse, merch překračující jakoukoliv míru, existenci 18+ verze a celkovou nevkusnost projektu, kterému se podařilo z vážného tématu udělal memovatelnou a účtovatelnou značku. Rád bych připomněl, že jsem začal na třech hvězdičkách, když jsem bral ten film jako nějakou neškodnou performanci zbujelého ega, ale ten sliz, kterým se to za půl roku obalilo a který z toho udělal terč posměchu pro už prakticky všechny lidi, čímž byla znehodnocena jakákoliv alespoň iluzorní aktivistická hodnota, jde těžko ignorovat. () (menej) (viac)
Vyjadřují se k tomu všichni, a tak přidám několik vlastních postřehů, byť větší problém než s dokumentárním blockbusterem V SÍTI mám s jeho dosavadní kritickou reflexí, která má převážně obdobu přejatých presskitů s několika přidanými dojmy, max. snahami o až urážlivě zevšeobecňující interpretaci. Dokumenty Víta Klusáka si cením z těch důvodů, pro které jiným vadí: kombinování různých modu dokumentu a přechody mezi nimi v rámci jednoho díla, začleňování postupů hraného fikčního filmu, otevřenost interpretacím navzdory jasnému až návodnému vyznění. (Nechávám stranou rozměr díla jako fenoménu přesahujícím jedno médium, považuji ho za záslužný.)_____ V SÍTI je v kontextu Klusákovy filmografie manýristický, formálně rozpadlý - vytvářející pouze zdání systematičnosti a soudržnosti - a tematicky zploštěný a zplošťující. Nevadí mi, že je odhalovaná konstruovanost toho sociálního experimentu a celý metafikční rozměr (náležitost reflexivního modu dokumentu), ani nemám nic proti vloženým edukativním vsuvkám v podobě vyjádření odborných osob a faktických titulků (náležitost výkladového modu dokumentu). Přijde mi však kombinace obou modů jednak nefunkční (poučování nezabírá při vědomí konstruovanosti), jednak střídání obou způsobuje dost nevyrovnaný rytmus. Rozpadlé to je i co do vytyčené metody - cením si náběhu k uskupení do vzorců (3 dívky, 3 pokojíky, 3 akty - příprava, provedení, konfrontace, 3 paralelní linie v závěru sestříhané do jedné montáže), ale proti takovým Trierovým PĚTI PŘEKÁŽKAMI se s pravidly a omezeními nepracuje systematicky._____ Přejímání postupů z fikce a z různých žánrových děl se pak na jednu stranu tře s těmi dokumentárními, na druhou nešťastně shazuje celek někde na úroveň exploatace s bulvární rétorikou působení na první signální. Na true crime i na desktop filmy - snímky odehrávající se na monitoru počítače - je to málo vtahující vinou metafikčního rozměru, příp. reflexivního modu. Na konec to zabírá leda jako exploatačka, která návodně vyvolává emoce (ach jo, ta hudba, achich ouvej, ty střihy na detaily obličejů) s cílem pohoršit se z morálně správných pozic. Předchozí Klusákovy filmy znejišťovaly (do jaké míry to je mystifikace?, proč se naruší inscenované pozorování vstupem tvůrce? atd.) a vybízely k mnoha otázkám nastíněním řady motivů (radar v Brdech, fake obchoďák i ne-neonácek byly záminkou k širší společenské reflexi, zatímco zde se začíná a končí u "fujky fuj sexuální predátorství"). Tenhle nevyvádí z míry (sound design je nejvíc návodný, střih zastírá způsob nakládání se získaným materiálem) a dává odpovědi z kategorie objevování zjevného pro kohokoliv počítačově gramotného. Nikoliv film o manipulaci, ale manipulativní dílo. ()
Galéria (47)
Zaujímavosti (38)
- Takzvaný „Ústečan“ Martin Konopásek, kterého natáčecí štáb konfrontoval na konci filmu, nakonec dostal od soudu dva roky nepodmíněně. Již jednou byl v minulosti v podmínce za sexuální obtěžování a ani nyní nad svým konáním neprojevil příliš mnoho lítosti, snad pouze nad svým odnětím svobody, nikoliv nad tím, že jeho konání mohlo poškodit děti. (Nick321)
- „Film jsme postavili tak, aby byl co nejvěrnějším odrazem toho, co se v dětských pokojících čím dál častěji děje. Pokud bychom film natočili jako soubor rozhovorů s odborníky nebo investigativní reportáž, nikdo by si nedokázal představit, čím si kluci a holky v tom věku procházejí. Doufám, že se nám podaří rozpoutat debatu a rodičům, učitelům a třeba i zákonodárcům trochu více otevřít oči,“ prohlásila režisérka Barbora Chalupová. (Duoscop)
- Štáb nikoho na internetu cíleně neoslovoval, dívky pouze založily profily a poté odpovídaly na zprávy a žádosti o kontakt ze strany predátorů. (Rehin99)
Súvisiace novinky
Film Zákon lásky do kin vstupuje 5. srpna
Spolurežisérka úspěšného dokumentu V síti a držitelka Českého lva Barbora Chalupová představuje svůj celovečerní debut Zákon lásky. Tragikomická dokumentární roadmovie sleduje cestu zákona, jenž může… (viac)
37. ročník FAMUFESTu právě začíná!
FAMUFEST a jeho 37. ročník již stojí za dveřmi a čekají, až je příští týden vpustí dovnitř. Od středy 28. dubna do neděle 2. května 2021 se v rámci festivalového dění můžete těšit nejen na nabitý… (viac)
28. České lvy vyhrál Šarlatán
Dnes večer byly v rámci svého 28. ročníku uděleny výroční ceny České filmové a televizní akademie (ČFTA), Český lev. Komorní ceremoniál se tradičně odehrál v pražském Rudolfinu, nicméně z důvodu… (viac)
Krajina ve stínu vyhrála Ceny české filmové kritiky
Sdružení českých filmových kritiků dnes v pražském Divadle Archa předalo své výroční ceny za uplynulý rok, a ocenilo tak tuzemské tvůrce a jejich filmovou tvorbu v roce 2020. Nejlepším filmem se… (viac)
Reklama