Labyrint vášní

Film Labyrint vášní, to je Freud v celé nahé kráse. Traumata dětských let zanechávají trvalé jizvy na vnitřních světech, síla Éros jako základní lidský pud mrzačí sexualitu osamělostí, strachem, nenaplněností a překračováním obvyklostí. Hledá se přímé vysvobození a to přichází až při uvědomění si dávného traumatu, nalezeným řešením se jeví párová psychoterapie. Labyrint vášní není o sexuálním uvolnění, je o hledání osobního štěstí a nesnadném překonávání těch vlastních niterných běsů, výstřednost a nestandardní sexualita je tápáním a prostředkem náhradního naplnění. Pedro Almodóvar do vzorce psychoanalýzy přidal ztřeštěnost a ironii, touhy a tajemství, skrytá přání a zběsilost, dynamiku a hemžící se mumraj světa. Hlavní postavou her vášně a extravagantní demonstrace svobody je Sexilia (zajímavá Cecilia Roth), zpěvačka, ovlivněná duševním otřesem v dětském věku i nedostatečnou pozorností milovaného otce. Nenasytnost je nenadále konfrontována s minulostí a naděje náhle ožívá. Hlavní mužskou postavou je Riza Niro (zajímavý Imanol Arias), následník již bývalého blízkovýchodního vládce v exilovém útočišti na Karibském ostrově. Výlet do Madridu je touhou po osobní svobodě, trauma má podobné kořeny, párová terapie vrací zpět vzpomínky i skutečnou podstatu osobnosti. Významnou postavou je Toraya (šarmantní Helga Liné), bývalá manželka Rizova otce. Posedlost pářením s panovnickou krví se naučila správnému rytmu svádění. Důležitou postavou je Queti (příjemná Marta Fernández Muro), oběť schizofrenie sexuálního zneužívání. Skryté tajemství touží po osvobození a řešení je velmi netradiční. Díky němu dojde k nejednomu naplnění. Výraznou postavou je Dr. de la Peña (sympatický Fernando Vivanco), otec Sexilie a odborník na plodnost. Akt sexuálního uvolnění považuje za přízemní, přesto se zdá být řešením pro vnitřní spokojenost. K výraznějším postavám patří také Susana (příjemná Ofelia Angélica), sexuálně frustrovaná psychoanalytička Sexiliiny nymfomanie. Přesto je jejím zájmem především vlastní a úplné sexuální uspokojení. Z dalších rolí: blízkovýchodní mladík, zamilovaný do Rizy, s předností čichání vůní Sadec (Antonio Banderas), opuštěnou ženou znetvořený otec Queti a provozovatel čistírny (Luis Ciges), nešťastnou náhodou zraněný a zhrzený zpěvák Eusebio (Ángel Alcázar), jeho hystericky útočná přítelkyně (Cristina Sánchez Pascual), Sexiliina zpívající společnice Angustias (Concha Grégori), uměleckého světa znalý punkový homosexuál Fabio (Fabio McNamara), Quetiina matka s potřebou radikální nevěry Remedios (María Elena Flores), či její znechucený milenec (Charly Bravo). Labyrint vášní je mumrajem touhy, očekávání, svobody a osvobozování, výstřelků, zvráceností i nadějí vnitřních světů. Sigmund Freud málokdy nalezne vhodnější příklad pro své teze. Osobitě zvrhlé dílo zasažených lidských niter! (18.03.2020)

Film má určitě svou hodnotu z hlediska dobové madridské atmosféry a působí sympaticky provokativně, přesto se stále jeví začátečnicky - kostrbatá dějová konstrukce zaplněná množstvím postav, kterým zbývá jen nevelký prostor a jejichž jednání není vnitřně movtivované začíná působit až únavně a odosobněně, což je u u Almodóvara docela překvapivé. Zběsilé tempo se jedinkrát nezastaví, klouže po povrchu a zdaleka se vyhýbá emocím a velmi stylizované postavy jsou divákovi až ukradené. A. styl je zatím hodně neučesaný, film neproporční, prostě funguje spíše vněkterých scénách, ale vubec ne jako celek. Přesto však z něj sálá energie a nadšení, takže nemůžu s hodnocením níže. (13.03.2011)

Pedro začínající je dost vzdálen Pedru současnému, v tomto případě spíš naštěstí. Režisér postupně vyzrál, i jeho styl se vybrousil, ubylo postav, netroufám si sice tvrdit, že pod tlakem komerce ubral v tématech na plynu, ale jeho dnešní snímky jsou prostě více zajímavé, méně šílené. Začínající Banderas opět jako homosexuál, a už se na něj těším v Kůži, kterou nosím. (24.08.2011)

Zdá se, že tento Almodóvarův film je prvním z celé jeho filmografie, který je k mání v našich končinách. I na tomto, sedmadvacet let starém filmu je vidět, na jakém hřišti bude celou svou kariéru hrát. Je to svět těch nejzvláštnějších a od "normálních" lidí se lišících postav, které si mohl vymyslet jen tak krásně "úchylný" mozek, jaký má Pedro. Tady máme doktora, který se vyhýbá sexu a proto se zabývá umělým oplodnění žen. Jeho dcera je naopak neukojitelná nymfomanka, která si to rozdá klidně i s osmi muži na jednom mejdanu. Nadržený otec, posilující se afrodiziaky znásilňuje obden svou dceru, v domění, že je to jeho manželka, která ho však už dávno opustila. No a samozřejmě nechybí ani homosexuálové a transvestité, aby měl Almodóvar všechny "své" pohromadě. V pořadí už můj 17.film od tohoto borce mě zase velmi pobavil a 80% si plně zaslouží. (13.06.2012)

Neskutečné, nesmyslné, nereálné, praštěné...almodóvarovské. Režisér naštěstí časem pochopil, že by měl trochu ubrat, protože Laberinto de pasiones je zkrátka nevycválaný a moc nedrží při sobě, některé pasáže jsou nudné, některé jsou naopak skvělé, často situace nedávají smysl a některé momenty nejsou dovysvětlené. Za finále ale hodnocení musím zvýšit, něco tak stupidně zábavného se jen tak nevidí...o tom totiž Almodóvar je. (02.11.2013)