Kráľovstvo

„Jejich tempo je vražedné, jejich revírem je nemocnice“, napadlo mě při sledování úvodních titulků první epizody, a u všech dalších epizod ostatně taky. Ale to jen tak na okraj. Ne že bych neměl výhrady. Už poněkud exaltované vizuální pojetí prvních minut (mám na mysli krutě zrnitý oranžový obraz a houpavou ruční kameru) se mi zdálo lehce za hranou vkusu, nemluvě o dvou downech u myčky nádobí v roli jakéhosi chóru, jejichž snad parodické umístění (v narážce na twinpeaksového trpajzlíka a spol.) mi docela pilo krev. Tím ale zásadnější racionální kritika z mé strany končí. Dál už mohu pouze konstatovat, že Království je vtipné i napínavé zároveň, vztahy a dění v nemocniční komunitě jsou i bez duchařských a jinak bizarních příměsí zajímavější než v Nemocnici na kraji města, a co víc, ačkoli se to u Triera jaksi očekává, nic není prvoplánové. Mráz mi zkrátka běhal po zádech nejen při scénách v temné výtahové šachtě. Nehodnotil bych sice Království plným stem procent, ale při úvaze, kolik má tenhle seriál přímých konkurentů (rozuměj málo), mi jiná volba než plný počet hvězd nezbývá. (04.04.2011)

Lars se v posledním díle Exodu hodně snažil, ale bohužel je po sezóně. Nepřirovnával bych ho k Lynchovi, kdyby celé Riget kdysi nevzniklo kvůli Twin Peaks, a kdyby z něj v tomhle novém tak hloupě nekradl replikanty z Twin Peaks – The Return. Jestli se ale Lynch zmohl na nová patra i novou paletu smutku i vykoupení/zatracení, Lars spíš opakuje stejná schémata, vizuál i devadesátky. Jestli se v původním Riget dlouho dalo věřit, že se všechny ty věci opravdu dějí v nemocnici, zde to už je vymknuté příliš a zbývá z toho často jen kauzálně nedotažená fraška. Finální režisérský vzkaz je přiznání toho všeho kradení – od Tarkovského přes Bergmana, Godarda, Dreyera a bůhví koho ještě, v hudbě od Händelova Lasciar až po Wagnerovu předehru k Tristanovi – dohledávat v tom všechny citace cenu nemá. Nejsmutnější je totiž to, že Lars vykrádá i sám sebe – princip monologů Emily Watson z Prolomit vlny napříč Exodem lze uvést jako nejokatější příklad, jsou tam toho ale doslova desítky (i zmíněnou hudbu použil už jinde a lépe). Nový celek, výpověď anebo aspoň patro spirály mi ale Exodus nehází – syntéza to není; je to bohužel spíš znak toho, že Lars ...je po sezóně. Je to rozloučení. Dlouhé: to, že nám všem i sobě už od Melancholie opakovaně přeje horoucí pekla, je možná kvůli nemoci a každopádně kvůli nevíře – těžko říct, k čemu kdo z nás dojde v jeho věku. A možná se i zaprodal – o satanovi hovoří s důvěrností už přes 20 let; těžko říct... Ale vždycky si při těch úvahách vzpomenu na kamošovo "Lars ho má nejmenšíííhóó" - v tom to totiž celé možná vězí. (02.12.2022)

Mé pocity těsně po zhlédnutí byly trochu zmatené a nevěděla jsem, co si o celém počinu myslet, avšak za chvíli už jsem měla jasno. Je to vlastně geniální dílo. Nemocnice, stojící na místě, kde běliči bělili prádlo, se spoustou nekonečných chodeb a v nich lidé s nejrůznějšími, leč zajímavými charaktery. V průběhu každého dne prožívají spoustu neobvyklých událostí. Skýtá v sobě prvky hororu, které způsobují hrůzostrašné mrazení v zádech, ale také humorné prvky, jež rozesmějí. Je znát, že celý seriál je natočen s nadhledem a tropí si žerty nejen z jiných filmů. Vyskytuje se zde spousta tajemství, která zůstanou neodhalena, možná o nich bude zmínka v pokračování. (11.08.2009)

Občas to svojou miestami až surreálnou, hĺbkovou znepokojivosťou pripomenulo začiatok Bergmanových Lesných jahôd, inokedy výstupy duchov evokovali Karneval duší. Cez dramaticky nervnú hudbu je počuť prvé tóny Dogmy 95. Čo je však najdôležitejšie - Trier vytvoril svet ešte kúsavejší a pálčivejší, než v Dogville. Svet absurdný, nepochopiteľný, cynicky humorný, znepokojivý, chaotický, zvrátený, nehostinný, zamotaný.... Kráľovstvo je miesto, po ktorého chodbách chodíme každodenne všetci. (04.05.2016)

Málokterý seriál si zaslouží označení psycho tak moc jako Riget. 1)  K dílu mám ambivalentní vztah. Na jedné straně mě seriál chvilkami silně bavil - morbidní humor mi vyhovoval a mile absurdní situace jsem si vychutnával. Na druhé straně jsem se vždy musel nutit k tomu, abych další díl zhlédl. Do té pochmurné atmosféry se mi prostě znovu a znovu chtělo stále méně a méně. Druhá řada skončila tak napůl. Několik týdnů mi trvalo, než jsem se odhodlal ke sledování řady třetí. Jakmile se ukázaly známé tvůrčí postupy a současně bylo zřejmé, že se vlastně nic nevyřešilo, jen jsme o pár desítek let dál, koukli jsme doma s partnerem na sebe a shodli se, že nás toto zábavné a současně depresivní prostředí nadále nezajímá. Seriál jsem smazal z paměti s ulehčením, že mi "povinnost" sledovat další díly odpadla._____ 2)  Svůj pocit bych vyjádřil jednou až pěti hvězdičkami, jak kdy. Většinou nejzajímavější to bylo někde uprostřed dílu. Co vidím, mě baví a jsem i trochu napnutý, s čím zase tvůrce přijde. Pak relativně dlouhá epizoda skončí (slušel by jim kratší čas) a já si oddechnu, že je to za mnou. Teď se ale musím přimět k tomu, zhlédnout další díl._____ 3)  Nepřehledný, místy hodně zmatečný, zcela nepředvídatelný seriál nabízí chvilkami nahuštěný děj, který je prokládán nudnými pasážemi._____ 4)  38letý scenárista a režisér Lars von Trier si střílí z nemocičního prostředí, z Dánů i Švédů, z duchařských historek, ze seriálů a vlastně i z diváků._____ 5)  Zaujal mě 66letý Švéd Ernst-Hugo Järegård (primář Stig Helmer ze Švédska) a docela pěkný 31letý Peter Mygind (ředitelův syn Mogge). Věk protagonistů uvádím k roku vzniku první řady - 1994._____ 6)  Ingen levende ved det endnu, men portene til riget er begyndt at åbne sig. Nikdo živý to zatím neví, ale brána do království se začala otevírat. (05.01.2024)