Podsvětí

No, tak zas vladne komentatorska bieda, kvalitni komentatori tu na databaze ako POMO, mchnk, Snorlax atd atd ... tieto starinky nepozeraju, zas tu vidim ako najvyraznejsi komentar znameho to konspiracneho picusa Karla Chrochta, ktory sa odborne nazyva Karlos80. Karel tu vpodstate napisal aj dejovu liniu, nemusim teda opakovat. Pokial vacsina mainstreamovych divakov pozna "Underworld" ten film s Katkou Beckinsale, jestvuje aj tento stary Underworld od rezisera von Sternberga. je to vyborne zahrane, herecke vykony na urovni, tempo, dialogy namakane... a na rok 1927 som bol spokojny aj s kulisami : 80 % (24.03.2020)

Příběh z podsvětí, kdy si kriminálník Bull k sobě vezme alkoholika Rolls Royce, udělá z něj svého společníka, aby ho nakonec zatratil, protože se mu líbí jeho přítelkyně. Nebylo to špatné, Feathers byla opravdu skvělá, i když scén bylo ve filmu ve skutečnosti velmi málo a nebyly moc napínavé. Bohužel jsem předtím viděla Scarface s Paulem Munim, takže jsem neocenila ani závěrečnou přestřelku v bytě. (06.12.2022)

Výborně vystavěná gangsterka používající motiy a poetiku později tolik typickou: gangsterský bál, konflikt se spravedlností a nezbytný zánik v podobě dovršení spravedlnosti. Skvěle nasvícené scény společně s hereckými výkony působí i z dnešního pohledu působivě. Násilí je zobrazováno velmi autenticky, což je pár let před Produkčním kodexem výhoda. (24.10.2009)

Zápletkou mi tento Podsvětí zpětně připomnělo o patnáct let mladší The Glass Key. Čím ho ale Sternbergův film s přehledem překonává jsou výborně vedení a hlavně využití herci. U málokterého němého filmu se mi stalo, že bych si ho užíval skoro stejně jako libovolnou novinku podobného ražení. Zde se podařilo a svůj podíl na tom mají jak charismatičtí herci, tak i dobová atmosféra podpořená krásně kýčovitou hrou světla a stínu. (27.05.2010)

Tato nevšední gangsterka Josefa von Sternberg mě strhla svou vizuální a vypravěčskou bezprostředností: dějiště vyjevuje hmatatelně a ostře a bohatě psychologicky prokreslení (a skvěle zahraní) hrdinové jej obývají "skutečně", tělesně, účastně. Žádná divadelnost, inscenovanost, žádná distance. Každý záběr se vyslovuje jasně, věcně a přitom nebanálně – emotivně a vnímavě prohlubuje a rozšiřuje příběh, který sám, smysluplně vyprávěn a komponován, se odehrává v jednom víru: již první vznícení roztočí spirálu, která smotá všechna očekávání v nepředvídatelnou polyfonii proměn, v nekonečné míšení, které nezastaví ani závěrečné „THE END“. Skvělý příklad toho, jakou dechberoucí mluvou se dokázal vyslovit film ve svých němých "počátcích". (16.08.2017)