Scény z manželského života

Detailní studie manželské krize. Bergman se zaměřuje jen na výseky ze života, často od sebe vzdálené několik měsíců. Prostředí připomíná minimalistickou divadelní dekoraci, což umocňuje divákovo soustředění na dialogy. V podstatě, když by měl diváka zavřené oči, nebo slyšel film v rádiu, vyšlo by to nastejno. Mluvené slovo je tu Bergmanovi vším – Sven Nykvist se maximálně podrobuje způsobu vyprávění. Děj jako by se odehrával mimo film, dozvídáme se o něm pouze skrz povídání ústředního páru, Johana a Marion. Ti si vzájemně sdělují, co se jim v době vzájemného odloučení stalo. Jednotlivé scény jsou tak vždy jakousi kulminací neviděného děje. Divák má v podstatě šanci být jakýmsi třetím partnerem, jelikož je na tom vždy stejně jako jeden z filmového páru, ten, co poslouchá. O to silnější je potom filmový zážitek – Bergman vtahuje diváka do děje naprosto nevizuálními způsoby. Jelikož se vlastně sám stává součástí filmu, jako by sledoval vlastní příběh. (04.12.2005)

"Sometimes it grieves me that I've never loved anyone. I don't think I've ever been loved either. That distresses me." Z mého pohledu asi nejlepší Bergman. Snímek mi sice z počátku přišel poměrně odtažitý... a při vědomí jakou má délku a rovněž že se po 95% filmového času točí jen (a pouze!) kolem dvou postav jsem to s ním neviděl moc růžově. Ovšem nemohl jsem mu upřít jistou fascinaci těma dvěma lidmi, jež mě k snímku stále poutala. S postupujícím časem jsem jejich vztahu začal stále více propadat a třetí hodinu už jsem jen uhranutě sledoval koncert emocí. Hodně nebezpečný film... hlavně se nepoznat ;-) (20.09.2006)

Problém je, aj keď v manželstve nie sú žiadne problémy... Trojhodinová fascinácia Bergmanovým majstrovstvom. Forma, podobne ako u niektorých ďalších jeho filmov je takmer divadelná a obmedzená na malý priestor, no brilantne vymyslený scenár a hlavne myšlienkovo hutné dialógy ma zhypnotizovali už po pár minútach. V tomto prípade išlo o nádherný, širokospektrálny manifest falošných emócií vo vzťahu a citov jeden k druhému, skrytých za masku povrchného šťastia, malomeštiactva a sociálnych výhod. Niekto tvrdí, že film poukazuje aj na vtedajší stúpajúci trend ženského princípu, keďže muž, aj keď to začal, dopadol horšie, no ja tvrdím, že by to kľudne mohlo byť aj opačne. Každému to, čo si zaslúži, alebo aj inak, karma je sviňa. Geniálna záležitosť, ktorá dala v kultúre a filmovom umení základ mnohému. (13.09.2017)

Ingmar Bergman je mým psychoterapeutem. Jeho filmy považuji za terapeutická sezení a v podstatě s ním udělám pokaždé pěkný kus práce při úklidu ve svém vnitřním světě. Scény z manželského života je "nádherná" a velmi přesná sinusoida, po které se vezete, když se manželství rozpadá a vy se tomu zoufale bráníte. Nechci říkat, že je to universální pravda, ale moje rozhodně. Pěkně jsem si prožila svůj pád dolů znovu a z odstupu. Možná by se na Scény měl podívat každý, kdo se chystá vstoupit do instituce zvané manželství a není si tím příliš jistý, protože tahle dřeň je obnažená dokonale. (13.11.2008)

Scény z manželského života sú dôkladnou terapeutickou analýzou partnerského života. Trochu iný Bergman (taký, ktorého mám radšej) - opúšťa lyrickosť, čiernobielosť, sofistikovanosť a tentokrát dáva viac realistickejšie repliky v podobe hustého dialógu. Príbeh je utkaný jednoducho a tlmočí strasti spolužitia jednej závislej manželky a pohodlne milujúceho manžela. Obe postavy majú spoločné asi toľko, že sú obe jednosmerne zahladené do Johana a jediné, čo ich obmedzuje sú oni sami. Počas trojhodinového rozhovoru som konečne pocítila Bergmanovo kúzlo, škoda, že to na mňa nefunguje aj v ostatných jeho veľdielach. (01.11.2008)