Corpus Christi

Moc polských filmů jsem pravda neviděl, o to víc je pro mě Corpus Christi zjevením. Neskutečně dobře natočený syrový film o lidech v jedné zapadlé vesnici kdesi v Polsku, jednom fejkovým knězi (výtečný Bartosz Bielenia!) a scénáři, který sice není úplně originální, ale zpracováný je výborně. Kamera funguje na jedničku, a přestože chápu, že to nesedne každému, můžu to jen doporučit. 5* (06.10.2020)

“BŮH K NÁM PROMLOUVÁ BĚHEM RŮZNÝCH ŽIVOTNÍCH SITUACÍ…“ /// Ze šmejda z pasťáku – vyslancem Boha aneb, jak ukázat, že na to, bejt člověkem, není třeba žádnejch škol. Na jeden film celkem hodně dramatickejch zápletek a celý je to takový neamerický, takže bez happy endu, což může mrzet. Mě ale víc mrzí, že to nějak nevyvrcholilo. Čekám na orgáč a vono nic. Hold… takovej je kurva život! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu bejt farář. 2.) Věřím, že cesty Páně jsou nevyzpytatelný. 3.) Thx za titule „dj.patyzon“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (29.11.2020)

Jo, jo. Když si ta nesmlouvavá, řádně mstivá a brutální starozákonní modla, před níž si nejeden žid dvakrát rozmyslel, než požádal manželky bližního či páchal jiná antisociální příkoří, nasmrkala s řádně vdanou pannou kolem roku -1 hipisáckého fakana, musela si holt přestat srát na hlavu. A tak upustila od svého zjevného pokrytectví a změnila se v dobrotivého novozákonního fousatého strejce, který za pouhý finanční příspěvek svému novému marketingovému korporátu, První Římskokatolické a.s., ba mnohdy dokonce i jen za několikrát zopakovanou básničku ožralému pedofilovi, bez problému odpustí každé kudlance jakoukoliv sebevětší kurvárnu. Tato krátkozraká politika snadné a bezbolestné psychické očisty má však za následek pouze to, že se mu ve stádečku přemnožily bezcharakterní, amorální panbíčkářské kundy, jejichž zcela prázdný kategorický imperativ se automaticky každotýdně dobíjí při nedělní chvilce na kolenou, popřípadě posvěcenou psychoterapií pravidelným svěřováním se s napáchanými zmrdstvy onomu certifikovanému požitkářskému pederastovi s mobilem na Ředitele, mnohdy morálně prohnilejšímu než ony samy. Pak jen „tytyty“ tlustým prstem, nějaké to srandopokání, a to i pro těžké mukly, a tak s čistým svědomím jedeme dál, znovu a klidně i vydatněji, protože Belzebubův rozžhavený pohrabáč v prdeli bez problému zažehnán a na světské sociální či morální standardy sere Bílý tesák. Po skvostném Smarzowského Kléru si kritickou situaci v PLR, s alarmujícím přetrvávajícím výskytem téměř sta procent rutinně pomatených kudlanek na kilometr čtvereční, vzali na paškál i neméně zajebiści Komasa a Pacewicz, kteří ve své výborné satiře roztomilými dilematy exponují právě výše popsané sociální nešvary a jdou docela na dřeň. A tak tu máme rypákovitého krimoše, co se samovysvětil na amatérského kněze, bandu budoucích kariérních muklů, rozhodně účinně napravovaných pravidelnými polepšovními mšemi, typicky zbožně blahoslavené obyvatele Górnych Pierdolic či zkorumpovaného lokálního impotenta, jehož pečlivě požehnaná stolárna produkuje boží prachy, všechny samozřejmě pravověrné katolíky, prosycené láskou k bližnímu svému a žijící jak jinak než dle urputně dodržovaných křesťanských zásad. Ale když už se konečně najdou černé ovce, které neváhají na celou tu Boží komedii veřejně ukázat prstem, je to rozhodně dobré znamení a budoucí předzvěst vítezství rozumu nad nehmotou a klauniádami. Pokud tam tedy záhy nenahradí boží diktát jen diktát nějakého toho „modernějšího“ zkurveného globálního korporátu s ještě prohnilejšími pseudomorálními kodexy pro kontrolu bezduchých loutek. (18.01.2021)

Po čase opět musím hodnotit pěti kousky polský film s náboženskou tématikou. Kler byl sice na podstatně vážnější téma, ale tento snímek ho výborně doplňuje a ukazuje v pravém světle ne flanďáky, ale jejich stádečko, které se dokonale řídí křesťanským učením, pokud jde o starozákonní tresty, ale horší už je to s břevny v očích a s milováním bližního svého. Řekl bych, že šlo o poučný film, jenže nás, kdož víme, už poučit nemohl, a ti, pro něž by měl být určen především, jsou prakticky nepoučitelní. (03.05.2021)

Recenze filmu Corpus Christi (2019) Neuběhl rok po filmu Kler (2018) natáčí další film na téma náboženství s názvem Corpus Christi (2019) rovnou útočí na nominované filmy na Oscara. Rozdíl mezi těmito filmy je, že snímek Klér poukazuje jaká je asi církev v Polsku, kdežto Corpus Christi je o mladíkovi, který si prošel duchovní proměnou ať chce nebo nechce se stává knězem ve městě. V roli mladého kněze hrál Bartosz Bielenia a můžu vám říct, že svojí oscarovou laťku už asi nepřekoná, ale kdo ví. Nutno podotknout že tento herec hrál ve filmu Klér. Díky roli pastýře poznává sám sebe a možná nachází svoje poslání a dostává druhou šanci životě, přičemž dokáže dát dohromady komunitu ve městě. Tento film mě trochu připomnělo jeden ukrajinský snímek s názvem Kmen a je to film pro neslyšící, takže nepotřebujete žádný titulky. Jak to kurwa Poláci dělají. (08.03.2020)