Corpus Christi

Jan Komasa je rozhodně šikula a jeho Hater považuji za novodobou špičku Polské kinematografie. Corpus Christi mi na disku ležel asi rok a kvůli tématu se mi do něj vůbec nechtělo a ve výsledku je to docela strávitelné, ale rozhodně nic, z čeho bych padal na kolena. Bartosz Bielenia hraje skvěle a scény z pasťáku mě bavily, scény z kostela už naopak méně. Docela to zachraňuje intenzivní finále a postava Bonuse je opravdu zrůdná, ale byl bych raději, kdyby hlavní hrdina v průběhu filmu více řádil- tedy ženy, drogy, alkohol- tohle je zde nastíněno jen v menší míře a jen za příběh utrácet hvězdami nehodlám. Příběh 4/5, Akce 2/5, Humor 0/5, Násilí 2/5, Zábavnost 3/5 Hudba 3/5, Vizuál 3/5, Atmosféra 3/5, Napětí 2/5, Emoce 3/5. 6/10. (26.08.2021)

Hlavní kluk sice káže jak pán, ale jen těžko může udělit rozhřešení té omšelé příběhové kostře o protagonistovi, co dorazí do uzavřené komunity, aby ji proměnil, a na konci ji zase dramaticky opustil. Tohle léto s gentlemanem z nenávistně bohabojné vesničky má navíc dost zaměnitelnou, těžkopádnou tvář, které nepomáhá úplně mrtvá kamera, která se prostě někam postaví a pak tam je. (15.03.2020)

Je to něco mezi Zoufalství a naděje a Spielbergovým Chyť mě, když to dokážeš. Je to typicky polské včetně vodky a zároveň univerzální příběh. Je to myšlenkově provokující drama. O tom co to vykoupení vlastně je. Film má také co říct o náboženství a odpuštění. Je to film o vyprázdnění víry . Víry jako substituce alkoholu. Hlavní hrdina tím, že se na chvíli stane falešným farářem, problematizuje hranici mezi falešností a opravdovostí víry. Nápodoba Krista a jeho cesty musí být úplná, nejen symbolická, tak jako není jen symbolická takzvaná transsubstanciace oplatky, chleba a vína v tělo a krev Páně. Jak něčím pevným vyplnit prázdnotu existenciální nudy, když se člověk bojí nasadit sama sebe naplno, včetně tělesné schrány? Jak najít věčnost, když se bojíme objevování času ve světě nudy? To, že víra bolí jako kdysi tělo Krista, předvádí režisér Komasa bez patosu. Je v tom takřka bezohledný, přesto jeho film sugestivně vtahuje, až mámí. (21.11.2020)

Chtěl být chvíli dobrý a zlí lidé mu v tom zabránili. Mladý delikvent se touží stát knězem. Nosí s sebou i černý oděv a kolárek. Když je propuštěn z nápravného zařízení, chopí se příležitosti a ve vesnici, kde ho nikdo nezná, začne působit jako kněz. Mezi lidi vnese spoustu nových, pozitivních myšlenek, začne dokonce rovnat staré sousedské spory a nesváry. Jenže nic netrvá věčně a i jeho dožene minulost. (18.04.2020)

Polská kinematografie mě zklame málokdy. Film nelze doporučit každému, neboť zarytý ateista na duchovní linku není nastaven ani ze zvědavosti, najde si v tom jenom to svoje opovržení, a člověka silně věřícího, by trefná kritika morálky "věřících" mohla zase urazit, protože se mu sáhne zase jen na to jeho svaté. Takže správně! Corpus Christi tne do živého a líbit se bude především diváku otevřenému a tolerantnímu, což je evidentně nota, na kterou tvůrci zahráli. Po Kléru další výborná záležitost, Bartosz to rozbalil ve velkém stylu, česká i slovenská kinematografie stále výrazně zaostává a ačkoli několik kvalitních počinů ročně svedeme, Poláci mají lépe vyvinutý cit pro téma a kvanta naprosto famózních umělců, kteří jedou ale nenormální herecké bomby... Zasloužená Oscarová nominace. (19.10.2020)