Miluj blížneho svojho

Byla jednou jedna Česko-Slovenská databáze, na které se uživatelka StarsFan dozvěděla o slušně hodnoceném filmu s názvem Arlington Road. Z těch několika vrchních, protekčních komentářů tato slečna vyčetla, že film není tak úžasný, ale má strhující konec. To jí však nevadilo, v zápasu s logaritmy, které se měly následujícího dne objevit v testu z matematiky, pro ni bylo Arlington Road jasnou volbou. Pustila si tedy film a první hodinu byla nadšená. Ona má všeobecně tato mysteriózní, paranoidní dramata s hutnou atmosférou a nejasným vyústěním moc ráda. Pořád uvažovala, jestli tedy sousedi hlavního hrdiny jsou, nebo nejsou teroristi, a vymýšlela geniální konce obou variant, které - jak se její tvůrčí duše (snad) po právu domnívala - by mohly ohromit zdejší komunitu. V druhé polovině filmu už měla o (ne)záporácích poměrně jasno a začalo jí připadat, že se scénárista najednou rozhodl odbočit do úplně jiného žánru. "Toto má být ten výborný závěr?" myslela si a doufala, že stovkami bodů oceněná smetánka ČSFD ze svého výsadního postavení ještě nezešílela. A pak procitla. Asi patnáct minut před koncem si vzpomněla na jeden konec své oblíbené knihy (Absolutní přátelé - John Le Carré) a řekla si, že pokud to scénárista v tomto případě zakončí podobně, bude to pěkně drsné. A on tak učinil, přesně jak s každou následující vteřinou očekávala. "Světe div se," říkala si, "oni ještě dnes na druhé straně Atlantiku dokáží vymýšlet smysluplné, zajímavé konce." Nevědět ale od spoilerujících komentátorů - mezi které právě se s vidinou: "Stejně to tam píšou všichni, tak už se nic nedá zkazit," právě také vstoupila - že má takový konec čekat, pohnulo by to s ní asi mnohem více. (15.03.2010)

Hodně opomíjený snímek, který svým finále musí uzemnit každého. Přestože jsem byl připraven na jakýkoli konec a v duchu jsem si říkal snad všechny možné i nemožné varianty. Tak nakonec film vyústí, pro mě naprosto nečekaným finále, které mě naprosto semlelo. Neuvěřitelné překvapení. Tim Robbins v jedné ze svých nejvýraznějších rolí. Film prakticky neustále graduje a posledních asi 30 minut to už je jen jedna velká jízda. (16.11.2008)

Jak to dopadne jsem sice začala tušit už asi 30 minut před koncem, ale stejně nemůžu jinak. Deprese z hrozby terorismu, který může přijít doslova od vedle a který je dnes tématem číslo 1, mrazivá atmosféra stupňující se s každou další scénou a onen naprosto dokonalý závěr... Scénář, herci i režie klapou jako hodinky. (25.09.2004)

Thriller s velkými ambicemi dosahuje jen s velkými potížemi na spodní hranice průměru. Hluchá místa v ději, častá přehrávání a tendence, která sice předjímá 11. září, bohužel však tím nejtopornějším způsobem, který si lze jen představit. O pojetí a uvěřitelnosti postav nemluvě. Pro mě nejpodstatnějším rysem filmu je právě jeho předvídavost, snaha - alespoň částečně úspěšná - ukázat hluchá místa v bezpečnostním systému největší světové demokracie. Al-Kaida a Usama ibn Ladin jsou odpověďmi, z nichž mrazí i po letech. (24.02.2009)

Rozmetán na kousky miluj bližního svého.. Klasický konspirační thriller s hlavním hrdinou, co "pojal podezření", tentokráte na pozadí příčin, odpovědnosti a viny u zcela nevyzpytatelného zločinného aktu jako je domácí terorismus. Vše by mohlo snadno zapadnout do průměru, nebýt napětí skvěle přiživující Badalementiho hudby a nestandardního (byť mírně vykonstruovaného) konce, kde si J.Bridges, vedoucí lišku za tlapku do kurníku, střihl Fire walk with me.. (01.12.2011)