Straw Dogs

Podle mě se tvůrci pitvořili s celým filmem hlavně kvůli strhujícímu dobývání domu, což se odehrálo až v závěrečné fázi filmu a tady Dustin Hoffman při chránění své ženy před opilými vesničany ukázal, že má srdce opravdového herce. Zkrátka jim to jejich posmívání a podrazy celkem slušně zúčtoval. Scény byly někdy až tak nečekané a drsné až mi běhal mráz po zádech. Režisér a střih se úspěšně postarali o to, aby pro nás sledování bylo skutečně napínavé. Ovšem musím se také vrátit k části filmu předtím, která byla z mého pohledu hodně slabá. Ze začátku jsem se totiž hodně nudil, protože scény nebyly ničím zajímavé. Sečteno a podtrženo to dává ****. (05.07.2007)

Neserte ušlápnuté astrofyziky, nebo vaše časoprostorové kontinuum bude trvale narušeno! Psychologický boj o teritorium (manželské i společenské) a v něm srab myšák zatlačen do kouta skupinou buranských kocourů z Cornwallu - jakmile však spustí skotské dudy, mění se neschopnost komunikace v násilí a hlodavec v nelítostnou šelmu.. Ani oslava násilí, ani jeho odsouzení - jen studie toho, kterak se v každém z nás ukrývá vulkán, jenž čeká na svou erupci a v případě Straw Dogs je zajímavé, že se vlastně ani jedna strana nedostala k informaci, která by to všechno ještě více eskalovala (znásilnění manželky / osud dcery). Holt, temná zákoutí lidské duše uměl Peckinpah vykreslit přesně a nejspíš při tom hodně čerpal ze své vlastní.. Není bez zajímavosti, že jsou Strašáci natočeni ve stejném roce jako Mechanický pomeranč a při jízdě chichotavého krysaře na tříkolce mi v hlavě bleskla myšlenka na crossover v podobě souboje Charlieho chlípné partičky opravářů garáže a Alexovy bandy. Pěkně si to rozdat na řetězy a nože před barem Moloko až do poslední kapky blažky - kopání do járblí dovoleno.. (14.12.2011)

Peckinpahova filmová studie temných stránek duše. Tenhle režisér je jako člověk ve své podstatě asi velmi skeptická a pochmurná bytost. Jeho analýza násilí a násilné podstaty je ponurá a zraňuje. Peckinpah téměř vždy exponuje příběh ve výlučně mužském světě, patriarchální podstatu má i rámec Strašáků. Příběh je od počátku postaven na dualitě - americký cizinec, nepraktický matematik s principy a ideály ukotvenými v akademickém světě, v němž je formována jeho apoteóza humanismu a proti němu rurální svět anglických venkovanů se silně tradicionalistickým ukotvením, svět patriarchální nadřazenosti a primitivního zákona síly, k jehož prosazení nejlépe slouží láhev tvrdého alkoholu. Tyto světy jsou od začátku v přímé opozici a to, co je na počátku skryto, postupně vyplouvá na povrch. Jako styčná plocha těchto dvou světů funguje mladá matematikova manželka, jejíž silný sexuální pud a jeho úplné neuspokojení v manželském životě a celková nudu a stereotyp vztahu vede k frivolnímu a koketnímu jednání směrem k místním plebejcům. Dlouho se zdá, že tyto dva světy spolu nebudou korelovat a že vlastně spolu nemají nic společného. Jaké je však divákovo překvapení, když v přímé konfrontaci násilí světa prvého spouští rozbušku hluboko skrytou v lidském podvědomí, o jejíž existenci dosud ani sám nositel neměl nejmenšího tušení. Peckinpah vlastně neanalyzuje násilí zjevně motivované, ale to, o kterém člověk sám v sobě vlastně ani neví a pranic netuší o jeho existenci. Volně tak předjímá o mnoho let později realizované pokusy amerických sociologů, kteří na náhodně vybraném vzorku dobrovolníků, jimž nahodile rozdali role vězňů a jejich věznitelů, demonstrovali fakt, že malého fašistu si nese hluboko ve svém podvědomí každý z nás... (09.12.2007)

Další setkání se Samem Peckinpahem a další trapné úsměvy a zdrženlivost. Dvou hodinové sledování proměny jednoho muže z matematika v novodobého Ramba, který nepotřebuje ani luk a šípy nestojí za nic. Peckinpah dokáže točit své oblíbené násilí a filmu dodat atmosféru, ale k čemu to je když je neustále kažen nepochopitelnou postavou Amy. Každá dramatická část filmu je zkažena postavou, která neví co chce a po celý film vystřídá nejméně 4 polohy a charaktery. Třeba se jako já budete smát, když otevře dveře muži, který ji okatě chce znásilnit, ani mu nijak nevzdoruje a nakonec si to sama užívá a pak následují další a další pochybné kousky skládačky postavy, která je koketní 14náctkou s tělem Susan George. Je to poprvé, co mi filmy dokázala znechutit jedna tupá postava, ale to k tomuto snímku patří a bez ní by stejně nebyl o moc lepší. nezachrání to totiž ani výborný Dustin Hoffman, kterému uvěříte tupého matematika, který rád opouští svou manželku, ale určitě mu neuvěříte novodobého "obránce hradu", který využívá také mnoha historických relikvií (to myslím vážně). Film, jehož příběh je obrovské klišé o muži bránící svůj dům před "nájezdníky". Kdo chce vidět v každém filmu "něco víc" určitě si to najde i tady. Nepopírám, že tam jistá symbolika, myšlenka a bůh ví co ještě je, ale tvrdím, že je to špatně zvládnuté a poskládané, a že jméno režiséra a myšlenka filmu nesmí automaticky znamenat vysoké hodnocení, jako tomu je pravděpodobně u mnoha zdejších hodnocení. Byli by jste v pořádku v domě plném mrtvol, kde se vás právě pokusili zabít? (14.07.2008)

Filmový majstrštyk a režisérský supermajstrštyk. To jak si Sam vede diváka přesně jak potřebuje a dává mu až do závěru postupně "čichnout" je ukázka režisérského veleumění, takže do finálové scény jsem dokráčel napjatej jak struna a pak se rozjede psycho akce nevidaného kalibru. Skvěle propojení vztahovky s temnoutou v každým z nás ve kterým Dustin hraje narosto suvereně, ale ani Susan se vedle něj rozhodně neztrací a tím nemyslím jen její krásu a charisma. (22.04.2018)